Jak to bylo s Romeem a Julií doopravdy?

Stopy slavné Shakespearovy hry vedou do Verony. Příběh dvou milenců se tam měl odehrát před 700 lety.

VeronaM. Krupička

Přestože Verona nabízí hodně různých lákadel, atrakce číslo jedna se nachází na ulici Via Capello 23. Je to dům Shakespearovy Julie – Casa di Julieta. Největší pozornost se upírá ke kamennému balkonu ve dvoře, pod kterým měl Romeo vyznat lásku Julii. Kdo zaplatí vstupné, může se na balkon podívat a zahrát si na Julii. Dvůr je narván k prasknutí, turisté cvakají fotoaparáty jako diví. Zamilované páry se fotí u bronzové sochy Julie s rukou na jejím pravém ňadru – pro štěstí. Pro ještě větší štěstí se zastrkávala milostná psaníčka do kamenné zdi domu. To je teď zakázáno a tak milenci aspoň věší červené a růžové zámky na kovové mříže. Z Verony se stalo město lásky. Ve stáncích se prodávají srdce v různých provedeních, takový permanentní Valentýn. Mnozí sem přijíždějí na svatbu nebo na líbánky.  

Co na to říká historie? Rodiny Capuletů a Monteků ve středověké Veroně skutečně žily. Tragický příběh Julie z rodu Capuletů, která Veroně vládla, a Romea z rodu Monteců má tedy reálný základ. Soupeření šlechty o moc a majetek bylo neúprosné a přinášelo i oběti. Příručky tvrdí, že k smrti milenců mělo dojít někdy kolem roku 1300. Podobné příběhy vášnivé lásky, která skončila v hrobě, byly ve středověku populárním literárním tématem. Poprvé se objevil příběh Romea a Julie v literatuře v 15. století. V polovině 16. století tragédii sepsal ve zhruba dnešní podobě Matteo Bandello. Anglický překlad jeho knihy si přečetl Shakespeare, který s oblibou recykloval staré náměty. Jeho hra vznikla na samém konci 16. století.

Pokud jde o Juliin dům, skutečně kdysi patřil do majetku rodiny Capuletů. To je tak všechno, co lze historicky doložit. Do současné podoby byl zrekonstruován začátkem 20. století, v podstatě kvůli zájmu cestovatelů, kteří přijížděli pátrat po stopách příběhu. Dům Romea je o něco menší atrakcí, ale story je stejná. Jde o středověký cihlový palác v centru Verony, spojený s rodem Monteců. Fotit můžete jen zvenku, protože budova je v soukromém vlastnictví a není přístupná veřejnosti. Příběh vrcholí u hrobu Julie. Jeho opravdovost je ještě problematičtější. Je to prázdná mramorová rakev, autenticky zasazená do krypty bývalého kapucínského kláštera ve Veroně. Před tím stovky let ležela bez povšimnutí v zahradě kláštera. V 19. století byl sarkofág bez hlubšího výzkumu prohlášen za hrob Julie. Do krypty byl přemístěn teprve v roce 1937, kdy americký velkofilm Romeo a Julie strhl obrovskou vlnu zájmu o Veronu. Dnes populární cíl turistů a místo svateb.

Že je to trochu zavádějící? Co na tom. Verona se stala městem milenců a vyznavačů Shakespeara a nejspíš to tak i zůstane. Lidé hledají příběhy. A když hledání spojíme s návštěvou Shakespearovských slavností, které každé léto probíhají v originální staré římské aréně, vůbec to není marné.