Víkendové MMA zápasy UFC 261 máme za sebou. První utkání s živým publikem od propuknutí pandemie toho přineslo mnoho i mimo zápasy samotné.
My si museli přivstat, protože v Číně první dvojice nastoupila do klece v neděli po šesté hodině ranní. Šanghajské sídlo UFC Performance institutu uspořádalo velkou akci pro fanoušky a vše se sledovalo odtud spolu s místními trenéry a zápasníky. Místní UFC centrála měla tentokrát totiž hned tři želízka v ohni. V prosklenné kanceláři nad tribunou seděli čínští komentátoři, které tentokrát doplnil zápasník Li Jingliang, který je po šampionce Zhang Weili na žebříčku zápasníků zatím nejvýše.
Nebudu popisovat jednotlivé zápasy, toho je všude spousta, jen vyzvednu pár zajímavých momentů. Zajímavých jak v dobrém, tak v špatném.
Tentokrát zápasy nebyly nijak extra krvavé a kromě čtyř všechny končily buď v prvním nebo v druhém kole. Pěkně to odsýpalo. Anthony Smith kopem vyřadil Jimmyho Crute, který se snažil udržet na nohou, ale prostě to nešlo. Chris Weidman se trochu smolně ukončil sám už v 17. vteřině prvního kola, když si zlomil holeň o nohu Uriah Halla. Ten moment je něco, co se mi stále vrací, i když se snažím to vytěsnit a raději bych nic takového nikdy neviděla. Mám totiž se zraněními nohou svoje zážitky. Naštěstí ale ne až takové. Internetem se okamžitě začaly šířit obrázky onoho momentu a porovnání, když se něco takového stalo Anderson Silvovi - právě v zápase s Weidmanem. Spousta lidí tomu říká “karma”. No, nevím, ale kariéra Weidmana, i vzhledem k jeho věku, je asi u konce. Silva nečekal a poslal svému bývalému protivníkovi slova útěchy a ukázal, že i v MMA jsou lidé se srdcem na správném místě.
Valentina Shevchenko je moje oblíbená bojovnice. Vlastně neznám nikoho, kdo by ji neměl rád a nerespektoval. Ale také neznám všechny lidi na světě. :-) Proč? Můj názor sklidí asi hodně nenávisti, ale myslím si, že v UFC je úroveň žen hodně nízká. Muži, kteří zápasí na podobné úrovni, by se nikdy neměli šanci do UFC dostat (maximálně se silnou tlačenkou). Žen je ale hodně málo, a tak to kolikrát vypadá, že berou kohokoliv. Není to nic proti ženám a rozhodně nejsem toho názoru, že by ženy neměly zápasit. Navíc, je spousta úžasných boxerek, wrestlerek, zemařek i holek na postoj. V MMA to asi bude chtít více času. I proto tak je těžké najít Valentině kvalitní soupeře. Podobné to má například Amanda Nunes, která si vždycky jenom přijde pro výplatu a skočí zpátky to vyhřátého bazénu. Její poslední zápas s Andersonovou byl spíš vtipem než plnohodnotným soubojem. Tyhle holky dokazují, že to jde, a jsou obrovskou inspirací.
Rose Namajunes kvůli svým politickým poznámkám, o kterých jsem se zmiňovala (zde: https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=769671) nebyla mojí favoritkou. Když do klece nastupovala Zhang Weili, publikum se rozbučelo. Na internetu to sklidilo ostrou kritiku, mnozí tyhle fanoušky označili za rasisty a přidávaly opět označení #stopasianhate (zastavte nenávist vůči Asiatům). Nicméně, jak jiní asi správně vysvětlili, čínská zápasnice nebyla jediná, fanoušci na Floridě jsou bučením pověstní a navíc, v každé zemi je to podobné, a je jedno, kdo zrovna nastupuje. Karta rasismu se teď prostě snaží procpat všude, za každou cenu. Nechala jsem se obalamutit tréninkovými videi Zhang Weili, na kterých vypadala jako nadupaná raketa. Manžel mi tvrdil, že Rose je daleko rychlejší a velice přesná, a tím vyhraje. No a měl pravdu. Zhang měla asi dobrý plán - kopy Rose zpomalit a potom jí rozebrat. Jenže často dělá podobné chyby, k tomu špatně přečetla přicházející kop, který ji na chvilku vypnul, a bylo hotovo. Bylo mi Weili opravdu líto, ale myslím, že ji rozhodčí správným ukončením zápasu uchránil zbytečných ran navíc. Zatímco spousta zápasníků prostě prohraje, u Zhang Weili to není tak jednoduché. Neprohrála pouze ona, ale celá Čína. Spousta akcí na mezinárodním poli, ať už sportovních či jiných, není jen soukromou záležitostí daných Číňanů, často se to stává akcí národní. Weili byla dlouhou dobu národním symbolem a na bedrech nesla naději svých lidí. Takže se musí vyrovnat nejen s vlastní porážkou, ale i s tím, že zklamala celý národ. A to je hodně velké sousto. Čínští sportovní fanoušci jsou pověstní tím, že si neberou servítky. A tak jeden den vynáší své oblíbence do nebes, zatímco druhý den na ně hází špínu. Když byl Song Kenan poprvé knokautován, lidé mu v komentářích psali, aby si příště s sebou vzal na zápas polštář. Teď porovnávají, kdo z těch spáčů v oktagonu ležel víc rovně, Song Kenan byl prý jako pravítko. Zhang Weili naštěstí moc kritiky nesklidila, fanoušků jí přibylo a je stále hrdinkou národa.
Poslední zápas večera/rána byl celkem jasný. Kamaru Usman všechny kritiky opět umlčel. Samozřejmě to opět rozvířilo debatu nad tím, jak moc je Afričan, když v USA vyrůstal od osmi let. Na toto téma jsem ale už psala (zde: https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=768362) a asi také záleží na tom, kdo vás vychovává. Nejen to, kde.
Čínští zápasníci nastupovali a odpadávali jeden po druhém. Drželi jsme jim palce, ale nevsadili jsme si na ně, protože jsme měli pochybnosti. A ty se bohužel vyplnily. Liang Na je specialistka na zem, v Číně většinou vítězila, a tak dostala šanci. Svalnatou soupeřku měla šanci porazit, ale asi neudržela nervy a chladnou hlavu. Už po prvním kole byla naprosto vyčerpaná. Spousta čínských fanoušků jí vyčítalo, že nebyla schopná ani sama dojít do svého rohu a v druhém kole to prostě vzdala a ztratila tvář. Že nemá duši a srdce bojovnice. Aori Qileng z Vnitřního Mongolska se první dvě kola docela držel. V tom třetí buď získal příliš sebevědomí a nebo se unavil a prošel jím spíš jako boxovací pytel. A Rong Zhu z Tibetu? Největší čínská naděje? Po 15 minutách se stal největší čínskou ostudou. Během zápasu kromě žertíků a vytahování se toho moc nepředvedl. A to mu dali protivníka, který v UFC už dvakrát prohrál, a nahoře mu plánovali růžovou budoucnost v organizaci. Čína tedy o víkendu prohrála všechny zápasy. Přineslo to tak mnoho otázek ohledně fungování a efektivity čínského UFC institutu v Šanghaji. Nikdo z Číňanů, kteří figurují na žebříčku v UFC, totiž v institutu netrénuje. V květnu do svého prvního zápasu nastupuje další naděje, Shayi Lan. Pokud se nepodaří vyhrát ani jemu, otázek asi přibude.
