Černí, bílí a barevní

Kdo z nich je lepší, jaké jsou mezi nimi rozdíly, jsou-li vůbec nějaké a jak to vlastně je s barevnými?

Archaismus „hrobové se otvírali“ umožňuje gramaticky „zživotnit“ i něco neživého. Třeba pixely, ty čtvercové potvůrky. Tak tedy, co ti černí, bílí a barevní pixelové?! Je některý z nich lepší, než ti druzí?

Tuto otázku již před více než 40ti lety zodpověděl nestor české fotografie, Erich Einhorn, jeden z prvních absolventů FAMU, cituji:

„V barevné fotografii neplatí pochopitelně žádné omezení motivů. Fotografovat můžeme všechno. Chceme-li však, aby naše fotografie nebyly pouze přepisem barevné skutečnosti, ale jejím záměrným ztvárněním, bude zapotřebí určitých omezení, neboť situace je tu obtížnější, než ve fotografii černobílé. Tam už černobílý přepis sám o sobě je určitou stylizací. V barevné fotografii je to o to horší, že mnoho výrazových prvků ryze fotografických, např. neostrost, má zcela jiný někdy až nepříjemný účin, neboť vytváří barevné kontury. Prostorovost je tu navíc vytvářena účinem barev, podobně jako v malířství, a nutno také myslit na barevnou harmonii a kontrast barev, na barevné téma a jeho variace.“ Konec citátu.

Počítač rozlišuje pouze 256 odstínů od černé do bílé, ostatní barvy současná technika rozlišuje v desítkách milionů odstínů, není žádný důvod omezovat se na oněch 254 stupňů šedé.Nechť si každý sám sáhne do svědomí, proč svůj „tvůrčí počin“ staví na znásilnění milionů proměn všech barev na pouhých 256 stupňů od černé až po bílou. E. Einhorn to věděl už v době, kdy řada těchto „umělců“ ještě ani nebyla na světě.

S černými, bílými a vůbec všemi barvami hrajícími pixely je to jako s lidmi. I my hrajeme barvami, jsme černí, bílí, žlutí no prostě v různých odstínech barevní. Proč rozlišovat černé a bílé a barevné. Lidi i pixely. Svět je přece barevný, ani zdaleka ne černo-bílý!

P.S.

Přiložené fotky barvami zrovna nehýří, přesto, umíte si je představit ochuzené převodem do černobílé? Já tedy ne.