Na iDnes.cz se tu a tam objeví zmínka o obyvateli nějakého města či země. Tyto články občas dokáží přesně definovat chování jedince, o kterém je řeč. A proto s prominutím použiji tento formát pro zcela nový druh postav, která lze ale také definovat. A ne podle toho, odkud jsou, ale podle toho, co hlásají a čemu věří. Zde je první z nich, pro každou zemi obzvláště nebezpečná postava - sluníčkář.
Sluníčkář je člověk, který nevěří kritikům islámu. Zkráceně řečeno. Je to někdo, komu někdo kdysi asi řekl, že veškeré náboženské směry přinášejí pouze kulturní obohacení a nulové nebezpečí. A zároveň se jedná vždy o člověka tak paličatého, že ve svém okolí budí údiv a mnohdy i vztek. Pojďme si na úvod pár těch nejznámějších českých sluníčkářů představit:
Tomáš Halík, kněz, sociolog a teolog známý především díky tomu, že označil Zemanovy výroky za hloupé. Pak tu máme mistryni Annu Šabatovou a jejího manžela, rovněž sluníčkáře, Petra Uhla, ministra pro lidská práva Jiřího Diensbiera mladšího, Tereza Boehmová pracující jako vrcholová profesionální správkyně internetového blogu, s ní minimálně dvě třetiny redakce iDnes.cz, Mladé Fronty, devadesát procent redakce České televize, Respektu, a tak dále, a tak dále...
Všimněte si, že vzdělání ani kvalifikace nerozhodují. Sluníčkářem může být obyčejná žena spravující internetové blogy i theolog či ministr. Co mají společného, je jejich zásadní postoj ke světovému míru a tolerance. Tolerantní jsou. Stoprocentně. Možná i na sto dvacet procent. Nenajdete na světě někoho více tolerantního než sluníčkáře. Je to jistý protipól všech vrahů, jako byli Hitler, Mohammed, či Albert Fish. Mimochodem, pro jeho ideologii Hitler islám zbožňoval.
Dle toho, jak vystupují, by se dalo říci, že kdyby jim přišel nějaký džihádista uříznout hlavu a oni by měli v tu chvíli v ruce pistoli, místo toho, aby vystřelili a tím se bránili, by byli schopni teroristu přesvědčovat, že nevěří v pravý mírumilovný islám. A zatímco muslimové po celém světě vyslovují, že veškeré teroristické buňky působící ve světě pod jménem islámu nejsou islámské, oni je v tom nadšeně podporují a za zavřenými dveřmi přitom plánují, jak je uvítat v této krásné zemi.
A co se stane, když zarytému militantnímu sluníčkáři dokážete ukázat nějaký obrázek, fotku, video či jakýkoliv důkaz o tom, že byl spáchán nějaký vražedný hřích ve jménu islámu, je schopen za rasistu označit vás, protože je to nejúčinnější prostředek k umlčení. A to se může jednat i o občany zvoleného politika.
Představte si následující. Zvolíte si někoho, aby vás zastupoval ve věci politické reprezentace země. On ale po volbách odvrátí hlavu od vás. A začne flirtovat s lidmi, kteří dosud ani volit nemohli. Snaží se vás dostat do pozice tyrana a tyto ostatní pak do pozic týraných žen i přes to, že sami mají povolení své ženy týrat. A pokud se občanská síla zvedne, je celý národ označen za rasistický, jak někteří naši politici dokázali již nejednou. To je další velmi sjednocující definice sluníčkáře: Paradox.
Zatímco odpůrce islámu mluví ve velkém sále o tom, co nás ohrožuje do budoucna s důkazy, že tomu fakt tak je, sluníčkářské médium si pozve na rozhovor jiného sluníčkáře a mezitím z citace toho odpůrce, za pomocí celého týmu sluníčkářských novinářů, vybírají takové věty a slova, aby proslov zněl co nejvíce pravičácky.
Dalo by se najít ještě několik dalších velmi bizardních postav a jejich životů a charakteristik. Tyto postavy zkrátka nemají moc pojem o faktech ani o reálném světě. Mám takový pocit, že dělají pro novináře rozhovory, ale sami si nikdy žádnou zprávu nepřečetli nebo nechodí ven. Paní Šabatová například dokonce řekla, že neviděla v Česku ženu v burce. To je takový nesmysl, jako tvrdit, že jsem si letos v létě na Václaváku postavil sněhuláka. Mají růžové brýle a nebo snad nějaké (extrémě silné) skutečné brýle potřebují?
