Jak se mi to všechno vrátilo
Venku to vonělo čerstvým vzduchem, lesní plísní a z parapetu spadlou pelargonií, dešťovky se v agonii štěstí svíjely na silnici a na protější straně ulice někdo slastně vypouštěl do letního povětří kroužky dýmu z právě ubalené cigarety. Čas na večeři.
Rohlíky s máslem a bez sýra, rohlíky se sýrem a bez másla, rohlíky bez másla a bez sýra…dumala jsem, čím své tělo protentokrát ošidím, zatímco jsem dorazila k nákupním košíkům. Ze závažných úvah mě vytrhl pohled na stařenku vracející vypůjčený košík a ještě před chvílí se opírající o dvojici francouzských holí – z nichž se jedna bez dámina povšimnutí válela spokojeně na podlaze plné drobků. I přiskočila jsem bez váhání a plna ochoty se málem přetrhla stařence ztracenou berli naservírovat minimálně na stříbrném podnosu (a tak doma mě to učili…). Jaké však bylo mé překvapení, když paní místo po holi, chňapla lačně po mé kabelce a jala se mi ji, silou zcela neodpovídající prvnímu úsudku o její vetchosti, zcela energicky rvát z ramene. Inu zasmála jsem se a se slovy ‚Nene, to není hůlčička‘ jsem staré dámě dál trpělivě servírovala berli pod čumáček. Po několika minutách neustávajícího souboje o mou kabelku a opakování zřejmě velmi intelektuálně náročného ujištění, že uchopená věc není hůlka, mi došla trpělivost. Vyškubla jsem se pomocí všech sil z bábina hrůzu nahánějícího sevření, hodila jí očividně nepotřebnou hůl do náruče a s pár zmatenými otázkami ve smyslu ‚Proboha, chtěla mě okrást, znásilnit, anebo si mě jen spletla s nákupním vozíkem?‘ jsem se ztratila v bludišti regálů plných předražených odpadků.
‚Entr pin entr,‘ povídá z řady dobrých osmi lidí za mnou nervní paní pokladní. Ježiš, některý ty lidi ještě letos neviděli sprchu říkám si zase já, a strkám poslušně kartu do čtečky umístěné nesmyslně přímo na pokladním pásu. V tom okamžiku mi však ztuhne i ten smrad z nemytých spoluobčanů na nose – povědomá ruka šmátrá kolem mě, přičemž nevynechá nákup ani čtečku karet. V panice dle vrásek na ruce tušící armagedon otočím hlavu o dva centimetry tak, abych na vlastní oči viděla vítězoslavný výraz té staré brécy snažící se pod záminkou nálezu jakési své zapomenuté mražené potraviny o získání buď silnějšího ujištění svých potomků ohledně nutnosti omezení vlastní svéprávnosti, anebo (chraň ji ruka páně!) o údaje z mého bankovního účtu.
Ačkoli (anebo právě proto?) se ohledně výše finančních prostředků na svém účtu nemohu rovnat ani polovině minima nároku na penzijní zabezpečení, jež stařenka pravidelně každý měsíc pobírá, rozhodla jsem se na protest stávkovat, a až do odchodu narušitelky nespolupracovat. Do té doby nervní pokladní znervózněla ještě více, nemytými nohami páchnoucí muž vedle mě počal hlasitě brlbat a stařena se nerušeně probírala mou večeří a prostorem okolo čtecího zařízení. I došla mi již podruhé toho večera trpělivost – to když se mě ona přidrzlá stará dáma ráčila optat, zda hodlám už konečně zaplatit nebo ji tam nechám čekat ještě dlouho. Ačkoli jsem měla na jazyku cosi o slušném vychování, spolkla jsem to, otočila se klidně k již dočista vynervované pokladní a nepřemluvitelným hlasem jí sdělila, že zkrátka pin zadávat nebudu. Dokud mi bude pod ruce kukat cizí ženská.
