Bestseler "Debordelizace hlavy" je cestou zprimitivnění k výsledkům. Bere v potaz hlavní

hodnotu člověka. Neřeší ale některé specifické osudy a neřeší situace, kde jsou výsledky vidět až za delší dobu a třeba i s otazníkem, který je právě smyslem takového života (jeho části). Neřeší ani smysl rozporu a neřeší ani 

přesahovější a hraničnější hodnoty v životě.Pojďme se na to podívat podrobněji:

Předesílám, že cílem článku není knihu popřít, pouze rozšířit její platnost.

V knize je velmi dobře popsané to, že člověku se velmi vyjasní život, když si skutečně napíše své hodnoty a seřadí si to. Velmi pravdivě popisuje, že je velký rozdíl je "mít je tak nějak v hlavě" nebo si je napsat (pomalejší vědomější práce), seřadit a konfrontovat s tímto dilemata ve svém rozhodování. V knize je velmi dobře popsané, že chtít řešit neřešitelné (i rozčilovat se nad tím) jako je počasí, remcat nad politikou, chováním svého souseda apod. nemá smysl.

Kniha také velmi dobře popisuje, že pokud v hlavě či obecně v člověku probíhají procesy, které jsou reaktivní na jeho minulá citová zranění, obavy apod., tak je to jen zvýšení chaosu a úbytek energie (energie neplyne konstruktivně). Pak je skutečně výzvou pracovat právě na tom.

Knihu ale psal cholerik s Tourettovým syndromem, který má základní lidské hodnoty docela běžného člověka a zároveň jeho největší hodnotou je pochopitelně vzhledem k jeho situaci klid. Už tím ale staví některé principy jako univerzálnější. Vzhledem k aktuálním hodnotám každého jiného člověka.

Kde to například vnímám? Ještě před čtením této knihy jsem absolvovala dílnu zaměřenou na tvorby vize 2019. Dílna začala pochopitelně od hodnot. Právě v praktickém kruhu, kdy jsme si každý napsal svých sedm až deset nejdůležitějších hodnot a postupně jsme je odhazovali do ohně. Každou hodnotu jsem těžce nesla,protože dohromady tvoří můj život, ale činnosti rozuměla. Když jsem měla v ruce poslední dvě hodnoty, zjistila jsem, že v některou část života je primární jedna, v jinou jiná. Odhodila jsem tedy do ohně tu, kterou jsem v tu chvíli cítila jako méně aktivní. Těmi mými základními hodnotami je

- Zkušenost až na hranu (ve smyslu komplexity a někdy i intenzity) vedoucí k moudrosti, Vědomí - pochopení fenoménů v jejich celku a vlastně opuštění potřeby...

- Láska co nejhlubší, nekomplexnější a i v co nejtěžších podmínkách. První je více zaměřena na poznávání a formulaci, pochopení. Druhé je více zaměřené na vyzařování, činnost. Jedno doplňuje druhé.

- Až na třetím místě u mě je úžas a vděčnost ke Stvoření všude, kde chodím krajinou, vnímám rostliny, zvířata, lidi a jejich umělecké výtvory, žiji vztahy. 

Už sama tato dvojice hodnot vytváří někdy v mém životě napětí a musím se v tu chvíli řídit nikoliv tím "co je mojí základní hodnotou" ale intuicí "co mám v danou situaci dělat", resp. v jaké fázi života jsem (dlouhodobě i v rámci týdnů). Právě i na to jsme narazili i ve víkendové dílně.

Dalším rozměrem pravdivého života je to, že někteří lidé mají žít určitý rozpor, protože právě ten! je nejvíce formuje, posouvá.

A poslední zkušeností je to, že pokud člověk podniká zkušenosti jdoucí za běžné zkušenosti, výsledky jsou předem méně jasné (cíl a smysl někdy také), ale přesto člověk jasné cítí, kudy má jít. Právě projití skrze nejasnou bažinu je to největší proměnou a až zpětně všechny kroky dávají smysl, člověk cítí nejen vlastní posun, ale i vděčnost za tu zkušenost. A taková bažina a i poznání z něj není prostě primitivní (byť nad Stvořením může být jedno-duché), protože jsoucna a život nejsou primitivní. Cílem je to vlastní poznání a ne nějaký konkrétní cíl ve hmotě či mezilidských vztazích.

V této souvislosti se pohybovala řada lidí, kteří buď rostli jen tak příliš nepoznaní nebo naopak lidé ve společnosti v nějakou dobu klíčoví. A všechno mezi tím. A nebyla to nekonstruktivní činnost. Nebylo to stěžování si na politiku či počasí nebo nefunkční řešení sousedských vztahů apod. Osobně mám takové zkušenosti z řady oblastí a to v celé škále od hodně osobních záležitostí po ty veřejnější. Zmíním ty veřejnější: Podařilo se mi propojit s některými politiky a ve společnosti aktivními lidmi a nemohu říci, že bych neměla žádný vliv. Na druhé straně se zcela jasně ukázalo, kde vliv mohu mít a kde ne. Ale trvalo to několik let. V současné době mám za sebou osobní poznání a už funguji jen jako malý kamínek v mozaice tam, kde to prostě teče i v rámci právě politiky a občanské angažovanosti, podobně i v učitelství. Nemám žádné ambice, nemám představu konkrétních cílů, protože jsem měla možnost nahlédnout mraveniště, ale nemám ani pocit toho, že nemá smysl dělat vůbec nic (konkrétní návrhy, konkrétní poznatky, analýzy, korektury apod.). Osobní cesta poznání a angažovanosti se změnila v karmajógu v této oblasti. Ve školství samozřejmě hodně propojené se vztahem ke konkrétním dětem.

Ale v rámci společenského dění se stejně občas ukazuje nějaké nové téma, které je pro mě novou kapitolou k hlubší osobní proměně, poznání. Proto také nemohu u druhých lidí - ani u dětí posuzovat, zda nějakou proměnou (třeba i krizí) či poznáním prochází dobře či ne. Nikdy nevíme, jaký časový rámec máme zvolit. Přestože stěžování si na počasí a zcela neřešitelné věci nebo hledání pseudořešení v daných oblastech vnímám také jako slepou uličku.

Držím vám palce, ať se vám daří rovnovážně formulovat své hodnoty a své konkrétní cíle v čase. A efektivní Alena Kulhavá