Informační hodnota tohoto textu je nulová. Jsou to všechno imprese z mého soukromého života obecního chudého.
Sepsal jsem si, co se ve světě sype —
Koncentrace bohatství — migranti do Evropy — Babiš u moci — Řecko — Krym — východ Ukrajiny — Ukrajina sama — Libye — Eritrea — Somálsko — Boko Haram — Sýrie — Islámský stát — Irák — Jemen — Afghánistán.
Co jsem na světě, nepamatuju tolik ohnisek neštěstí najednou.
Zazvonil by soused z početné hlučné rodiny. Otevřel bych dveře a soused by pravil, „My jsme si doma nadělali takovej svinec, že já musím jít bydlet k tobě.“ Hned by se dral do dveří, odstrčil mě, a zevnitř bytu by říkal, „Tak kam mě dáš? Tady je spousta místa, možná nás přijde víc, vole. Co tu máš k snědku?“
Za chvíli zase zvonek, na chodbě stojí domovní důvěrník a strčí mi do bytu sousedku, „Domovní rada se usnesla, …“
Mohu z té představy odvodit svůj postoj k migrantům? Nemohu.
Domov je prostor ohraničený proti vnějšku tak, že v něm mohou být jen ti, které tam chci — prostá definice, ač skoro všichni mudrlanti ji nechtějí dát.
Panelák, ulice, městská čtvrť, město, … — nic z toho už není můj domov. Čechy, Evropa nejsou můj domov. Nijak je neovládám a jejich mocní a bohatí se mnou mohou dělat, co se jim zachce. Jsou mi odcizení a já jsem jim odcizený.
Proč bych proto měl mít nějaké mínění o migrantech? K čemu by mi bylo dobré?
Mohu se jen bát, třást se strachy v koutě své klece. Vskutku se něco zhroutí, sesype? Dostanu sociálku, léky, jídlo a pití, vodu, teplo?
Nemohu stát na straně Ruska kvůli tomu, jak Putin se svou kamarilou nesmírně kradou. Vladimir Vladimirovič je jeden z nejbohatších lidí světa, je to starodávný orientální despota.
Nemohu stát na straně USA kvůli tomu, jakou politiku dělají US miliardáři doma i ve světě.
Nemohu stát na straně Bruselu kvůli tomu, jací darebáci se tam slejzají a jací nicotní škrabáci, tučně placení, tam trvale bytují.
Nemohu stát na straně Česka kvůli tomu, jací darebáci byli a jsou tu u moci.
Mohu žít neautentický život spotřebitele — číst si, poslouchat hudbu, koukat na filmy. To mi dává falešný, klamný pocit, že svět není úplně hnusný. Jsou to omamné, oblbující drogy.
Tak řečený „filosof“ Škabraha mudruje —
„Pokud chceme evropskou myšlenku obhájit, musíme vysvětlovat, proč bychom, alespoň v nějakém omezeném množství, měli uprchlíky přijímat. Pokud nedokážeme objasnit, z jakého důvodu se o ně chceme postarat, těžko můžeme obhajovat celý evropský projekt, který je postavený na solidaritě. Samotné odmítání už je příznakem toho, že evropská myšlenka slábne. Tím, že se postavíme proti solidaritě, zpochybňujeme principy, na kterých společná Evropa stojí, a dáváme najevo, že se uzavíráme za své hranice, do uzavřených celků.“
Rozvíjí argument, nebo je to schizofrenický slovní salát?
Evropský projekt nestojí na solidaritě. Přesto Evropa musí být absolutně solidární s kdekým zvenku — bez toho oslábne. Tím, že Evropa sobě samotné nevysvětlí, proč musí být absolutně solidární s kdekým zvenku až tak, že některé přijme za hosty, se rozpadá do uzavřených států. A proč přijmout v Evropě jen „některé uprchlíky,“ proč ne solidárně všechny?
Tím, že by Evropa odmítla být absolutně solidární se všemi zvenku, by se musela rozpadnout do států, které by také odmítly být absolutně solidární se všemi zvenku.
