Dluh jako prostředek ke zničení: Jedna chyba vás může stát vše

Znalosti základů ekonomiky, hlavně té osobní, jsou v poslední době čím dál důležitější. A ani zákonodárci nám s tím moc nepomáhají a místo zjednodušení přidají další administrativní položku a papír k vyplnění. Proto je potřeba si tyto věci opakovat a dbát na každou složenku a jistinu, kterou musíme zaplatit. Dluh, který z některé z nezaplacených položek může vzniknout, je pak jako úrok od mafie. A to stačí dlužit jen Dopravnímu podniku, neboli instituci pod správou státu, který nás má před lichváři a mafií chránit.

Ve většině případů se snad jedná jen o pouhé přehlédnutí, avšak nikterak omluvující fakt, že nebyla zaplacena nějaká pokuta. Například dopravnímu podniku. Pokud si však myslíte, že dostanete šanci nebo že dluh nenaroste příliš, jste na omylu. Takový dluh vám poroste rychleji než úroky od lichváře, neboli než ty úroky, které údajně přijdou státu pro občana moc vysoké. Tento fakt je ale probírán už celé roky. Jak ale může takový Dopravní podnik z dlužné tisícikoruny udělat desetitisíce? 

Jedna tisícovka proběhne celou řadou administrativních procesů, kdy každý z nich stojí nějaké peníze. Nesmyslně je však každý krok dražší než dlužná částka, což je hlavní náznak faktu, že vymáhání nižších dluhů chybí korektnost a slušný přístup. Například může takový dluh přijít do ruky hned dvoum právníkům. Nejprve právník, který s dluhem provádí nalézací proces.

Tento prosces u soudu vždy rozhoduje, zda má věřitel nárok na vymáhání částky. Bohužel to nestačí. Následuje druhý soud, neboli exekuční řízení, kde se rozhodne o tom, zda bude předmět dluhu vymáhán exekuční cestou. Takže to jsou dva právníci či dva právní úkony, pořád dražší než tisíc korun. A to ještě není vše. Následuje odměna exekutora, soudní náklady a, aby z toho stát něco měl, samozřejmě DPH. 

Z tisíce korun se pak takto stane třeba dvacet titsíc. Nemusí to však znamenat konec. Stačí zachovat čistou hlavu a zkusit někte tyto peníze "vyhrabat" z úspor nebo napůjčit od příbuzných, přátel... Možnosti tu nějaké jsou. Třeba i žádost o splátkový kalendář, o které však také všichni neví. Navíc Ttrmín je většinou šibeniční - 15 dní. Nejeden může zazmatkovat. Rychle zajde do nějaké firmy nabízející rychlé půjčky, jejíž leták náhodou zahlédl přilepený na pouliční lampě na rohu. Tato firma mu je ochotná půjčit 20 000Kč.  

Jenže během splácení tato firma může dluh navýšit jak chce. Třeba i na trojnásobek. Záleží na délce splácení. Navíc stačí jediné spoždění a taková firma si nárokuje neuvěřitelně vysoké sankce, i desítky procent denně. Ono by si stačilo přečíst smlouvu, ale zaprvé to chce mít rychle za sebou, zadruhé člověk, se kterým jedná, působí příjemně, důvěryhodně a seriózně, tak proč si číst dlouhou smlouvu psanou malými písmeny a plnou detailů, které nepotřebujeme znát, že... Takovému člověku tak může během chvíle selhat celá jeho osobní ekonomika. Stačí přidat pár dalších půjček na splcení té původní. 

A tak, následkem jedné chyby, skončíte u soudu a žádáte o oddlužnění, neboli o vyhlášení osobního bankrotu. Pokud máte to štěstí a ještě jste díky excekuci neztratili práci. Pokud ano, oddlužnění není možné. Můžete tak reálně přijít o všechno. 

Nejen naše najivita, neznalost a nepozornost, ale i detaily, které stát nedokáže patřčičnými zákony upravit více na stranu řadového občana, nás mohou stát neskutečné nervy, čas a někdy i celý spořádaný život, domov a pověst. Je tak potřeba vědět, co a kdy máme zaplatit. Jedna podceněná tisícikoruna, kterou jsem zde popsat, totiž není nemožná, může se skutečně stát realitou. Navíc fakt, že zbankrotovaných osob je již stovky tisíc, naznačuje, že jakýkoliv podobný případ není zas tak nepravděpodobný a že na stát se zde, jako v mnoha jiných oblastech, prostě spolehnout nemůžeme.