Nakrájet prosím ...

Má oblíbená clona 5,6 mi dovoluje nechat ostré jen to, na co jsem zaostřil.Pozadí je krásně rozmazané.

Bílými květy obsypaný keř se malou hloubkou ostrosti promění v oblaka dýmu, světla a barvy se proměňují a vytvářejí novou skutečnost. To mne baví. Za rozvíjejícími se listy v pozadí není kus mlhy, ale rozkvetlá trnka. Modř oblohy a záplava květů hlohu vzbouzí tušení, že se kvítek nachází kdesi v oblacích. Jsou to však jen jiné květy. Příroda hýří krásou. Velkoryse ji nabízí na každém kroku, plnými hrstmi ji rozhazuje. Stačí jen vnímat. Člověk nemusí nic dělat, jen ji nechat na sebe působit. Dobře je to na tom světě zařízené!

Ticho lesa oživí je občasné ptačí trylky. A za deště! Za deště je les plný nádherných vůní. Člověk je ani nestačí vnímat. Kde se bere tak široká stupnice svěžestí? Je to zázrak. Chtělo by se dýchat každým pórem, rozplynout se v té nádheře.

Josef Kainar v jedné básni posmutněle píše: … deset deka štěstí, nakrájet prosím …

V Klánovickém lese by pan Kainar určitě napsal něco veselejšího. Hlavně by však, jsa obklopen krásou přírody, nemusel žádné štěstí kupovat. Nakrájené ani v celku.