Nějaký osvětář musí lidu vysvětlit, že když nebude solidární s cizími, nebude proto moci být ani solidární uvnitř sebe a rozpadne se ve stádo zvěře bez sociálních vazeb, bez společných hodnot. Obtížná úloha!
A „filosofovo“ velkolepé finále —
„Změny nejsou nic, čeho bychom se měli děsit. Chápu, že se lidé obávají rizika, že ztratí svůj životní standard, který mají; člověk se obecně nerad vzdává toho, nač je zvyklý. Nemyslím si ale, že je správné za každou cenu hájit podobu světa ve stávající podobě. Z historického nadhledu mi změna přijde normální.“
V kontextu hovoru o migrantech — Nebojte se toho, jak si migranti Evropu změní k obrazu svému. Budete chudší, ale tak už to na tom světě chodí. Allahu akbar!
„Ale myslím, že [imigrační politika] by měla vzejít spíš z toho uprchlického nebo imigrantského prostředí než od nás, ‚starousedlíků‘. My jsme možná příliš v zajetí té své ‚blízkosti‘. Změna přichází vždycky s něčím vzdáleným.“
Filosof Bělohradský k tomu nemá v telce co říct kromě toho, že „Západ zkrachoval.“
Tak to abych seděl doma v koutě a čekal, kdo přijde převzít krám.
Škabraha filosofuje —
„Ta touha po stejnorodosti, po obraně před čímkoliv odlišným je sama o sobě projevem barbarské nekulturnosti, nahrazení kultury stádním instinktem… Kdo se proti cizincům odvolává na kulturní blízkost, ten už žádnou kulturu nemá. Má jenom stádní instinkt. A ten ho zahubí, i kdyby se podařilo zadržet všechny uprchlíky před branami. Vždycky se najde někdo, do koho si promítneme svůj strach.“
Co to je kultura? Všechno, co není příroda. I technologie je kultura.
Proč se stádu české zvěře protiví, aby museli žít promíchaní cikánskou kulturou? Odvrhli tím svou kulturu? Zahubí je ta stádnost? I kdyby vytlačili cikány do ghet, budou se bát někoho jiného?
Nevím, proč evropské lodě, když lapí ve Středozemním moři nějaké migranty, táhnou se s nimi do Evropy a nevysypou je tam, odkud se ztratili. Místní autority by jim asi dovolily přistát — proč ne?
Co evropský populus vskutku odmítá? Chtělo by to optat se migranta, „Co tu chceš? Chceš dělat? Co jsi dělal? Co umíš? Umíš místní řeč?“
„… a teprve když ho zatkla u Fleků vojenská policie, že přišel k sobě. Panečku, měli jste vidět, jak ho ještě rádi pustili z vojny, a asi pět maníků, kteří seděli s ním v cimře, všichni si to pro všechen případ napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (z mostu)
Dědeček † ženu, petrolej, zapálil.
II. babička (cikáni, sirky) † atd.
A jeden, když to začal taky přednášet štábnímu lékařovi, už se nedostal ani přes bratrance a štábní lékař, poněvadž už to byl třetí případ, mu řekl: ,Ty chlape, a tvoje sestřenice z otcovy strany se vrhla ve Vídni z šestýho patra, ty jseš strašně zanedbaného vychování, a tak tě spraví korekce: Tak ho odvedli do korekce, svázali do kozelce, a hned ho přešlo strašně zanedbaný vychování, i otec alkoholik, i matka prostitutka a raději se přihlásil dobrovolně na front.“
I židovský bulvárník Pavel Novotný se pod tíhou doby rozfilozofoval —
„Stejní idioti, co dnes brojí proti těm chudákům ze Sýrie&spol. [,] zvolilo [sic] tehdy v Německu Hitlera. Je dobře, že svět řídí moudří Židé a demokratické USA a ne Češi.“
Z osvětáře Novotného musí mít „filosof“ Škabraha radost.
