Kozy

Můj článeček mohou číst i dítka školou povinná. Dámy ale prominou, nemají pro takovéto věci pochopení... Každé mužské srdce,  bez ohledu na věk,  při pohledu na ty krásné pevné tvary zaplesá. Který chlap by si je nechtěl pohladit, aby všemi smysly vnímal jejich oblé, příjemně chladivé tvary. Nejprve očima, posléze i lehkým dotekem. Při pohledu na ně se ve mně probudila netušená energie. Ale hezky popořadě.

Letošní dovolenou na sklonku léta jsem si opravdu užil. Krásně svítilo sluníčko, nebylo žádné vedro. Toto období babího léta mám moc rád.

Stál však přede mnou jeden úkol. Potřeboval jsem dokončit zateplení domečku, nejdříve však bylo potřeba postavit lešení. Co teď ? Po chvilce přemýšlení jsem šel dozadu do zahrady a .... byly tam. Dvě krásné, pevně stavěné, stabilní, prostě kozy jak mají být! Polaskal jsem je pohledem, v duchu potěžkal. Nejsem žádná městská třasořitka. Už mne nic nemohlo zadržet. Vrhl jsem se na ně jako správný vesnický chasník. Dostanu je ven! Nejdříve jsem se vrhl na tu bližší a odnesl na místo. Pak druhou a v klidu jsem mohl začít stavět lešení. Bez těchto dvou koziček, jinak, než takto mazlivě je nemohu nazývat, bych byl ztracen. Zkuste začít stavět sám samotinký lešení, když vám nemá kdo podržet první stojky.... Pak už to jde.

Ty moje dvě krásné kozičky mi za 14 dní stejně dobře posloužily při rozebírání. To už tak hezky nebylo. Dělal jsem do tmy, za světla reflektoru, lilo jak z konve, ale já byl šťastný, že mám zateplení a fasádu konečně kompletně hotové. Příští rok budu mít více času na focení, říkal jsem si tehdy.

Teď si hezky hovím doma v teplíčku, ten příští rok už vlastně je. Píše se rok 2008. Až dopíšu tyto řádky, otevřu si lahvinku svého oblíbeného červeného, pustím si z cédečka lidovky o víně a budu si prohlížet fotky. Už se moc těším.