Kafku chápeme špatně. Může za to Max Brod, který vymyslel Kafku zbožnělého a trpitelského, zatímco on byl novátorský a objevný. Je to tak?
Kunderův esej Kastrující stín svatého Garty nabyl s kafkovským výročím znovu na aktuálnosti. Milan Kundera v něm do boje proti všem tzv. kafkologům. Za jejich zakladatele a největšího škůdce označil Maxe Broda, Kafkova přítele a vydavatele jeho díla. Brod byl podle Kundery mizerným spisovatelem, který neporozuměl ani Kafkovi, ani modernímu umění. Toto nepochopení se poprvé projevilo v Brodově románu Čarovná říše lásky. Objevuje se zde postava Garty, podivuhodně podobná Kafkovi. Ten je blízkým přítelem hlavního hrdiny románu, odpovídajícího Brodovi. Garta je popisován jako „světec naší doby… mučedník, který chtěl žít v absolutní čistotě, protože jinak žít nemohl atd.“ Tímto výkladem Brod založil Kafkův kult, postavený na jeho proroctví, čistotě a dokonalosti, čímž zdeformoval vnímání Kafky pro celé 20. století, říká Kundera. Brodova vina tkví v tom, že nerozpoznal Kafkova génia, náležejícího do světového umění počátku 20. století, a udělal z něj provinčního autora.
Milan Kundera popsal 5 hlavních rysů kafkologie:
- nezkoumá Kafkovo dílo v kontextu světového románu, ale jeho životopisu
- Kafkovu biografii proměnila v hagiografii (život světce): Kafka žil a trpěl pro nás
- vypověděla Kafku z oblasti umění
- nebere na vědomí existenci moderního umění a neřadí Kafku po bok takových novátorů, jako byli Stravinskij, Bartók, Joyce nebo Picasso
- není literární kritikou, v Kafkově díle vidí jen alegorie a nikoli nové zobrazení reality, styl atd.
Kunderovy body dávají smysl, jsou dobře vyargumentovány. Je možné s nimi souhlasit. Otázkou je, zda byl Max Brod, pohybující se v rakouském kulturním prostoru, nějaké širší perspektivy schopen. Odpověď je jednoduchá: nebyl. Nebyl to žádný osvícenec. Ale čuch na osobnosti měl - vedle Kafky propagoval třeba Janáčka nebo Haška. A mohl Brod, tak fixovaný na Kafku a jeho rodinu, vykládat Kafkovo dílo bez souvislosti s jeho životem? Bez toho, co spolu prožili? Brod byl Kafkovi příliš blízko, nebyl žádným géniem a Kafkovo dílo uváděl v rakousko-německém prostředí. To je třeba si uvědomit.
Podle Kundery tím Brod Kafku vykastroval. Milan Kundera je vyznavačem takového proudu v literární kritice, který přísně odděluje dílo autora od jeho života. Tento princip je jistě legitimní, i když ne jediný možný. A Kundera – jak víme – ho aplikuje také sám na sebe. Nedává rozhovory, neposkytuje o sobě žádné informace. Svůj „autorizovaný“ životopis omezil na několik vět. Jeho ochrana soukromí se stala posedlostí – jen nenechat něco osobního proniknout na veřejnost. A jde ještě dál: své dílo rozdělil na část publikovatelnou a neveřejnou. Do té publikovatelné řadí jen tzv. opusy – romány, dvě hry a některé eseje. Všechny ostatní části jeho díla jsou zapovězeny, vytěsněny, nesmějí se publikovat. Jde zejména o jeho komunistické básně a tvorbu 50. let. I na to má jako autor nárok, ale je to správné? V literární kritice možná, v literární historii nikoliv. Ta u Kafky i u Kundery musí brát v potaz celé dílo, dopisy, deníky atp.
A pak je tu ještě jeden princip, něco jako integrita autora. Může autor nějak psát a zcela jinak se při tom chovat? Kázat vodu a pít víno? Ať si odpoví každý sám. U Franze Kafky taková integrita existovala. Proto jsou jeho díla důvěryhodná. I když – s integritou je to dnes v postmoderní době, která relativizuje vše, obtížné…
Kafka pro nás netrpěl, Kafka se pro nás bavil, zdůrazňuje Kundera. Ano, tento názor existuje už řadu let. Kafkovi příznivci se dělí na trpitele a komiky. Jenže hledat jen komično v Kafkových prózách nejde. Kafkovo kouzlo tkví v tom, že pocity beznaděje a odcizení krásně snoubí s jemným humorem, ironií, fantazií, která osciluje na hraně možného. A k tomu přičtěme i genius loci. Zkuste číst Kafku a procházet se nočními ulicemi Starého Města. V tom všem je, myslím, klíč k poznání Franze Kafky.
A tak – čtěme Kafkova díla a nechme je na sebe působit. Teprve pak hledejme interpretace. Sám patřím k těm konzumentům umění, kteří přistupují k dílu bez hlubšího poučení. Teprve když mě dílo zaujme, pátrám dál. A nemusel jsem číst Broda ani Kunderu, abych poznal, že Kafka je úžasný autor, který když někoho uchvátí, tak ho už nepustí.
