Je to šílenství. Trvá již bezmála pět dní – a ještě pěknou řádku dní potrvá. „Inspire a generation,“ napsali si Britové k oficiálnímu logu olympijských her, a dokonce i má sportu-nesnášenlivá sestra zasedla před televizi (ano, zavřela počítač!) a jala se sledovat dění v Londýně. „Je to nádhera, celý svět jde dohromady a zapomíná kvůli sportu na krize a války,“ vykřikovala horlivě vzápětí po mém zajíkání se nad smutnou ježčí kanoí. Byla pochopena?
Sháním- li bydlení, automaticky se charakterizuji jako tolerantní, sháním- li však program na rozpis závodů v olympijském Londýně, změním se v devítihlavou saň dštící kvůli pár bodům oheň i na slovenské bratia.
Je to šílenství. Trvá již bezmála pět dní – a ještě pěknou řádku dní potrvá. Hltám každý výsledek našinecké olympijské delegace a nelítostně spílám všem ostatním sportovcům, jež měli tu drzost, a přestříleli či přeplavali, předběhli či přehráli, přehodili či zkrátka jakkoli jinak převezli česká želízka do ohně.
Nechme stranou klišoidní utopii o národech spojených pěti olympijskými kruhy. Pro mě jsou olympijské hry soutěží. Soutěžím už odmalička a ráda – stala jsem postupně přebornicí ve vytváření situací pro soutěž jakéhokoli druhu ideálních. A samozřejmě netoleruji prohru.
Jako batole jsem soutěžila (těžko říct, s kým), kdo bude v noci déle řvát a přes den více zvracet. Jako školačka jsem soutěžila (s klukama na štěrku), kdo nastřílí do improvizované brány více gólů a přitom si užene nejméně krvavých kolen. Jako puberťačka jsem soutěžila (s holkama na diskotéce), kdo půjde ploužit na Metallicu se zrzavým Romanem. Jako studentka nyní soutěžím hlavně se špatným svědomím pramenícím z (ehm) všudypřítomných lákadel studentského života.
Je to šílenství. Trvá již bezmála pět dní – a ještě pěknou řádku dní potrvá. V Londýně se soutěží. Moje sestra se kochá nad královským párem obklopeným tisíci fanoušky v hledišti arény v Greenwich Parku; já si koušu nehty u slalomu obklopena momentální aurou nenávisti ke každému, kdo si dovolil být lepší než ten muž v české trikolóře.
Ale obě se díváme.
Londýn je remíza.
