700 let výročí Karla IV. a Evropa se potýká se svým holywoodským obrazem mezi běženci

Nejen ze zemí blízkého východu a z problematických zemí Afriky prchají lidé do Evropy. Do Evropy se usiluje dostat i např. nemálo Indů, kteří jsou na tom lépe, než řada Čechů. Nechme se inspirovat prvními kapitolami Vita Caroli.

Evropa se snaží vyhodnotit, proč lidé prchají do Evropy a pokud možno je roztřídit a ty, kteří nemají nárok na azyl, vrátit zpět. Bohužel jim to komplikují technické možnosti zhotovit falešný pas a nedostatek tlumočníků, takže se lidé na pobřeží hromadí nebo jsou naopak propouštěni dál. 

Přesto můžeme vysledovat, že kromě lidí, kteří žilI mírumilovné rodinné životy v Sýrii a skutečně jim hrozí válečné zasažení různého typu a je třeba jim pomoci (z cca 17% všech Syrských uprchlíků je to ještě jen nějaký díl) jsou mezi uprchlíky další lidé:

- Prchající sunnitští bojovníci, kteří se pokusili svrhnout Bašara Assada. Ať byly jejich motivy jakékoliv, jsou to ostří hoši, kteří utíkají z boje a někteří z nich jdou raději hlásat sunnitský islám do Evropy, než pokračovat v marném boji. 

- Prchají i další džihádisté z různých zemí.

- Prchají i lidé z ne-bezpečných režimů, které byly a jsou na světě vždy. Evropa je nejbezpečnější místo a nemůže pojmout všechny lidi z méně bezpečných míst. Přesto se v rámci globalizace a internetu, kdy s pomocí chytrého telefonu a GPS se lze dostat do Evropy nevídaně snadno, nelze divit přirozené snaze lidí jít za lepšími možnostmi. 

- Největší procento ale tvoří pravděpodobně migranti jdoucí za fatou morganou idealizované Evropy. Zde jsou ale dvě rozdílné skupiny:

a)Lidé, kteří podlehli klondeikové nemoci hlouběji a představují si velmi snadný život v Evropě: buď život bez práce, nebo s prací velmi lehkou. Touto nemocí ale onemocněly i další země, jako např. Indie. Z čerstvých zpráv navrátivší se mé kamarádky, která školila půl roku místní pracovníky na středních a vyšších pozicích v bance vyplývá, že nemálo z nich chce do Evropy a to žádaly po této manažerce - mé kamarádce. Indové si neuvědomují, že v Bombai mají na stejné pozici při svých životních nákladech více peněz, než např. Češi a že práce v Čechách je větší, systematičtější a hůře placená.  Jejich sen o flákání se za hodně peněz by nemohl být naplněn a ani kdyby podmínky byly stejné, není důvod, proč přestěhovat tuto část indické populace z Asie do Evropy. Tito lidé jsou i na nižších pozicích a naopak v této době by měla Evropa dobře rozvážit, koho přijme 1) kvůli své potřebnosti (lékaře, techniky apod.) a 2) kvůli celosvětové rovnováze. Zároveň chtějí Indové do Evropy proto, že je zde čisto, ale sami dodržovat čistotu ani v Evropě neumí. V neposlední řadě jsou migrační tendence podpořeny psychologickou, někdy až hysterickou vlnou stěhování v rámci globalizace. 

Jak k tomu došlo, že velká část světa se chce přestěhovat do Evropy?

Kromě výpovědí očitých svědků a statistik, které podle skutečnosti hodnotí Evropu jako nejbezpečnější místo pro život (léty vybroušená politika) jsou iluzorní představy o bezproblémové Evropě také dány kromě propagandistické masáže hollywoodskými a i evropskými filmy, kde je život líčen s dobrými konci a někdy neběží příběh tak, jak je v Evropě běžné. Zároveň v rámci konzumní společnosti se duch konzumu dostal i do zemí, které žijí z mého pohledu šťastnější nebo hodnotnější život, než na mobilech a cele závislé smíchovské děti. Je to velké pokušení pro svět, zda celý upadne do představy, že šťastným mě udělá až konzumní standard. Také je velkým pokušením zahodit práci jako nástroj kultivace duše a vézt se pasivně na vlně určitého vybudovaného bohatství světa. Svoji roli sehrávají i převaděčské gangy. 

