Antidiskriminační zákon je sám o sobě diskriminační

Existují mnohé prvky, které i jako laik chápu coby diskriminační vůči určitým skupinám obyvatel. Je tedy nepochopitelné, že se tento zákon označuje coby antidiskriminační, jelikož mnohým soudům umožňuje cestu ke zvýhodnění některých lidí, například v rámci vyznání.

Antidiskriminační zákon v Česku navazuje na Listinu základních práv a svobod. Ta zaručuje, mimo jiné, svobodu náboženského vyznání. V návaznosti na tuto svobodu však mohou výroky soudů definitivně zvýhodnit jakékoliv věřící před nevěřícími. Pár příkladů, jak nespravedlivě se v dnešní EU zachází s ateisty a zástupci krátkodobých náboženství, nám dala na Právnické fakultě UK i samotná paní Anna Šabatová. Více o jejím vystoupení v Praze zde. 

Jeden výrok soudu například muslimovi povolil nosit plnovous ve firmě, kde "dress code" povoloval maximálně kníry. To je vlastně případ, na jehož základě staví česká "ochránkyně" na stejnou rovinu i případ hidžábů na středních školách. Je ale potřeba dodat, že rozhodující výrok soudu o náboženských symbolech, kterým by se měly řídit české soudy, zatím neexistuje. Dokáži si však představit několik modelových situací.

Jste v místě, kde se nesmí nosit pokrývka hlavy. Je to dokonce popsáno i v etiketě. Pokrývka hlavy u pánů je neslušná. Někde tak může být i zakázána interními směrnicemi. Vy jako nevěřící v nikoho a nic, co uznává EU, tedy musíte chodit bez pokrývky hlavy. Nevadí vám to, dokud by třeba do této firmy nepřišel ortodoxní Žid, který je bez jarmulky "nahý" před bohem. On by se mohl domoci soudního rozhodnutí, které by nařídilo pouze v jeho případě udělat výjimku. Toto rozhodnutí by tak platilo pro všechny věřící, kteří by považovali za důležité nosit náboženský symbol, jehož forma je ale někde zakázána. Je to tím pádem diskriminace ateisty.

Druhý modelový příklad. V České republice je za určitých podmínek zakázáno zahalování obličeje. Platí to v případech, kdy se jedná o demonstraci. Je to totiž riziková akce, při které hrozí zvýšené riziko násilností či páchání materiálních škod. Z tohoto důvodu existuje tento zákaz coby preventivní možnost zásahu policie proti lidem, kterým nejde vidět tvář. Přesto, že to nyní posvětil Evropský soud, není v Česku rozhodnuto o zahalování žen v islámu na veřejnosti. Při případném protestu by tak naše policie mohla po zásahu na zahalenou muslimku teoreticky čelit trestnímu oznámení nebo by po takové události mohlo dojít k verdiktu, že muslimky mohou být zahalené i při těchto demonstracích. V Česku není zahalování žen mimo demonstrace legislativně vyřešeno i přes možná rizika. Zahalení lidé páchají na Blízkém východě krvavé sebevražedné atentáty.

Tyto dva modelové příklady slouží jako orientační. Je ale důležité si uvědomit, že se zdaleka netýkají pouze oblečení či ozdob. V některých evropských městech muslimové tvrdí, že je diskriminuje i venčení psů na veřejnosti, protože je pes pro ně nečisté zvíře a například černého psa zabíjejí ihned po narození. Více o případech problému muslimů se psy v Evropě zde. Ve Francii požadují muslimové, aby dívky nemusely chodit na tělocvik, aby byly zkoušeny jen ženami, aby se vyučování přizpůsobilo jejich potřebě modlit se pětkrát denně.

Proč uvádím opět muslimy do popředí i v tomto článku, je tak jasné. Islám má od naší Evropské kultury nejvíce odlišností ze všech náboženství. Hrozí tak časem nějaký verdikt soudu v EU, který rozhodne, že je potřeba se na základě Antidiskriminačního zákona přizpůsobit islámu? Nehrozí nám časem, že se budeme muset my přizpůsobit našim hostům jen proto, že někdo nedomyslel, jak mohou některé soudy výklad zákona pochopit? A může mi někdo vůbec říct, jak se v takovém světě chovat tak, abych nikdy nikoho nediskriminoval? Mám vystoupit z metra, když do něj uvidím nastoupit muslimku? Mám vystoupit se psem z autobusu, když do něj uvidím nastoupit muže s plnovousem nebo v turbanu? Mám se bát, že jednou se nějaký soud zblázní a všechno tohle nám nařídí jako povinnost?