Kolíčky

Některé září jasnou červení, modré tak trochu splývají s okolím. Krásné zátiší, zapadané sněhem.

Sušák na prádlo s kolíčky na šňůrách není nic zvláštního, osaměle trčí na zahradě, ale polední slunce mu dodalo jakéhosi půvabu, musel jsem si to vyfotit.

Nevím, nevím, jestli se to hodí, ale vzpomněl jsem si na „Písně kosmické“, či spíše na pár veršů jedné krásné básně z nich (A mluví člověk): My přijdem! Duch náš roste v výš/ a tepny touhou bijí,/zimniční touhou po světech/div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,/my světů dožijeme,/my bijem o mříž, ducha lvi,/a my ji rozbijeme!

Snad se Jan Neruda neurazil, když jsem použil jeho nádhernou báseň ve spojitosti s kolíčky na prádlo, v hlavě mi to tak zní.