Rasismus sem, rasismus tam, ale obětí nikdy není, nebyl a nebude bílý. Tak to chodí v České republice, zemi, kde svoboda slova a projevu je vždy fackována slovem "rasismus". Vzpomeňme si na to, jak se dá slovem rasismu vydírat česká společnost, jak ze sebe násilný fotbalový tým může dělat oběť rasismu tři roky po děsivém masakru na hřišti, kdy stačí, aby obětí byli Romové, a hned bychom o této bitce věděli víc. A nikomu nevadí, jak je to se všemi zápasy s týmy a kluby, kde hraje hodně Romů.
V roce 2011 v zápase mezi FC Děčín a Loko Děčín došlo ke konci zápasu k vyloučení romského hráče. Ostatní hráči se s rozhodčím, údajným zas**ným rasistou, pustili do slovní a částečně i fyzické komfrontace. Rozhodčí tedy po rozvaze několik minut před koncem ukončil zápas. Ze strany romského týmu došlo k fyzickému napadení hráčů soupeře. Jednalo se o hrubý masakr, mnoho napadení zezadu, kopačky do ležících fotbalistů soupeře. A sprosté nadávky do bílých s***í.
Tento případ velmi rychle vyšuměl. Fotbalisté se žádného trestu nedočkali. Romský klub dostal směšnou pokutu, celkem dvacet osm tisíc, kterou ani nezvládal zaplatit. A tak se to po třech letech konečně podařilo, jenže soupeři se týmu bojí. Bojí se ho porazit, protože nechtějí skončit v nemocnici. Mnoho fotbalistů Loko Děčín se doslova bálo po napadení vyjít na ulici. No není to dostaterčný důvod k tomu, aby se člověk bál?
Píše se rok 2014, tým (raději s novým jménem, aby se nepřipomínal ten fotbalový masakr z roku 2011) FC Junior Roma si stěžuje. Hráči soupeřů raději kontumačeně prohrají. Jediný důvod? Prý jen a pouze rasismus. Nic jiného nepřipadá v úvahu. Minulost málokteré médium to zveřeňuje a tak nikdo ze zahraničí nezná pravdu.
Jeden jediný zápas, který odehráli, se počítat nedá. Nestoupili v deseti, vysoko prohráli a chovali se slušně. Slušně asi také proto, že mezi diváky byli zástupci mnoha českých médií. I tak je ale médii takový zápas považován jako příklad toho, že jediná překážka mezi hráči Junoir Roma a jejich soupeřů, je rasismus. To mi přijde uhozené.
Není to ani jediný tým, který je romský a se kterým je problém. Stačí se podívat třeba na soutěž fotbalu mezi školami Prahy 3. Jedna ze škol, Havlíčkovo náměstí, využívá slovo rasismus každou chvíli. Hráči soupeře jsou napadáni šlapáky a skluzy a v případě, že rozhodčí odpíská faul či vyloučí hříšníka, je napaden za to, že je rasista a verdikt raději odvolá. A rozhodně to není jediný takový případ, ale je jediný, který opravdu odbře znám.
Proto je reakce zahraničních týmů, kteří jsou "proti rasismu", chválihodná, ale zbytečná a z mého pohledu nespravedlivá. Stačí totiž do světa zakřičet slovo "rasismus" a hned se celý svět hýbe. Hned výčitky směrem k obětem rasových útoků, které ve světě známé nejsou. Rozhodně jsem se v posledním týdnu už o žádném incidentu z roku 2011 nikde nedočetl. Vládne zde proromská cenzura.
Nežijeme ve svobodné Evropě, ani ve svobodné zemi. Necenzuruje se umění, ale skutečnost, názory, fotografie a všechno, co by mohlo jen naznačit, že Rom někde někoho napadl s rasovým podtextem. Naopak, pokud je sám Rom obětí, ačkoliv sám považuji násilí jako odpadní chování, ihned se spekuluje o rasovém podtextu a to se mi nelíbí. Žijeme v nerovnováze, která nás za pár desítek let jednoduše vyhubí. A je o to více alarmující, že to máme i ve sportu.
