Zbytečný strach z eurozóny

Máme se čeho bát, neposkytneme-li půjčku ve výši 90 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu pro pomoc eurozóně? Strach z eurozony a MMF není opodstatněný.

Naše vláda v současné době projednává případnou půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu za účelem pomoci zadluženým zemím eurozóny. Jde o zhruba 90 miliard korun, které bychom poslali z devizových rezerv ČNB.

Pokud tyto peníze neposkytneme - tvrdí zastánci půjčky - pak se izolujeme od světa, MMF či EU (Německo a Francie) se nám pomstí a až budeme potřebovat sami pomoci, každý se na nás vykašle.

EU nám nic udělat nemůže

Říkat, že se nám země EU či eurozony pomstí, je tvrzení pronesené bez znalosti elementárních ekonomických zákonitostí.

Například na Slovensku byla oblíbeným strašákem kancléřka Merkelová, která „by zavolala“ německým investorům a domluvila „by“ s nimi jejich odchod ze země. Tato představa je samozřejmě absurdní.

Do důsledku vzato totiž neobchodují státy, ale soukromé osoby a firmy. Neobchoduje Německo s Českem, ale Volkswagen se Škodovkou, určití lidé s určitými lidmi. Ti mají vlastní zájmy a není jejich úkolem řídit se „zájmy státu“. Jde o jejich vlastní peníze a business.

Cla nám neuškodí

Ani pokud by došlo k dnes celkem krajní situaci - k jakési obdobě obchodní války, kdy by země eurozóny zavedly na dovoz z ČR za náš odmítavý postoj odvetná cla či dovozní kvóty - nemáme se vlastně ani moc čeho bát.

Jistě, mnoho exportérů by možná přišlo o svá současná odbytiště. Došlo by ke změně situace, stačilo by se však jen přeorientovat na jiné trhy.

A upřímně, na světě již dnes existují mnohem lukrativnější trhy, nežli trhy eurozóny. Přeorientování se na Asii, USA či Rusko by nám do budoucna mohlo přinést mnohem více výhod a jistot, nežli spolek vzájemně si půjčujících chronických dlužníků, ve které se transformuje skupina zemí platící eurem.

Na druhé straně, pro firmy v Německu či Francii clo na český dovoz znamená nutnost kupovat reálně dražší výrobky, než jaké mohli odebírat doposud. Do důsledku vzato to pocítí samozřejměspotřebitel, což může být i ten německý, francouzský či španělský. Jistě se všichni shodneme na tom, že uměle zvyšovat náklady v nejistých dobách krize není zrovna prozíravé.

Pro nás případné clo znamená jen tlak na přeorientaci našich exportérů, což je jen relativněkrátkodobý problém. Pro eurozonu to však znamená pojistit si další hospodářský úpadek za doprovodu klasických klišé protekcionismu, a to v dlouhém období.

Přijdeme o dotace!

…dodal bych jen: díky bohu!

Dotace z eurofondů samozřejmě nejsou zadarmo. Vše, co je z EU dotováno, musí ČR ze svých peněz spolufinancovat. Vezmeme-li v potaz, nakolik důležité a užitečné projekty EU financuje, dojdeme k tomu, že mnohdy utápíme své vlastní zdroje v černých dírách na peníze.

Samotným prvotním financováním to však nekončí. Každý projekt má své další provozní náklady, které je třeba platit.

A nakonec: dotace křiví trh a je s nimi spojen korupční potenciál.

Stojí nám to za to?

Až budeme potřebovat, nepomůžou nám!

Zde si stačí odpovědět na dvě otázky: byla by jejich pomoc přínosem a měly by ony instituce vůbec z čeho?

Jak říká například Markéta Šichtařová: to, že MMF desítky let nezkrachoval neznamená, že se tak nemůže stát nyní. MMF není centrální banka, peníze si nenatiskne. Když mu dlužníci nemají z čeho splácet, nemá z čeho peníze vrátit ani samotný fond.

Nic to však nemění na tom, že podobné „výpomoci“ ve formě přenášení dluhu z jedné instituce na druhou jen vytváří prostředí morálního hazardu. Přeci jen, bankrot s dluhem v řádech bilionů korun je mnohem „příjemnější“, než-li bankrot s dluhem v řádech desítek či stovek bilionů korun.

Efektem „pomoci“ není nic jiného, než jen umožnění se mnohem více zadlužit a jednou tak zbankrotovat s mnohem hůře vypadajícím účtem. Důsledkem budou jen škrty a změny, které na každého z nás dopadnou mnohem hůře, než-li kdybychom uměle neprodlužovali agónii zadlužení.

Nemáme se čeho bát

Strach z eurozony a MMF není opodstatněný. Je třeba si uvědomit, že zadlužené země nyní mnohem více potřebují nás, než-li my je. Nemají nám čím hrozit ve chvíli, kdy jim dochází peníze třeba i na vlastní běžný provoz. Je to jako bát se facky od ochrnutého.

P. S.: MMF by měl zemím eurozóny přispět částkou ve výši 200 miliard eur. Jen v prvních měsících příštího roku jsou však splatné dluhopisy zemí eurozóny ve výši 1,1 bilionů € (přes 25 bilionů korun), polovinu tvoří dluhopisy Itálie, Španělska a Francie. To opravdu někdo věří, že by akce MMF pomohla?

Článek vyšel původně na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.