MHD ministrům, poslancům, senátorům i komunálním politikům ZDARMA!!

Nevím, proč se stále někdo dožaduje, aby výše vyjmenovaní museli veřejnou dopravu platit. Já bych si přála opak. Alespoň na čas. Musíme je donutit „socku“ používat. Proto MHD pro ně zdarma… a jinou dopravu a náklady včetně parkovného a pohonných hmot ovšem platit z jejich vlastní kapsy.

Co udělá obchodník, když chce někomu vnutit zboží? Zníží cenu, nikoli zvýší! Naši zákonodárci a splutvůrci zákonů ale socku-dopravu nám „normálním“ stále zdražují. Zvláštní. Logika společnosti, která je na tom údajně ekonomicky dobře, by velela tedy alespoň dopravu zkvalitnit, zejména zrychlit, učinit ji pohodlnější. Ale v ČR tomu tak není. Ne, že by se od cinkání klíčů nic nestalo…Musím přiznat, že – alespoň v Praze - přibylo pár stanic metra a MHD ctí intervaly. Semtam se vyskytne i nízkopodlažní vůz. Že by to byl ovšem nějaký zázrak dizajnu či úspor ekonomických, ekologických pohlazení…. to zrovna nehrozí.

Myslím, že za tu cenu, jsme my „sockaři“ měli dopadnout lépe. Už vůbec nemluvím o lidech špatně pohyblivých či o maminkách s kočárky drásajících se po fixních schodech do metra a škemrající o pomoc při nástupu do tramvají.

Co ví naši politici o cestování MHD? Nic! Jezdí až na pár zelených výjimek totiž vesměs auty. Výjimky jezdí na kolech, takže také ne MHD.

Jestliže pak mluví politici o dopravě ve městech, jedná se zpravidla o IAD /individuální automobilovou dopravu/, o průjezdnosti ulic, o parkování. Naši politici, to platí i o komunálních, možná dokonce tuší, že není vše v pořádku. Soudí tak podle počtu aut v centru, podle žalob občanů. Svoje auta ovšem nepočítají. Vymysleli pouze, jak na tom množství aut  alespoň zbohatnout výběrem parkovného Alternativu jiného dopravního řešení příliš nenabídli, ani je nenapadlo. Naopak. Prodloužili intervaly metra, tramvaje brázdí město po jim-tramvajím neznámých kolejích… a náhradní doprava vesměs není zavedena. Dopravní podnik s omlouvá… nic víc.

I letos snad přijde léto – oblíbená to doba největších rekonstrukcí… a to bývá cestování po Praze zvláště horor. V noci se prostě na opravách nepracuje. Intervaly se blíží uherským létům, takže je nejlepší chodit pěšky ….a samozřejmě jezdit autem, pokud ho vůbec vlastníte.

A autem jezdí celý rok většina těch námi omylem zvolených. Jo, měli by nás zastupovat. Měli by tedy vědět o tom, jak žije a také se dopravuje podhradí a plebs.  

Přeměnu primátora či starosty  v toho ideálního si ve snách představuji asi takto: Po sedmé ráno, tedy po zprávách, aby byl i jinak v obraze, vyrazí z bytu v domě u majitele či v domě obecním, tedy ve fázi deregulace, čti zdražovaní, na autobus. Tam společně s ostatními občany mokne, protože budka je tak malá, že se do ní všichni nevejdou. Pak se narve do narvaného mlžného a zatuchlého autobusu, stojí na noze korpulentní převoněné dámě, na rameno mu naopak funí rum ještě nocí rozdováděný mladík. Když konečně radostně vypadne s/z autobusu a proud dalších cestujících ho strhne na eskalátory, znervózní, když  zoufalá maminka jedoucí do nemocnice brzdí dav kočárkem s nemocným dítětem.

Přeci jen doběhne zavírající se dveře metra, přitlačí studentku dovnitř, ale kufřík uvázne ve dveřích. Občané-sardinky na něj naštvaně pohlédnou – kvůli němu budou mít v práci průšvih. Řidič se několikrát marně pokusí znovu zavřít. Konečně. Posléze ho proud občanů vynese na stanici I.P.Pavlova. Aaaaaa: dvaadvacítka. Stojí ale až třetí v řadě. Běh. Proč se ten člověk hrne ven, když už měl dávno vystoupit? Automatický hlas oznámí, že si má dát pozor na zloděje, protože se ocitáme v oblasti zvýšených kapesních krádeží. Česká informace dělá cizince hluchými tedy posléze okradenými.  

„Proč se ten další na mě tak tlačí?,“ řekne si politik. Konečně se pověsí za vzdálenou tyč.  „Copak to ti šťastnější, sedící čtou? Jistě nějakou pochvalu Julinkově reformě!... nebo snad o přímo mně?!“ Jenže tiše zaúpí:“Ale ne, prý nějaká Bartošová se zase nalila. Jo, to je ten Blesk, ten hroznej bulvár! Proč to ale všichni čtou?! A proč mě nepoznávají?“

Na Národní ho dav vynese mezi bezdomovce a feťáky. Na Mariánské náměstí  jde už raději pěšky. Tiskne se ke zdi, když úzkou uličkou profrčí fáro jeho podřízeného. Kabát je náhle batikovaný blátem. Přesně v osm padne vyčerpaně, ale živ, na svoji židli. Zaloví v tašce pro ibuprofen. „Kde mám pouzdro s brýlemi?“zašátrá v záhadně lehčí tažce. „Kde mám prášky? Kde mám peněženku? Au, au, jsou pryč!!!“

Po chvíli šoku zaburácí dávaje si hadr na hlavu: „S tou veřejnou dopravou musíme okamžitě něco dělat!!!!“ Na desátou si sezve příslušné ředitele odborů a rozdá úkoly. „Do týdne chci tady vidět návrhy!!!!!“ Samozřejmě necháte auta doma a od teď budete jezdit jako normální lidé!!!“

Když si dotyční ředitelé prubnou jízdu MHD, sami se chytnou za nos a rozšíří velitelův rozkaz na svoje podřízené.

Během několika dnů se vzdají magistrát i radnice všech vyhrazených parkovacích míst a uvolní je nejen zbytku dosud nevystěhovaným rezidentům, ale především zeleni a předzahrádkám kaváren. Těm sníží nájem ovšem s povinností otevírací doby od sedmi ráno, aby ulice ožily pohodou provoněnou ranní kávou a čajem. A omluví se spoluobčanům za dosavadní chování.

Přeji dobrou noc, pohádky je konec. /pozn. Bém nebydlí na Praze4 jako já, ale zato pracuje jen kousek od má práce./