b)Lidé, kteří žijí skutečně nuzný život a jejich šance na lepší (včetně zdravotnictví pro své děti) v jejich zemi, je malá. Mohou mít iluze o svém uplatnění v Evropě, ale považují za samozřejmé, že budou v Evropě pracovat a tím si vydělají na lepší živobytí. To je téma nemalé části Afriky a zde stojí koloniální i celosvětově businessově propojená Evropa (včetně ČR) před velkým oříškem, resp. úkolem k řešení, z jehož řešení nemá morální právo se distancovat. Jde především o to umožnit zemím, aby byly také soběstačné a na určité civilizační úrovni tam, kde již stejně globalizace pronikla a ne je využívat jako levnou pracovní sílu pro korporáty západních zemí. Naopak tam, kde žijí menší státy spokojeným životem staršího typu (např. Bhútán) jim pokušením konzumu nevnucovat náš styl života a už vůbec ne s cílem businessové kolonizace a globalizace. 

Jak souvisí téma migrace s Karlem IV.?

Nejprve je třeba si připustit, že ti, co dnes vládnou, jsou z nemalé části korporace, střední podnikatelé a jen z určité části politici.

Proto tuto kapitolu adresuji nejen politikům, ale především businessmanům, obchodníkům a podnikatelům, až ve třetí řadě ostatním spoluobčanům:

Jak jsem psala výše, pokušení konzumu je veliké. Je uměle živené právě businessem založeným na růstu a spotřebě. Takový business nemá jinou možnost, než lidem namluvit, že bez určitých věcí nebudou šťastní nebo nebudou v trendu a proto budou společensky znemožněni. To, co řeší učitelé bolestivě ve škole se přeneslo do celého světa a migrace je jedním z přirozených důsledků jak internetové propojenosti, tak konzumní nemoci. Samotní businessmani jsou v tomto myšlení (v konzumní nemoci) tak utopeni, že z něho nedokážou vystoupit.

Je možné, že lidstvo jako celek potřebuje protáhnout zkušeností ne-štěstí zaplácnutí touhy po skutečném štěstí konzumem a v současné době touto zkušeností má projít celý svět a migrace jsou neodvratné. Na druhou stranu jevždy dobré vnímat určitý vnitřní směr a zákonitosti světa, ekologie, duše, skutečného štěstí, které znaly staré kultury a znéme je i dnes, protože vždy se budou rodit "mladé duše" a tento koloběh potřeby si osahat konzum bude trvat pravděpodobně i v dalších generacích. 

V tomto kontextu bych právě upozornila na text, který je starý, ale se kterým nás váže na letošní výročí narození významného nejen českého panovníka Karla IV. Významného nejen rozsahem vlády, ale právě i tím, jakým životem si prošel: zkušeností vzdělání, zkušeností intrik na svoji matku, zkušeností s otcem, kterého právě zajímala vnější sláva dobývaná silou a zkušenost s vlastní mladickou zkažeností a později i vlastním pokušením. Také zkušenost s radostí tvořit ne pro peníze - ale pro samotné dobré konání. V neposlední řadě je toto celé jeho žití protknuto hlubokým kontaktem (a právě i přerušením) s vlastním svědomím a s hlubší stránkou sebe sama. Ve spojení se světem,  které někteří lidé označují jako Bůh. Vřele doporučuji všem - a zejména businessmanům, podnikatelům a politikům, ale i všem ostatním - abyste si pečlivě přečetli začáteční kapitoly životopisu Karla IV., tj. Vita Caroli. Text je to srozumitelný i v dnešní době a tato útlá kniha se dá snadno zakoupit nebo zapůjčit.

Nemá smysl se pouze nacházet v poli oslav výročí narození Karla IV., pokud bychom se nedotkli hlouběji jeho poselství. 

Alena Kulhavá