Pistolka, tragédie, zmatení řeči, fantazmagorie, k poctě zbraň, uražení a blázni, sněhuláci, ekumena. Snůška drbů. Naneštěstí to chce k pochopení přečíst předchozí tři texty.
Psal jsem »Je ne suis pas Charlie« nevěda, že už to napsal největší zdejší pravicový myslitel František Matějka. Ten to pojal jinak — na teroristy vezme svůj starý levorvér a vezme svá děcka na střelnici, aby se také naučila střílet teroristy. František nezemře vkleče vyvolán na popravu, zemře ve střelecké pozici s bambitkou v ruce. Ach, jak mu závidím!
Proč jsou všude všichni ti vechtři? Stejně vždycky zhebnou první, když je útočník rozhodný a hbitý. Ti vechtři jsou tam proto, aby to nezkoušel kdejaký trouba a hejhula.
„To, co se stalo v redakci Charlie Hebdo, je tragédie“ — slovo tragédie se zprofanovalo, otupilo, zblblo. Zločin skoro nikdy není tragédie. Konflikt těch karikaturistů a zbožných muslimů je více komediální než tragický, je osudově slabý. Pouhé neštěstí nedělá tragédii. Za chvíli bude tragédie, když někomu upadne kobliha od Babiše, nikoliv vnitřní konflikt Romeův nebo rozhodování Antigony.
Úkol je vymotat se ze změti řečí. Kdo rozhoduje o tom, jestli člověk D je muslim? On sám, nebo nějací muslimové — a kteří? Existují dobří a zlí muslimové. Někteří dobří muslimové říkají, že ti zlí nejsou muslimové. Ale ti zlí se utvrzují v tom, že jsou ozbrojená pěst islámu. Teď do toho vplují křesťané — islamofobové i islamofilové, a ti chaos zvětší. Někteří islamofobové hlásají, že islám je zlý skrz naskrz — to je zlé. Někteří islamofilové hlásají, že islám je dobrý skrz naskrz a že ti zlí lidé nejsou muslimy — to je fikce. Islamofobi hlučně obviňují křesťany, kteří opatrně hlásají, že muslimové jsou dobří i zlí, ze zrádné islamofilie. Islamofilové hlučně obviňují křesťany, kteří hlásají, že muslimové jsou dobří i zlí, ze zlovolné islamofobie. Aby se v tom chlívu prase vyznalo.
Památku zesnulých teroristů veřejně uctívají jen bojoví druzi, ti zlí musulmani.
Má fantazmagorie je: aby Západ mohl efektivně bojovat s islámem, musel by se zříct všech svých náboženství, překročit je, zadupat v prach, znicotnit — a teprve skrz to kuchat islám, zesměšňovat ho. Svár na válečném poli více náboženství nikdo nikdy nemůže vyhrát. Přijal bych nadávku „sekularistický fundamentalismus.“
Tam, kde se stýkají aspoň dvě náboženství, neexistuje logické řešení. Křesťan nemůže moslemína ani odmítnout, ani přijmout. Nemůže ho odmítnout, protože oba věří v boha. Nemůže ho přijmout, protože jejich bohové jsou dva. Bojovat proti druhému bohu, když sám mám jednoho, je pitomé. A smířit se s druhým bohem, když ten můj je jiný, je pitomé.
Přijmout víru, zříci se víry, konvertovat od víry k jiné víře — nic se tam venku nestane. Může se odehrát rituál podobný tomu „K poctě zbraň“ nebo „Pozdrav pámbu“ po kýchnutí. Tím se odkrývá, že náboženství je věc niterná, soukromá.
Co to je svoboda náboženského vyznání? Je to možnost zbožného člověka praktikovat v obci rituály stvořené kněžími. Když se v obci nebo v sousedních obcích praktikují dva rity, odkrývá se tím, že nemají smysl.
