Na veřejnosti našlapujte opatrně, nebo Vás společenství slušných lidí natrvalo vyloučí ze svého středu.
Jen dva státy mohou beztrestně pouštět hrůzu navenek. USA do celého světa a maličký Izrael, krytý USA, do svého okolí.
Židé si holokaustem vydobyli změnu vztahu všech k sobě, k židům — „My jsme trpěli, proto teď můžeme všechno všem a nikdo nesmí nic nám.“
„Bezmála „švejkovský,“ místy až bizarní snímek se setkal s velmi příznivým přijetím jak v USA, tak v Evropě. Výjimkou bylo Německo, které si nechtělo připomínat svou minulost. Dokonce zde byly vyvinuty aktivity, jež měly zabránit tomu, aby byl film vyslán do soutěže o Oscara. Zajímavé je, že podle původní verze scénáře měl končit scénou, v níž se Salomon Perel po letech setká s bývalými kolegy Němci a vzrušeně zpívá hitlerovské písně. Producenti se obávali reakcí židovského publika a závěr změnili — na plátně se objeví skutečný Salomon Perel, který po válce vykonal ještě jednu cestu, když odjel — tentokrát natrvalo — do Palestiny.“
Novinář Peroutka nebyl věštec. V únoru 1939 neprorokoval holokaust. Kdyby Ferdinand Peroutka byl býval prorok, netroufl by si proti židovi ani ceknout —
„Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“„Musím učinit jedno přiznání: nemám žádného talentu k antisemitismu, ale při pohledu na bývalou německou literaturu několikrát jsem si pomyslil, že by ve mně mohlo vzniknout pokušení kulturního antisemitismu, kdyby, podobně jako tam, málo asimilovaní židé se zmocnili ducha naší literatury a našich novin a kdyby svými způsoby a svým myšlením zastírali naše způsoby vlastní a přehlušovali ráz myšlení našeho.“
Na technice mě docentka Benešová učila, že nesmím pohlížet na historii z hlediska současnosti — Ale zrovna tím se prohřešuje soudruh Jiří Ovčáček, mluvčí obludného Zemana, když z hlediska dneška otlouká Peroutkovi o hubu citáty z února 1939. Druhá poučka je, Každá doba se cítila být na vrcholu vývoje — to už se teď asi neděje. Naopak, jedeme s kopce.
Byl by mohl Adolf Hitler vyvolat u prostých Němců iracionální nenávist k Židům z ničeho, jen svým hulákáním a svou šílenou vůlí?
Představte si chudého Němce, dělníka nebo venkovského nádeníka. Když chce práci, tak statkář (vlastní otec tatíčka Masaříka) a továrník jsou židé. Když se chce opít, tak krčmář je žid. Když si chce cokoliv koupit, tak kramáři jsou židé — číhají za pultem svého krámku jak pavouk ve středu pavučiny, aby chytil mouchu a vysál jí krev. Když potřebuje lékaře, porodníka, je to žid. Když chce jít k soudu, tak advokát je žid. I notář je žid. Když si chudák chce přečíst noviny, tak tiskový magnát a editoři jsou židé. Když chce, nedej Bože, jít do banky, tak bankéř je žid. Lichvář je žid. Divadelní principál je žid. Dirigenti, skladatelé, spisovatelé, filosofové jsou židi. U politické moci jsou židé. Přitom židovských dělníků a nádeníků, řemeslníků jako by nebylo. Jen žebráků je dost.
Farář není žid — ale ten zase nemá pro židy dobrého slova.
Jeden Slovák povídal o slovenském městečku před válkou: „Kam jste se podívali kolem náměstí, všechny obchody byly židovské.“
Já i teď nenávidím drobné kramáře, kteří jak pavouk v pavučině číhají na kupce, aby ho odrbali. Nikdy bych nic nekoupil v „krámku na růžku.“ Radši se nechám obrat anonymními řetězci, než abych musel stát tváří v tvář predátorovi.
