Mám ten hrozný obraz stále před očima

Včera jsem na idnes viděl otřesnou fotku vychrtlého psa a četl příslušný článek. Dneska bylo to samé v televizních zprávách. Je to hrozné. Nemohl jsem si nevzpomenout na pořad jedné celostátní televize, kde byly neméně otřesné záběry. Telátko bezmocně tlamičkou šťouchalo do uhynulé matky, nemohlo stále pochopit, proč nevstává.

Chtělo se napít mateřského mléka a ze zoufalství jí začalo cumlat ucho ... Na tento pohled se nedá jen tak zapomenout. A nejen to. Po pastvině se procházela kravička, ze které vyčnívalo kopýtko nenarozeného a v jejím těle uhynulého telátka. Přítomný veterinář to komentoval slovy: "....potřebovala pomoc." Chtěl tím říci, že jí někdo měl pomoci s narozením jejího mláděte. Ano měl. Tak jako měl pomoci kravičce, o níž je řeč v úvodu, která porodila jedno telátko, druhé v ní zůstalo a ona chudinka uhynula.

Na scéně se objevil majitel, blahobytně vyhlížející, prošedivělý muž. Přijel drahým terénním vozem. Stále opakoval: "Porušil jsem nějaký zákon? Porušil jsem nějaký zákon?" Nepochybuji o tom, že nějaký oficiální zákon porušil. Jen si říkám, jak hluboko někteří z nás klesli. Důkazní nouze a nemorální, všeho schopní advokáti, bezpochyby úctyhodného zevnějšku, dovrší dílo zkázy.

Co s tím? Myslím, že je třeba pranýřovat takovéto hrůzy bez ohledu na zákony a oficiální spravedlnost. Ať to zní jakkoli divadelně, věřím tomu, že onen "vyšší princip morální" nám není cizí. Většina z nás ho ctí, jen ve víru událostí rezignovaně máváme rukama. Máme svých starostí dost. Myslím, že svět nikdy nebyl z hlediska morálky lepší ani horší než dnes. Lidé jsou stále stejní. Na toto téma už napsal Fráňa Šrámek (a mnozí jiní určitě také) krásnou báseň Raport. Nevzdávejme tedy boj proti větrným mlýnům. Čím se liší živočich homo sapiens od jiných živočichů? Nejsou nám cizí tak nehmotné a nepoživatelné věci jako je například láska a svědomí. Díky za to.