Já, imigrantka
Každý Ital má svůj oblíbený bar. Nás nevyjímaje. Jednou za týden dva se tam s mužem stavíme na jedno - kafe, pivo, na chvilku. Nebo pak na delší chvilku s dětmi - na dobrou bruschettu (čili brusketu, zapečený chléb, nejlepší je se zeleným sýrem a špekem). Barman je motorkář, sympaťák, jeho žena tak milá, že se do ní musí zamilovat i ženská, pro její povahu a pochopení - a to nemusíte být ožralý jak carský důstojník (Manžel: “Rád tam chodím. Ona mi hrozně připomíná tebe.” Já:”Grrr...”).
Bar je trochu motorkářský, trochu víc skinheadský, pokaždé narazíme na téměř stejnou partu chlapíků. Odhaduji je na osamělé vlky, v baru jsou součástí jedné smečky, jedné chápající rodiny. Některý den barman připraví prostou večeři o jednom chodu, ač normálně nevaří (až na ty bruskety). Pokaždé mi ochotně sdělí své tajné ingredience. (Já: “Ráda tam chodím. Teda on mi tebe sice vůbec nepřipomíná, ale je sympaťák.” Manžel: “Grrr...”)
Štamgasty znám podle obličejů, ne podle jmen. Jídáváme s nimi u jednoho stolu, s osamělými vlky, týpky typu motorkář, bývalý motorkář nebo nemotorkář, skinhead. Jíme stejné jídlo, smějeme se stejným vtipům. Je jedno, jestli jste skinhead anebo charitativní pracovník, Ital nebo Čech nebo jen osamělej načuřenej vlk (z té samoty se čuří často).
Včera běžel v televizi, na kanálu, který je radikálněji zaměřen, přímý přenos debaty o imigrantech. Část pořadu byla online přenášena právě z našeho baru. Nebyl to moc příjemný pocit. Do mikrofonu štěkala baba, která v místních končinách vůbec nežije, vedle ní mluvila dívka, dcera barmana, a v rohu se krčil štamgast načuřený vlk, a nad ním vlajka Itálii Italům. Možná jeden dva místní za reportérkou, jinak obličeje cizí, ovšem odhodlání bojovat proti vetřelcům a všem cizím zmetkům světa. My tady zmetky nechceme (stačí, když je občas máme v rodině, žejo, chtěla bych jim říci).
Reportérka křičí, že je v našem městě ubytováno několik migrantů. Ani nevylézají ven. Práce tu není, spousta osamělých domů k marnému prodeji. Lidé dojíždějí za prací i sto kilometrů. “Berou nám práci!” křičí ta žena. Tak tihle zrovna opravdu neberou, milá paní. Podle italského nesmyslného systému mají na volná místa ve státní správě přednost ITALOVÉ z jihu, kde je vyšší nezaměstnanost než zde). Cizince, zaměstnané ve státní správě, jsem tu skutečně neviděla. Pracují na místech, kam Ital nechce (čistička kanalizace, práce ve fabrice s nebezpečnými látkami a další).
Ženě s mikrofonem přeskakuje hlas. V obličejích plných nenávisti, kolem ní a za ní, vidím kromě vzteku i strach. Ale vztek převládá. Debata bublá a objevují se první slova - Itálii Italům. Případ nějakého černocha, co zabil v baru bělocha. Černoch není důležitý. Důležité je, že není ITAL. Všichni cizinci do jednoho pytle. Vraždící černoch či pracovitá ochotná Češka z kasy, na tom nesejde. Do konce debaty jsem nevydržela a odešla spát. Doufám, že ta nacionální šlamastyka trochu pomine... do zítřka...
Letošní rok je pro mě zdravotně náročný, nemůžu se stále vyhrabat z nemocí, sice banálních, na které se fakt neumírá, ale otravuje to v tom rodinně-pracovním koloběhu, spíše běhu, kdy musíte fungovat. Obzvláště tady.