Rád kupuji knihy, ale nenávidím soukromé knihkupce, kteří jak mravkolev v důlku číhají na kupce. V Plzni U Práce knihkupec Šesták, když musel dát knihu do výprodeje, schválně do ní vyryl propiskou „20,–,“ aby knihu znectil, natrvalo znehodnotil a pomstil se tak knize i kupci za svou bídu. Naštěstí už dávno zkrachoval. Knihy kupuji jen na Internetu, o pětinu levněji než u knihkupce. Ale většinou s drastickými slevami.
A přece jsem koupil kšandy u Vietnamce. Stály stovku a účtenku jsem z Vietnamce nevypáčil, ač jsem to dlouho zkoušel. Vietnamec opakoval, „Ksandy doblý, uvidí, zádná leklamace!“ V butiku pro pány stojí kšandy 499 K, ale zato jsou v krabičce.
Židů se v Německu nikdo nezastal a Franklin Delano Roosevelt pravil, že musí USákům a US soldátům zatajit, že bojují za židy, protože prý by je přešla chuť k boji.
Češi musejí Hitlerovi děkovat za to, že přepadl Polsko. Kdyby se byl spokojil se spolkovou zemí Böhmen und Mahren, bylo by jí toto odvěké srdce germánského území asi dotud. Možná bez Sudet, možná s nimi.
Nejvíc se na druhé světové válce napakoval US žid.
Ani teď by prezident USA nemohl být zvolen, kdyby se proti němu postavil US žid. Kandidáta na US prezidenta ultimátně schvaluje židovský miliardář Sheldon Adelson, král las vegaských kasin.
Kandidátka Konzervativní strany Gulzabeen Afsarová (krásné staroanglické jméno) se rozepsala na fejzbůku, majetku židovského miliardáře Marka Cukrberka, „Eda Milibanda prostě není možné brát vážně. Nikdy se nesnížím k podpoře Žida.“
Philip Hickson, šéf konzervativců v hrabství Derby, kde žena za stranu kandidovala, hned opáčil, „V Konzervativní straně není místo pro podobný komentář či postoj, ať je to kdekoli. Tento komentář je urážející, naprosto nepřijatelný a není možné ho za žádných okolností tolerovat“Místní představitel labouristů Ranjit Banwait (krásné staroanglické jméno) se proslovil, že ho slova konzervativní kandidátky „naplňují hrůzou.“
Mně to je divné. Být označen za žida přece není urážka a být židem není nebezpečné — přesto je nebezpečné veřejně říct o židovi, že je žid. Ed Miliband je dítě polských židů.
Konzervativci obratem spustili proces vyloučení prostořeké političky ze strany.
Má teze je, že ať se žid asimiluje ve kterémkoli národě, jeho první a poslední loajalitou vždy zůstane židovství. Ty mezi tím si volí ad libitum.
Druhá má teze je, že žid má ve světě mnohem víc moci a bohatství, než by odpovídalo jeho počtu.
Bill Gates ukradl DOS i Windows, Cukrberk ukradl fejzbůk.
Říkánka — Tři židé formovali svět: Karl Marx, Sigmund Freud a Albert Einstein.
Rodina Rotschildů skoupila většinu ukrajinského státního dluhu — proč? Aby skrz něj ovládla Ukrajinu. Tumáš čerte kropáč!
V románě českého lidového písmáka z konce 19. století jsem četl, jak obecní rada odmítla dovolit židovi otevřít si ve vsi řeznictví a krámek — „Žid ve vsi, to je jako štika v rybníce.“ Toť primitivní lidový antisemitismus.
Nepochybuji o tom, že kdyby se tohoto mého textu domákla Židovská obec, udělá si čárku k antisemitským útokům. Ale já jsem obecní chudák, nikam nekandiduji a nemám pána, tak čeho bych se bál? Já neútočím, jen se směju.