Katolický fundamentalista Michal Semín si libuje, že extrémní levičáci z Charlie Hebdo se rouhali katolictví hůř než islámu: „jejich zobrazování sexuálních scén ze života Svaté rodiny patří k tomu nejodpornějšímu, s čím se lze dnes v mediálním světě setkat.“ Je opatrný, neříká: „Dostali co proto.“ Dává řečnickou otázku: „V čem má hrdinství oněch dvanácti ‚mučedníků svobody slova‘ vlastně spočívat?“
Žid Tomáš Halík si přihřál boží polívčičku: „Když jsem viděl ‚karikatury‘ Charlie Hebdo, vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým — hodnoty, která není nižší než svoboda tisku.“
Co s tím? Jde Halíkovi o úctu k proroku Mohamedovi a Alláhovi, nebo o úctu k moslemínům? Hodnota byla znesvěcena, zhanobena — a proto přišel trest. O tom opatrný Halík nic neříká.
Skrytá logika Halíkova argumentu přesto je: karikaturisté útok vyprovokovali tak, jak odhalená žena vyprovokuje znásilnění.
Dal jsem sem jeden obrázek. Je pitomý. Budí ve mně jen úsměšek a útrpnost. Nevím, jak pitomec může někoho urazit — pitomcům se přece odpouští, omlouvají se. Ale pitomec může lehko urazit a rozkvedlat stejného pitomce.
Asi největší zdejší filosof Luboš Zálom si stýská, že islám chce zničit svobodnou společnost — hutný, kompaktní islám všech moslemínů. Nikdo z nich není nevinný. „… racionální odpovědí na jakýkoliv útok podobný tomu včerejšímu už nemůže být nic menšího než jasná hrozba nukleárním bombardováním Mekky.“ Pro pět ran do čepice! Ujme se toho úkolu na Západě někdo?
„ ‚Bude sa žať iba to, čo sa zaseje.‘ A z pera týchto karikaturistov sa zasiala nenávisť… Tento krvavý skutok bol zúfalým činom veriacich moslimov, ktorí si už viac nemienia dať robiť posmech, a to zvlášť odporným spôsobom, zo svojej viery… Boh je všemohúci, milujúci, ale aj trestajúci.“ Bláznov neúrekom. „Zastavme ich bratia, veď sa oni stratia“ — Autor myslí moslemíny, nikoliv blázny.
„Ostatně soudím, že svobodný svět měl již dávno vtrhnout do srdce islámského státu a zabít jej. Bůh žehnej armádě Spojených států amerických a Izraele!“
Alláh zapovídá moslemínům zobrazovat Alláha, lidi a zvířata. Teď v Saúdské Arábii napadl sníh. Šajch Muhammad Sálih Mindžíd se proslovil, že Arabové nesmějí stavět sněhuláky — „Dělat sochy ze sněhu není dovoleno, a to ani když jde o legraci.“ Představuji si utrpení a vztek moslemína, když vidí jesličky nebo když vidí katedrálu — a nedej Alláh, vleze dovnitř.
Konstruuji all inclusive ekumenu a all exclusive ekumenu. V all inclusive ekumeně všichni ekumenové přijímají, co všichni ekumenové věří a hlásají o Bohu. Protože to všechno je propletenec protiv, není logicky možné all inclusive ekumenu uskutečnit. V all exclusive ekumeně se všichni ekumenové zdráhají věřit a hlásat cokoliv, v co ostatní ekumenové nevěří a co odmítají hlásat. Nevím, jestli je možné all exclusive ekumenu uskutečnit — tuším, že by byla chudá, ba spočívala by v mlčení o bohu. Ekumeni by nemohli podvádět tichou modlitbou!
Čím se děje skutečná ekumena? Bůh je a a Bůh je non‑a. Ekumeni prostě vypnou, odhodí nativní logiku.
Obraz kulatého čtverce nemůže být tam venku. Může kulatý čtverec trvat v mém soukromí? Mohu se obelhat, že tam trčí. Nic tam venku se tomu nevzepře — a proto ekumeni mohou rokovat o „všelikých cestách k Bohu“ do alelujá.
Jestli někdo četl můj minulý text a neklikal na odkazy, ošidil se o znepokojivá videa. Hned to první říká, že Evropa boj s islámem už prohrála. Arabáši v Evropě přečíslí domorodce rozrodem, tak lehce se to stane.
