Český národ propadl politice

Je to jako hypnóza. Do diskuse o volbách a puči v ČSSD se zapojil celý národ. Co to může přinést?

Jsou toho plné noviny a televize. Novináři mají žně. To je tak nějak logické a očekávatelné. Jenže politika pronikla všude. Na Facebooku současnou situaci glosuje většina mých přátel, včetně těch, kteří se obvykle věnují umění. Všichni mají nutkavou potřebu se vyjádřit, přinést svou trošku do mlýna, obhájit svůj názor. Možná to dává člověku pocit, že se z pouhého pozorovatele stává aktivním účastníkem aktuálního dění. Totéž na blogu. Zážitky, rodinné strasti ani zvířata nemají šanci. Karma 0. Máme důležitější téma. Probíráme jej v práci, v hospodě i doma. Příbuzný se mě ptá, koho jsem volil. Fandím Sobotkovi nebo Haškovi? Co na to říká svět, není to ostuda?, dělá si starosti.

K volbám přišlo sice jen 60 procent lidí, ale diskutují všichni. Komentátoři i obyčejní smrtelníci, mladí i staří. Je to napínavé, každá nová zpráva mění situaci a tím i naše názory. Jestli rozpolcený národ něco sjednocuje, tak je to účast v politické diskusi, fascinace politikou. Není to samo o sobě fascinující? Slávek proti Michalovi. Všichni za Slávka. Andrej proti všem. Dohodnou se? Co když ne? Úvahy na toto téma mohou být zajímavé. A zcela jistě fungují jako ventil na přetopeném kotli. Ale jinak?

Ne že bych se o politiku nezajímal, patří to k mému povolání, ale s každými volbami se tomu nějak vzdaluji. Vznáším se nad tím a připadá mi to jako pohádkový nenaplněný sen. Závisí budoucnost jednoho každého z nás na tom, jestli Jirka půjde s Pavlem nebo Petr s Jardou? Zkušenost nabádá k opatrnosti, ba skepsi.

Jestli něco letošní volby ukázaly, tak to, v jakém marasmu se nacházíme. Lidé se vzbouřili, frustrovaný národ promluvil. Někteří začali vidět červeně, jiní fialově, další růžově. Zavedené strany dostaly po zásluze na frak. To všechno lze vnímat pozitivně. Po takovém pádu na hubu by měla následovat katarze, vystřízlivění a náprava. Dočkáme se jí po letošních volbách? Nebo po příštích?