Za Dylana zaskočil busker

Včerejší koncert Boba Dylana byl zklamáním. Divákům spravil náladu jeho dvojník venku.

Chtěl jsem vidět Boba Dylana ještě živého a vyrazil jsem na koncert. Znám ho z jeho klasického období a slyšel jsem i pár novějších elektrizovanějších alb. Z jednoho takového –Tempest – Dylan včera hrál. A bylo to zklamání. Dylan s ještě zahuhlanějším a skřehotavějším hlasem, než jsme ho znali. Všechny písničky na jedno brdo, směřující do country. Spoře a stále stejně osvícená scéna, mezi písničkami tma, jakoby se zpěvák bál nastavit tvář. Za tmy zpěvák i odešel, k publiku nepromluvil ani slovo. Potlesk ne zcela vyprodané O2 arény byl vlažný. Teprve v přídavku zazněly známé All Along the Watchtower a Blowin In the Wind, ale museli jsme je poznat podle textu, protože hudebně byly zcela předělány v jeho současném stylu.

Valíme se z arény ven a slyšíme zpívat Dylana, starého Dylana. U metra muzikant s malým combem hraje Mr Tamburine Man, Like Rolling Stone a další Dylanovy hity. Kolem se srocují davy. Busker připomíná mladého Dylana – odřené džíny a sako, kloubouček, za pasem harmoniky, jen vlasy má delší.  Podle přízvuku je to Američan, má dokonce dylanovsky nosový hlas. Lidé tleskají, konečně Dylan, slyším z davu, teď už peněz za lístky nemusíme litovat. Ten by mohl opravdového Dylana doprovázet na turné a napravovat mu reputaci. Do kytarového pouzdra prší mince i bankovky.

Najednou se od metra vynoří dva městští policajti a prodírají se davem k buskerovi. Uprostřed písně ho zastavují a evidentně se ho snaží přesvědčit, aby vyklidil pole. Američan trochu nechápavě kýve, ale to už dav bouří. Fuj! Hanba! Hrajeme dál! Nějaký člověk domlouvá policistům, ať nám to potěšení dopřejí. A po chvíli vysvětlování opravdu! Příslušníci odcházejí a improvizovaný koncert pokračuje. Lidé si pobrukují a pohupují se v rytmu. Zase jednou zvítězil zdravý rozum!