Na dně

Po osmi hodinách jízdy konečně dorážím, v pozdních večerních hodinách, do cíle své cesty. Na krok není vidět a z noční oblohy se valí proudy vody.

Nacházím se v městečku Seeboden (Jezerní dno) v Korutanech, dějišti 11. ročníku Světového festivalu malby na tělo. Oficiální název zní World bodypainting festival, je to mistrovství světa a letošní téma maleb zní „Věda – svět zázraků“. Tak jsem na to zvědavý. Slůvko světový není ani trochu nadnesené. Dali si zde sraz výtvarní umělci doslova z celého světa a ze všech světadílů. Je na co se dívat, celý areál zabírá asi 2 hektary. Ve velikých bílých stanech začínají malíři pokreslovat těla modelů, kterým není co závidět. Musí celý den pózovat prakticky nazí. Je zamračeno a celý den se bude střídat sluníčko s dešťovými přeháňkami, včerejší liják je už naštěstí pryč. Teď po ránu není příliš teplo a mnohým modelkám je očividně zima. Během dne je vidět některé něco malého sníst, či brčkem se napít, to by ještě šlo, ale co jiné lidské potřeby, jimž se jaksi nelze vyhnout? Nemá-li se příliš poškodit vznikající umělecké dílo, vyvstává takřka hamletovská otázka. Vydržet či nevydržet?

Co stan, to jedna tvůrčí dílna, pomalu je obcházím, fotím a pozoruji co přibylo za dobu mé nepřítomnosti. Během dne se má favoritka, drobounká modelka z Ruska, proměňuje ve víceméně černou postavu. Ráno mne zaujala svými ladnými pohyby a graciézním držením těla. Pomalovaná se mi už tolik nelíbí a mými favoritkami se stávají jiné modelky. Na tom nic nemění ani to, že ruská malířka za svůj začerněný výtvor dostala jednu z cen. Na podobnou krásku jsem tam narazil ještě jednou a je zajímavé, že byla také ze severu, z Litvy. I tato mladá kráska padla za oběť výtvarnému záměru. Děsně ji zestařili. Přemýšlel jsem, co umělce vede k takovým dílům. Severská duše je zkrátka plná temných vášní a chmur. S tím asi nic neuděláme. Při pohledu na nenucenou eleganci, lehkost pohybů a půvab zmíněných mladých dam, jsem pochopil, kde se vzaly pověsti o lesních vílách a žínkách. Měl-li někdo takové štěstí a potkal je v lese, nepotřeboval žádnou fantazii, aby je považoval za nadpozemské tvory. V této souvislosti nemohu nevzpomenout veršů svého milovaného Františka Halase. Cituji: Dejte jí Nobelovu cenu/ za gesto jímž zvedá sukni svou/ ale ta se dává jen básníkům/ kteří nic podobného nesvedou/ Konec citátu.

Na festival měl dorazit zájezd z Prahy. Žádného Čecha ani Slováka jsem nepotkal, ale …narazil jsem tam na Slovenku, dámu nad jiné povolanou. Dvojnásobnou mistryni Slovenské republiky v bodypaintingu, Andreu Jackovou. Tato milá dáma tam tentokrát byla pouze na návštěvě jako já, ale poskytla mi zasvěcený komentář. Naše zájmy se trochu rozcházely, každý měl svůj program a jiné záměry. Občas jsme se však potkali a tak na závěr jsme se shodli, že se nám jako jeden z nejlepších líbil model „zebřička“ (viz fotky). Bylo moc zajímavé sledovat různé techniky a um, s nímž soutěžící vytvářeli svá díla. Používali buď pracovní postup airbrush (stříkání vzduchovou pistolkou) anebo klasický štětec a houbičku.Většinou pracovali dva umělci na jednom modelu, aby v daném čase vůbec stačili své dílo vytvořit. Airbrush je trochu rychlejší a tak například již zmíněná výtvarnice z Ruska (také se ni dalo koukat …) pomalovávala svůj model tímto způsobem sama.

V myšlenkách se tam stále vracím a procházím se celým areálem, opětovně cítím onu neopakovatelnou atmosféru tvůrčího úsilí a přátelského prostředí jimiž bylo ovzduší doslova prodchnuto. Zářila tam pohoda a kladná energie. Bylo to příjemné osvěžení ducha. V sobotu večer (podle hodin večer, ale ještě svítilo slunko) jsem se vydal nazpět do Prahy. V neděli odpoledne jsem chtěl podpořit protestní pochod za záchranu Klánovického lesa a tak jsem raději jel na noc. Během jízdy, abych neusnul, jsem si hlasitě zpíval (nikdo mne neslyšel). Zazněla i dávná odrhovačka, kterou za mého dětství zpívával Milan Chladil „Za rok se vrátím, vrátím se zas i kdyby sedm moří dělilo nás … Myslel jsem na Seeboden.

Rusko zastupovaly krásná modelka a malířka

Andrea Jacková

Kdo se má s tím foťákem tahat.

Co si ještě vyfotím? Zebřičku!

Zebřička

Zebřička

Zebřička

Mimozemšťanka

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Radomír Kůla | čtvrtek 31.7.2008 20:19 | karma článku: 20,08 | přečteno: 4253x
  • Další články autora

Radomír Kůla

Svetlá

18.9.2012 v 21:18 | Karma: 9,58

Radomír Kůla

Lipový květ

22.12.2011 v 18:05 | Karma: 12,03

Radomír Kůla

Inverze

26.11.2011 v 22:35 | Karma: 12,07

Radomír Kůla

Dub

17.11.2011 v 18:46 | Karma: 9,98

Radomír Kůla

Ano charitě?

10.11.2011 v 20:44 | Karma: 12,11