Dříve tušený armagedon následujících okamžiků, během nichž jsem byla lynčujícím davem v čele s nevděčnou stařenou osočena z diskriminace, pohrdání, nevychovanosti a hrubiánství, vygradoval v téměř filmovém okamžiku, kdy stařenka vzteky bez sebe (a bez holí) obíhající pokladní pás mrštila o zem sáčkem plným rohlíků, to vše za syčivého spílání a pod propínajícím svetříkem bublajícím šokem z politicky nekorektní reakce: ‚To je ta dnešní mládež, to za nás nebylo!‘
Jo, a tentokrát jsem si koupila housky.
Barbora Kučerovábarbora
Na věku (ne)záleží
Ta dnešní mládež, to za nás nebylo! My jsme takoví nebyli! A úctu jsme měli, všeho jsme si vážili! Kam to spěje dneska ten svět.. Řekla starší dáma předtím, než mi podkopla nohy, aby se dostala dřív k balíčku zlevněného cukru.
Barbora Kučerovábarbora
50 odstínů šedi lidské důstojnosti
Jsem absolventka magisterského oboru na prestižní univerzitě, další titul čeká za dveřmi. Životopis mám plný nesplněných snů většiny lidí, které znám. A vydělávám ve fabrice.
Barbora Kučerovábarbora
Jmenuji se Barbora. A chovám se divně.
Nedělní procházka prosluněným Brnem oděným do barevného podzimního kabátku je velká romantika. Až do té doby, než vás přes nos bouchne vůně pečeného masa a nedej bože i domácích knedlíků vycházející z nad vámi pootevřeného okna. Jakmile se vám podaří uniknout do bezpečné vzdálenosti od identifikovaného epicentra smyslového zemětřesení, přijde nová rána. A za ní další. A další, a další...a najednou jsou otevřená všechna okna, kam jen dohlédnete, přičemž vám nezbývá, než se uchýlit do bezpečí nejbližšího supermarketu, lapnout nákupní koš a v záchvatu vášně do něj naházet cokoli, co se dle vašeho úsudku pokusí alespoň vzdáleně vykompenzovat vůni či chuť domácí sekané s máslovými bramborami, nadívaného kuřete s trochu mazlavou rýží, anebo babiččin česnekových kotlet ve smetaně. V tu chvíli, kdy máte v peněžence třicet korun, v košíku pět rohlíků a přemýšlíte, zda koupit šestý, si zkrátka nechcete připustit, že by vás mohlo potkat ještě něco horšího. Mě ale potkalo.
Barbora Kučerovábarbora
Evangelium podle svatého muffinu
Mlsám ráda a když to na mě přijde, musím svůj ořechový rohlíček zkrátka mít. Obzvláště když za oknem láká srpnové páteční odpoledne a jedny z posledních letních paprsků ,partner kdesi na dálnici...a já ve společnosti úmluv mezinárodního práva soukromého. Inu vyrazila jsem zo pár bloků do oblíbeného supermarketu k ještě oblíbenějšímu regálu s čerstvým sladkým pečivem. Dobít baterky, zhřešit a půl hodiny prokrastinovat. Standardní cesta vstříc kalorickému potěšení však dopadla poněkud nestandardně.
Barbora Kučerovábarbora
Jak jsem (ne)potkala ryby
I dostala jsem před nedávnem otázku přímo na tělo. „Smím se tě zeptat na něco osobního?“ dotázal se ten, o němž se mi již párkrát v noci zdálo. „Podle toho, na co,“ zaujala jsem pro jistotu střízlivou taktiku, doufajíc však v nabídku na oběd, večeři, snídani anebo alespoň celý život. „Máš ráda ryby? A nemyslím ty na talíři.“ Inu ani jsem se nenadála a byla jsem nasoukaná v maskáčích na cestě na svou první rybačku.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica
Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...
Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel
Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...
Hlavně díky manželce. Britský premiér Sunak je se svou ženou bohatší než král
Britský premiér Rishi Sunak a jeho manželka Akshata Murtyová v loňském roce, kdy byl Sunak celou...
Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem byl přerušen
Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 762x