Po včerejší televizní debatě, se zablokovanými zády a kašlem staré tuberačky bez hlasu, jedu ráno k řezníkovi pro kus slepice - vývar s domácími nudlemi a zázvorem mi pomůže víc než hrst léků. Jindy ochotný řezník se chová trochu odměřeně, zdá se mi. Baví se s jiným klientem o včerejší debatě i o nutnosti nějak tu situaci, mamma mia, vyřešit. Mlčím a čekám, až přijdu na řadu. Říkám řezníkovi sípavým hláskem o půlku slepice. Jindy by se smál, že mluvím jak mutující puberťák. Teď se nepříjemně a třikrát zeptá, co to teda vlastně chci. Slepici mu předvádět nebudu a z posledních smrtelných sil vysípám slovo G-A-LL-I-N-A - S-L-E-P-I-C-I! Kde je ta moje laskavá Itálie? Se slepicí sedám do auta, kolem pomalu projíždí štamgast z našeho baru. Mávám na něj, jako vždycky, jindy mi mával zpět. Dneska nic. Nevidí mě, anebo dělá, že mě nevidí?
Mám v sobě smutek a vztek.
Něco se tu porušilo. Ne vlastní vinou dostávám imaginární židovskou či jinou cizáckou hvězdu, ač si to nepřipouštím. Ale tím, že o tom píšu, si to vlastně připouštím.
Cítím v sobě více statečnosti a síly, více než kdykoliv předtím. Tak to tedy ne. Musím nejdřív z hlavy vypustit ten negativní balast, kvůli jedné pitomé debatě uřvané reportérky. Možná byl řezník naštvaný kvůli své manželce, která mu nedala anebo dala, možná byl skinheadský vlk v rauši a opojení, že byl chvíli vidět v TV, a nevnímal okolí, čili ani mě. Někdy věci bývají jiné, než si myslíme. Anebo je to úplně jinak.
Je potřeba vyčistit si hlavu, občas to bývá chlívek sajrajtu, který si dotáhnete do závitů, ani nevíte odkud.
Zítra si po práci s mužem skočíme na kafe a malé pivo. A budu-li mít hlad, dám si i brusketu. Taky zajdu k tomu mrzoutovi řezníkovi, zvesela a tentokrát pro kachnu. Doufám, že z barmana vymámím nějaký další recept na jeho specialitu.
Nejhorší je být imigrantem svého srdce a zdravých myšlenek. Jsem imigrantka Marta, s imaginární židovskou či jakoukoliv jinou hvězdou na klopě, na čele... a v očích. Tam mám tisíc hvězd laskavosti, kterou dávám dál. Já, imigrantka Marta česká mým milým klientům italským...
PS: Právě dorazil muž z práce. Všichni klienti tam nadávali na mimořádně agresivní a pitomou TV debatu. Děti teď přišly ze školy a shodně popisovaly reakce spolužáků, kteří byli uřvanou a hloupou reportáží zhnuseni a styděli ze za to, že byla vůbec vysílána, navíc z těchto končin. Sousedka mi před chvílí donesla buchtu.
No, nakonec on to ten řezník doma asi taky nemá moc jednoduché...
Marta Kučíková
Relax větší než měl indickej pámbu
“Vy tam nemáte žádnou čajovnu?” zeptala se má česká intelektuální batikovaná známá.“A kde relaxujete?” zděsila se. Bez čajoven přece stojí život za pendrek! Utrousila jsem: ”No, kde - občas... v baru.”
Marta Kučíková
Peněžní loudilka
“Možná je mám v podprsence... nemám... kde teda jsou?” objede si jemná slečna rukou obě prsa s cílem nahmatat dvě tvrdá kolečka. Tedy dvě kolečka padesáticentových mincí
Marta Kučíková
Fronta jako před Tuzexem
Milí a drazí přátelé i nepřátelé (kteří mě posouváte zase trošku dál, což je taky fajn motor) - toto není můj klasický blog o životě zdejších italských domorodců, ale obrovské poděkování vám všem.
Marta Kučíková
No... a co?
“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.
Marta Kučíková
Zezadu
“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy
Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com