fota mi připomněla

..jsou pomníky němími svědky...jsou milníky vzpomínek lidí i času...jsou bolestí v osudech přírody...lidí...moudrost věků znají...přesto se jim křivdí...nejsou hluší ani bezejmení...mají duši...člověk ruku v ruce s přírodou je stvořil však neslyší... zapomenuti umírají... neslyší... ruiny hlasu...

zarůstají matka příroda vine je do své náruče děti si tam budou chodit hrát ptáci zpívat i oni budou mít o čem snít vzpomínat...

i...zapomínat...(Sb.Cesty poutníků Jan Bokšay)