Už se zase potíme… a smrdíme

Loni jsem na tomto místě psal o tom, že Češi jsou s hygienou na štíru a zapáchají víc, než je zdrávo. Byl to můj nejčtenější blog, karma 22. Moc to ale nepomohlo.

„To je hustý, “ sklánějí se nad starším mužem v tramvaji dva mladíci. Důchodce je vcelku slušně oblečený, ale do prostoru vydává nepříjemný odér. Tváří se spokojeně, všechno se mu zdá v pořádku. Na řeči kolem sebe nereaguje, asi jim ani nerozumí. Ano, teplé počasí přišlo dřív a tak jsme se dřív začali potit. Potud je všechno OK. Potíž je v tom, že jsme se ještě nenaučili následky svého pachu potírat, přesněji řečeno likvidovat v zárodku. Přitom stačí tak málo: po každém propocení se osprchovat – nejlépe ještě v práci, a co nejdřív se převléknout. To je dost klíčové, protože dvakrát propocená košile už páchne a dál to stoupá geometrickou řadou. Člověk může vypadat na první pohled čistě, upraveně, a stejně páchne. To je případ onoho seniora.

Z pozorování ve veřejném prostoru si dovolím vyvodit následující závěry:

1. muži páchnou víc než ženy, nejméně v poměru 10:1
2. největší problém mají muži středního věku a starší
3. páchnou ovšem i muži mladí, u mladých žen jsem si tohoto nešvaru nevšiml (bezdomovce nepočítám)

Pokud jde o ty mladé, největší odér vydávají ajťáci. Jsou neobyčejně chytří, pohroužení do sebe, na nic jiného nemají čas. Málo jedí, málo se myjí a mění prádlo. Svérázná komunita. Měnit české muže a jejich návyky je oříšek. Chovají se tak, jak jsou zvyklí, jak to viděli doma. Nosit týden zpocené tričko považují za normální. Běda, když jim to někdo připomene. „Každej správnej chlap má smrdět,“ taková byla nejčastější reakce na můj loňský článek. Taková hláška je směsicí popuzení, siláckosti, buranství, klasické české malosti – máme rádi smrádek, hlavně když je teplíčko, a nikdo nám do toho nebude kecat. Nerad odkazuju na příklady v zahraničí (na západě, nikoli na východě), ale tam je situace výrazně lepší. Už šest let jezdím na dovolenou výhradně do Itálie, zpravidla dvakrát ročně, ale páchnoucího Itala jsem ještě nepotkal.  

Raději ani nemluvím o deodorantech, protože když jsem je loni zmínil, pánové mě málem ukamenovali, nazvali zženštilcem a bůhvíjak ještě. Zajímavé je, že od žen jsem obdržel vesměs pozitivní ohlas. Aspoň ženy mi rozumějí! Nechci se nikoho dotýkat, ale považovat smrad za jeden ze symptomů mužství? Možná před 2000 lety, možná ještě před 20 lety, ale dnes prosím ne. Končím řečnickou výzvou, aniž bych si dělal velké iluze: Pánové, jděte do sebe! Už kvůli ženám!