„Stierlitz jde po lese, nahlédne do dutiny stromu a spatří dvě žluté, zářící oči. „Žluva,“ pomyslí si Stierlitz. „Sám jsi žluva,“ pomyslí si Müller.
Rathovo rozhořčení
Doufejme, že Rathův proslov ve Sněmovně uvidíme v telce. Rath musí trvat na své prvotní obhajobě — nebo se kát a zesměšnit se.
Jestli na něj Pancová s Kottem ušili boudu, podstrčili mu peníze místo vína a udali ho policii, musí Rath cítit hlubokou hořkost. A proto jestli se ve Sněmovně bude hájit rozčileně a ublíženě, se vzteklou naléhavostí, uvěřím mu.
Ale jestli svou pohádku přednese s chladnou ironií a odtažitě, neuvěřím mu. Ví Rath o tomto dilematu? Nebo je Rathovi jedno, že mu nikdo nevěří a lže jen proto, že říct pravdu je pro něj nesnesitelné, nepředstavitelné?
Ve srovnání s Topolánkem, Dalíkem, Hrobilem, Vondrou, Bémem, … Rath je směšný troškař, tragický šašek. Žere ho to? Byl chycen s drobáky, oni si blaženě nažívají.
Fekální Nečasův humor
„Rovněž byl schválen záchod o — — — Prosím, omlouvám se.“
„Na co vy myslíte, pane ministře, během tiskovky.“
„Tak to se mi ještě nepovedlo, tohle.“
„Rovněž byl sch — — —“
„Jestli potřebujete přerušit —“
Nezasmál jsem se Nečasovi. Řekl jsem si, „Ubožáku, jestli se musíš do Kaďouska strefovat takhle, tak jsi na tom hodně špatně.“ Situace říká víc o tobě než o Kaďouskovi. Jako by Kaďousek svým přeřeknutím projevil slabost a Nečas podlehl touze šťourat klacíkem do hovna.
Tichý blázen
Jak dostat Kaďouska k psychiatrovi? Kaďousek může být tichý blázen, kterého těší tajně přivést celou zemi na buben. Na veřejnosti obratně disimuluje, neboť vychytralý je jak makak, a v soukromí si možná dumlá palec a tetelí se radostí, jak se to všechno sere na hromadu, jak se hospodářství scvrkává, jak chudáci trpí, …
