Zavřená týden v luxusním hotelu. Spolu s dalšími třiceti čtyřiadvacetiletými vysokoškoláky lačnícími kromě intenzivního vzdělávání také po intenzivní zábavě v podobě nočních alkoholických sedánků/lehánků. Typická letní škola s více než půl milionovým rozpočtem štědře darovaným tolik nenáviděnou Evropskou unií.
Kdo si předem myslel, že jede na letní tábor, nebyl daleko od pravdy – vzdělala jsem se mimo jiné v mnoha oborech, které nebyly na programu. První den jsem se přesvědčila, že studentům ve věku, kdy již jejich rodiče vychovávali dvě děti, nedělá sebemenší problém vylézt v noci na střechu a poskakovat s flaškou vodky nad hlavami univerzitních profesorů. Také jsem se naučila, že po prvoligové pitce trvající až do půl páté ráno jsou tito lidé schopni více či méně čile vyskočit v osm hodin na snídani a v devět být na přednášce. Dalším nečekaným přínosem pro mě byla profesionální lekce degustace vína zakončená divokou diskotékou s inspirativní hudbou Michala Davida.
Velkým zážitkem byl také po tři večery trvající bowlingový turnaj, jehož se zásadně účastnili pouze ti nej(ehm)veselejší studenti. Koule létaly do všech možných i nemožných míst, kuželky padaly omámeny alkoholickými výpary a na dráze se předvedly i do podpatků a minisukní oděné spolužačky.
Čtenář by mohl mylně nabýt dojmu, že má maličkost se těchto výukových programů neúčastnila aktivně, a pouze zpovzdálí a s opovržením pasivně popsané orgie pozorovala. Opak je (bohužel?) pravdou. Posilněna několika zrzavými, sedíc podél dráhy a povzbuzujíc členy svého sportovně-degustačního týmu, zapovídala jsem se s pohledným spolužákem. Rozvláčněnou náladu odrážející konverzace plynula v nadějném tempu, až konečně přišla ta chvíle, kdy má muž říct: nechoď ještě spát, zvu tě na pivo.
Tentokrát však byla reakce jiná – ačkoli o pivu se v ní také mluvilo. „Miluješ pivo, maso a fotbal. Ještě se koukni na Star Wars a budeš ideální žena.“ Další pivo se neobjednávalo a já šla doopravdy spát.
Tímto bych chtěla poděkovat Evropské unii, díky jejíž dotaci jsem si kromě všeho výše uvedeného uvědomila, že mám k ideálu ještě hodně daleko a spoustu práce. Minimálně těch několik hodin, co trvají všechny díly hvězdných válek.
A po návratu z letní školy jsem si večer pustila Pedra Almodovara.
