Po roce a půl home-officu jsem začala dojždět do zaměstnání a všimla jsem si extrémního množství lidí s nadváhou.
Naposledy mě zaujala mladá žena v autobuse, která byla hezky oblečená - tak, jak se chodilo v létě za mého mládí - v květované blůze a letní červené sukni byla příjemným zpestřením v zástupu slečen oblečených v tričkách neurčité barvy a uniformních černých kalhotech, nehodcích se do slunečného počasí. Něco mě na ní však velmi rušilo. Byla to velká nadváha, spíše už obezita.
Takových, i úplně mladých žen a mužů s neforemnou postavou s vyčnívajícími tukovými polštáři nebo převislým břichem vídám opravdu hodně. O tom, že se obezita stává celosvětovou epidemií se mluví dlouho, ale přijde mi, že se situace spíš zhoršuje. Nedávno jsem četla názor, že obezitologové nemohou tento problém vyřešit, protože obezitu léčí špatně. Nechci zde rozebírat otázky výživy, to je jiné téma a už jsem se mu i zde na blogu věnovala. Myslím si totiž, že problém není jen ve způsobu stravování a celkovém životním stylu, ale z velké části v psychice. To, že patologická podváha a její projevy - anorexie a bulimie úzce souvisí s psychikou je známá věc a myslím, že se pomocí psychoterapie úspěšně řeší. Přitom základem takové terapie je sdělení pacientovi, častěji pacientce, že tento stav není normální, že je něco špatně a je třeba s tím bojovat, dokud je čas.
Naopak u nadváhy a obezity se čím dál častěji setkávám s tím, že pacienti, a opět zejména pacientky, jsou ujišťovány, že jejich patologický stav je normální, aby zůstaly samy sebou a nesnažily se nedobrou situaci změnit, protože je vše v pořádku. Na facebooku existuje skupina "Baculky", kde se ženy s nadváhou vzájemně povzbuzují, různé módní značky přešly z extrému anorektických modelek k opačnému extrému propagace "normálních žen". Přitom najímají do reklam nikoliv normální ženy, ale ty s nadváhou. Trend podporují i někteří populární umělci buď vlastním příkladem, nebo zprostředkovaně. Například fotografka Sára Saudková vytvořila kolekci fotek baculek. Byla jsem na besedě, kde říkala, jak se jí s nimi dobře pracovalo, a jak jsou ty ženy fajn. Věřím, že to zmíněné firmy a umělci myslí dobře, ale ve výsledku jsou tyto snahy kontraproduktivní.
Se škodlivou nadváhou je třeba bojovat, ne se se stavem smířit. Kolikrát si říkám, jak mladé dívky s nadváhou desítek kilogramů budou vypadat třeba za 30 let? Většina žen po přechodu nabírá tuk, ztrácí svalovou hmotu, zhoršují se fyzické síly. Znám to velmi dobře z vlastní zkušenosti a zkušenosti mých kolegyň a kamarádek - aktivních sportovkyň. Přestože jíme a sportujeme stejně, nebo i více než před patnácti nebo dvaceti roky, hormonální změny nás dohání taky. Na rozdíl od "baculek z přesvědčení", čímž myslím ty, které se nechaly přesvědčit metodami výše, však víme, že pneumatika v pase a celulitida není žádoucí a normální stav. Tak se snažíme, platíme si fitness kurzy, studujeme jídelníčky, zapisujeme potraviny do kalorických tabulek. Nejde jen o klesající výkonnost, nehezkou postavu a skříně plné nepoužitelného oblečení, což je motivace sama o sobě, ale především o zdravotní důsledky. V nedávné době odešly dvě ženy z mého blízkého okolí, které v mládí aktivně sportovaly, ale později rezignovaly a dostihla je cukrovka II. typu. I když byly pokročilého věku, mohly zde ještě být.
V době, kdy se informace díky Internetu šíří rychlostí kulového blesku, je třeba spustit novou kampaň, která bude propagovat konečně opravdu normální zdravé lidi, což se týká samozřejmě i mužů - dlouho jsem jezdila tramvají kolem reklamy s textem: "Ztloustl a právě proto se vám líbí." Mně se nelíbí tlustí muži ani moje vlastní obtloustlé tělo a snažím se v rámci možností (časových, finančních a dalších) pracovat na jeho opravě a udržení fyzického i dušeního zdraví. Prvním krokem ke zlepšení situace s epidemií obezity je pojmenování skutečnosti, tj. že se jedná o nemoc, protože obezita je diagnóza. Pochybuji, že by se někdo nemocný dobrovolně rozhodl neléčit, když je cesta. Uznávám, že není úplně snadná, tím spíš je třeba ukázat správný směr a podat pomocnou ruku, nikoliv nechat jít, nebo dokonce navádět ty, jichž se to týká, špatným směrem, který vede ke zkáze a zmaru.
