(Koróna) pozitivní deník - den 1 až 3

Je zajímavé, jak se nemoc vyvíjí. Následující poznatky jsou jedním z asi dvou set tisíc případů jen v ČR, a tak předpokládám, že každý to má trochu jiné. 

Pokud vás zajímají počátky, zajděte sem: https://kubasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762472

V předchozím díle jste se dozvěděli pár zajímavých věcí a tak by bylo fajn si ho přečíst. Nyní tedy zkusím navázat a asi to bude stejná nuda, kterou prožívám na svých třiceti metrech čtverečních. Na jednu stranu asi chápu ty, kteří to prostě nevydrží a jdou ilegálně na vzduch. Jenže já to asi vydržím. 

Každopádně je to velmi náročné. Je to nuda, protože jste sice doma a máte tu nepořádek, ale nemáte energii se pohybovat po bytě. Po deseti krocích jste malátní tak, že by si vás spletli se zpěvákem Chinaski. Mezitím pravidelně přichází střevní potíže, ale není z čeho. Nemám prakticky hlad. Být ve vězení, už si novináři myslí, že držím hladovku za sociální spravedlnost. K večeru prvního dne jsem stihl pojíst pomeranč. Ale energie nějaká je. už jsem měl mezi čaji tak 4 kávy. 

Den 2
Tohle byla asi největší krize. Chtěl jsem si upéct smažák, dát ho obalený do trouby. Nějak jsem zapomněl, že neucítím, že se pálí. Roztekl se po celém plechu. Na tvorbu dalšího jídla nemám čas ani energii. Večer stíhám vejce. Únava je asi nejsilnější, co kdy byla. Tělo mě žene na toaletu často jako kdybych zrovna dojedl jihomexické fazole. Z celého dne jsem byl vzhůru asi šest hodin. Usínám v sedm večer a budím se ve tři ráno. Pak zase usínám až do jedenácti dppoledne.

Den 3 - musím překonat nehlad a jíst! 

Po dalším spánku už cítím, že by bylo potřeba si fakt dát něco k jídlu. A tak si připravuji bagetky na pánvi rozpékané s mozzarellou. A abych si fakt pochutnal, přidávám bruselskou paštičku. Poté se s chutí pouštím do jídla. Kousnu, rozkousávám a zjišťuji, že jsem se do jídla pustil bez chuti. Přichází další symptom, chuťové buňky mi dávají najevo stávku. Cítím jen kafe a čokoládu. Jenže tím se živit není úplně OK. Energie na tom není kdo ví jak úžasně, nicméně jsem po včerejšku schopen sednout na delší dobu v kuse k PC a například psát tohle. Třeba za pár dní přijde převrat, ale zatím cítím nemoc v plné síle, zatímco já jsem od plné síly dost daleko.

Musím kontaktovat příbuzné kvůli vyzvednutí zbytku vánočních dárků a stromku. Vypadá to na Vánoce o samotě na třiceti metrech čtverečních, myslím, že tohle mě přinutí se pak na lidi po delší době skutečně těšit. A jestli hledáte na tomhle všem nějakou výhodu, tak možná to, že se vyhnu vánočním nákupům. Ale kdo by si chtěl dělat sluhy z příbuzenstva? 

Další díly snad budou následovat za pár dní.