Čínské město Šanghaj je i po dvou měsících stále pod zámkem. Celé město už není neprodyšně uzavřené, někteří lidé mohou i ven, ale situace je stále velmi špatná.
Jak to celé tentokrát začalo? Od pondělí 28.3. do pátku uzavřeli jednu část města (v té jsme předtím bydleli i my spolu s asi 9 miliony lidí) a od pátku 1.4. do středy bylo naplánováno uzavření druhé části, kde pobývá asi 16 milionů ve celkem 12 čtvrtích. Internetem se brzy začaly šířit různé vtipy o tom, jak čtyřdenní karanténa trvá týden. Poté dva týdny… teď už to budou dva měsíce a místo vtipů si přečtete většinou ostrou kritiku.
To, že bylo pod zámkem celé město, způsobilo mnoho problémů všem. Obchody byly zavřené a ze začátku nefungovaly ani rozvážky zboží a jídla. Kdo si tedy před ohlášeným uzavřením nenakoupil nebo uvěřil, že půjde jen o čtyři dny, a nakoupil si málo, měl prostě hlad. Moje tchýně si před karanténou naštěstí chytře nechala dovézt 50 kg rýže, několik kilo masa a zeleniny. Tyto problémy se jí naštěstí vyhnuli. Tchán v posledních dvou měsících strávil doma pouhé čtyři dny. Ze strachu, že se v jejich sousedství opět objeví někdo nakažený a vše se uzavře, bydlí u nich ve firmě, kam zaměstnavatel všem pořídil provizorní postele. Pokud by tatínek byl v karanténě, v rodině by nikdo nepracoval a museli by čelit finančním problémů jako spousta ostatních. Po prvních týdnech mamince ale docházel inzulín. Musela si podat žádost v komunitní kanceláři, kde rozhodovali, kdo co dostane. Tatínek tam vystál frontu, žádost odevzdal a byl okamžitě odmítnut. Vydala se tam tak maminka. Už před vstupem do kanceláře spustila řev a nářky: “Tak vy chcete, abych umřela? Jak chcete! Umřu vám přímo tady! Buď mi napíšete inzulín, nebo se odtud nehnu, dokud neumřu.” Nemohli se jí zbavit, a tak jí jeden úředník vyhověl s tím, že jeho dědeček má také cukrovku, že ví, jaké léky potřebuje. Maminka mu odvětila: “Tak to musíte vědět, že pokud ty léky nedostanu, tak opravdu zemřu, a vy jste mi je nechtěli napsat?!” Kolikrát si s českými přáteli děláme z Číňanů legraci, že to jsou velcí herci. Jenže když člověk vidí, čím vším si musí mnozí Číňané (a nejen za současné situace) projít, přestává se divit, že věci často zveličují a přehrávají. Kdyby to naše čínská maminka neudělala, svůj inzulín by nedostala. Tatínek poté šel s žádankou vystát frontu do nemocnice. Prý před ním čekalo přes 8 000 lidí! Za pět hodin měl vše vyřízené. Říkám si, že kdyby to bylo u nás, nepřišla by na něj řada ani za týden…
Těch věcí, které se děly a některé stále dějou, je strašně moc. Lidé se například pozastavovali nad tím, že jim měli pracovníci chodit desinfikovat domovy. Ohrazovali se tím, že je to jejich vlastní prostor, do kterého nemusí vpouštět cizí osoby. Řekli jim na to, že pokud dveře neotevřou, tak jim je vysadí z pantů a prostě jim to tam vystříkají. Relativně nízký a stabilní počet nakažených byl uměle vytvořený. Na každý den měli totiž určitý počet případů, které směli nahlásit. Pokud jste se jim do toho nevešli, nahlásili vás třeba až několik dní poté. Někteří lidé byli odvezeni do centrální karantény i přes to, že nemoc si prodělali doma a testy jim vyšly negativně. Mnozí se rozčilovali nad tím, že jim ani výsledky testů neukázali, a rovnou si pro ně přijeli. Nemohli jinak, než s nimi odejít. Přesná čísla samozřejmě neexistují, ale když teď sledujete čínský internet, zdá se, že daleko více lidí zemřelo právě na proticovidová opatření, než na omikron samotný. Viděla jsem hned několik videí sebevražd. Většinou už šlo o záběry nehybného těla na chodníku v sousedství. Jednomu se bohužel podařilo natočit i seskok toho nešťastníka. Tahle a podobná videa se šířila v uzavřených skupinách, z internetu se samozřejmě mazala. Skupiny i účty se blokovaly.
