Jeskynní malby

Kdo by je dneska hledal na Rohanském ostrově a přece tam jsou. Kresby a malby neznámého, osamělého umělce, jsou výrazem jeho pocitů v cizím světě, možná nepřátelském.

Touží jeho duše po kráse? Naráží na nepochopení a lhostejnost, jako rybka do skla akvária, chtěla by se rozletět, ale brání jí omezené možnosti? Onen neznámý tvůrce se snaží polidštit prostředí, kam byl vytlačen. Tmavé otvory oken, vyhřezlé vnitřnosti domů. Suť před budovou vypadá jako její zvratky, stavení rozbouraná jak dobytčata na jatkách.

Pomalované zlomky městské krajiny mají své kouzlo, vypovídají hodně o lidské duši. Jedná se o naprosto neokázalou, samovolnou výpověď o potřebě krásna. Nejsme na tom tedy tak špatně, jak někdy tvrdí intelektuálští proroci „blbých nálad".

Sergej Jesenin píše ve své „Zpovědi chuligána":

…Já naschvál chodím neučesaný,

hlava mi na plecích jak petrolejka plá.

Mám rád, když vašich pustých duší

bezlistou jeseň v šeru roztmívá.

Mám rád, když na mne jako kroupy v bouřce

kamení nadávek jen prší ze všech stran,

tím více vjíždím prsty do své kštice,

tím divočeji si ji rozčechrám.