Psí láska posvéráznu

Pes je nejlepší přítel člověka, říká staré české moudro. V nouzi poznáš přítele, dodává jiné úsloví, kdyby si náhodou ještě každý nebyl jist. Včera jsem neúmyslně vystavila svého psa tomuto z tradic vycházejícímu testu přátelství – a jaký byl výsledek?

Člověk žijící na venkově přivykne ledasčemu – od močůvkou postříkaného pole dvacet metrů za domem, až k lesní a občas i pralesní havěti všeho druhu dvacet centimetrů za nosem. Loňského léta jsem byla nucena násilným způsobem vystěhovat hnízdo hadí rodinky, jež se mi směle utábořila v jistě velice pohodlné noře přímo pod jahodím. Ne, že by mi hadi vadili – koneckonců moje maličkost jim očividně též příliš nevadila – problémy dělal pes. Odmítal s ohledem na nové zahradní nájemníky rajtovat záhonky, což býval do oné chvíle jeden z jeho nevymluvitelných koníčků. Vzala jsem (ne)spravedlnost do svých rukou.

Hady už nemáme.

Máme ve spíži hromadu dobrého jídla a do noci otevřené dveře na zahradu. A též myši.

Velice, ehm, nečekaně se jedna z nich pozvala včerejšího dne na pozdní večeři. Těžko říct, jak se nakládá s vetřelci takovýchto mravů, ovšem fakt, že můj nezvaný host se vyřítil z koupelny ihned poté, co jsem po čtvrthodinové lázni vylézala z vany, mě natolik pobavil, že jsem tentokrát odmítala ke zneškodnění protivníka použít násilí. Samozvanec využil příležitosti a bleskurychle zmizel za největší domovní skříní, kde mrštně skočil do pavučiny a jal se tak setrvat, dokud jeho výsosti nezajistím bezpečné právo na průchod spolu se všemi výsadami k tomu náležejícími – což ovšem zbytek rodiny, hystericky se myší obávající, odmítl připustit.

Po čtyřiceti minutách neúspěšné naháňky byl k rozuzlení kritické zápletky povolán ve vší zbroji pes. Na přítomnost cizí kůže v domě však reagoval vrtícím se ocasem a odplížením se k prázdné misce od granulí. Stav nouze přetrvával a můj čtyřnohý „nejlepší přítel“ si spokojeně hověl v pelechu.

Ale ještě vnoci si otevřel dveře, lehl si k mé posteli a zůstal hlídat až do rána. Zítra to udělá znovu. Pozítří jakbysmet. A nepotřebuje k tomu žádný stav nouze.