Všichni se diví, jak je možné, že se v Číně situace až takhle vyhrotila. Někdo se obává, že Číňané vědí něco, co my ne. I to je možné, kdo ví. Manžel každý den sleduje zpravodajství a hlavně konverzace v různých uzavřených skupinách na internetu a diskuze pod články a videi. Podle něj je jedním z důvodů strach Číny ze ztráty tváře. Když se západ potýkal s covidem, v Šanghaji jsme žili víceméně normálně. Čína se tenkrát světu vysmívala, že to nezvládá. Nemůže teď ukázat, že kdo to doopravdy nezvládl, je právě Čína. Dalším důvodem může být, že mají mnoho seniorů a skupina 80 let+ je ze všech nejméně proočkována. Pokud by opatření rozvolnili, bojí se, že by mnoho z nich zemřelo. Samozřejmě ale proto, že by to špatně vypadalo, ne že by jim na těch lidech doopravdy záleželo. Dál jsou tu čínské vakcíny, které v boji proti Omikronu nejsou příliš účinné. Podle některých svou roli hrají také zákulisní čachtry. Bývalý vládce Číny, Hu Jintao, má v současné vládě své lidi a skrze ně se snaží manipulovat stranou i celou zemí. Nejlépe tak, aby sesadili ty, kteří jim nejsou po chuti. Vyhrocená situace v Šanghaji se jim velice hodí. Situace se začala zhoršovat nejen v Šanghaji, jsou i jiná města, která se uzavřela, a nikdo přesně neví, kdy se vše vrátí do normálu. Peking se uzavírá, Tianjin a další. V reakci na ostrou kritiku od svých obyvatel (na lidech jim očividně nezáleží), doporučení od WHO (svět jim nemá co kecat do vnitřních záležitostí a Čína stejně ví všechno nejlépe), ale asi hlavně viditelné neefektivnosti opatření, která přijali, bylo oznámeno, že k rozvolnění dojde v červnu. Jakou formou a v jakém měřítku, se zatím moc neví.
Mnozí Číňané teď přirovávaní svou zemi k Severní Koreji. Velký zájem je také o opuštění Číny a vyřízení zahraničních víz, nejlépe dlouhodobých, je teď dobrý byznys. Lidé už nemlčí, otevřeně svou zemi, úředníky, i vládu kritizují a pokládají otázky. Internet je opravdu mocnou zbraní. Jenže ani teď se nic moc neděje. Žádné pochody ulicemi, protesty a podobně. Lidé si stále pamatují, jak podobné pokusy dopadly a prostě si netroufnou. Tady je zajímavá ještě jedna věc. O čínské společnosti se mluví jako o kolektivistické. Vláda tento rys zdatně využívá ve svůj prospěch. Vytváří se různé skupiny různých úrovní. Některé spolupracují, jiné se poštvávají proti sobě. Manžel říká, že v zájmu země rozhodně není, aby všichni spolupracovali a podporovali se, spíš naopak. Když obyvatelé Šanghaje trpěli v tvrdé karanténě, mnoho jiných měst se jim vysmívalo. Tak tohle je ta vyspělá Šanghaj, moderní středobod naší země i světa… podívejte se na ně teď! Samozřejmě nejsem žádný odborník, ale zdá se mi, že i přes tu všechnu kritiku a odpor vůči vedení, stejně k žádným velkým změnám nedojde. Vymění se vedení, k moci se dostanou noví lidé, to ano. Číňané ale říkají, že Xi Jinpingova židle je až příliš tvrdá, tzn. Že ho jen tak něco nesesadí. Ať se děje cokoliv, Říše středu svůj směr nezmění, ten je pevně daný již po staletí.
