Vinice, vřesoviště a divočina

Stojím na okraji srázu, asi o 100 metrů níže se klikatí řeka. Zde, v srdci národního parku, z vyhlídky Sealsfieldův kámen se naskýtá bez nadsázky úchvatný pohled.

Ostrý ledový vítr jakoby chtěl narušitele odehnat pryč. Z šedé oblohy padají vločky sněhu, chvilkami vykoukne sluníčko. Mráz proniká i přes rukavice, tváře ztuhlé mrazem, v duši se ale rozlévá blaho. Cítil jsem se opravdu šťastný. Zimní krajina není sice příliš přívětivá, ale má svůj nezpochybnitelný půvab. Stromy bez listí skýtají navíc pohledy v jiném ročním období zakryté. Krásné duby. Zde v l.zóně národního parku Podyjí jsem si připadal jako doma, v Klánovickém lese , neustále ohrožovaném vykácením.

Havraníkovské či Popické vřesoviště, o názvu rozhoduje, z které obce do něj vkročíte (jinak je to stále to samé), přírodní památka Skalky, Staré vinice Havraníky a vinice Šobes v zimě odpočívají. V národním parku Podyjí nejsou žádné hotely ani restaurace, zásah do neporušené přírody představuje pouze stavba Vranovské přehrady v 30.letech minulého století. Celá oblast je vhodná jak pro pěší tak i cyklisty, pohyb návštěvníků je možný pouze po značených cestách. Snad to tak zůstane. Moje dušička má pokoj. Přál jsem si tuto oblast navštívit v zimě. Nemohu se už ale dočkat jara, abych všechno mohl pořádně prozkoumat. Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, jak praví lidové rčení. Zatím jsou zalezlí. Dobré víno zde ale nalévají celý rok.

Dyje pod vinicí Šobes

Dyje pod vinicí Šobes

Dyje pod vinicí Šobes

Dyje pod vinicí Šobes

vinice Šobes

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Vyhlídka Sealsfieldův kámen

Kaplička na Popickém vřesovišti

Staré vinice Havraníky