Šanghaj se po dlouhých dvou měsících opět otevřela světu. Na první pohled, jako kdyby z čista jasna covid neexistoval.
Naše čínská maminka byla sama doma 74 dní, zatímco tatínek přespával ve firmě, aby mohl pracovat a vydělávat pro rodinu. Teď už jsou konečně opět spolu. Samozřejmě že jakmile to bylo možné, všichni vyšli do ulic a oslavovali. Většina s rouškami, někteří ale i bez nich. Některá sousedství se ale otevřela až později a někteří jsou stále ještě zavření doma. Předtím téměř nikdo nemohl vytáhnout paty z domu a nákaza se stejně šířila. Teď může většina lidí ven a už to nevadí? Hodně lidí se podivuje. Opět se vrátily zdravotní kódy, ale jsou opět nutné také PCR testy. Pro to, aby člověk mohl do MHD a na veřejná místa, je potřeba test ne starší 72 hodin. Vláda přišla s opatřeními, jak opět nakopnout ekonomiku - úlevy na daních a nájmech pro firmy, dotace a pobídky… Atmosféra je ale taková zvláštní. Jako by se Šanghaj nadechla a teď zadržuje dech v očekávání toho, co přijde dál.
Lidé na internetu samozřejmě dál kritizují vládu, ale o poznání méně než před pár dny, mají teď jiné starosti. Mluví se o tom, že se ukázalo, co je pro vládu důležité, a jejich obyvatelé to rozhodně nejsou. Lidé jsou zklamaní a znechucení. O Šanghaji se předtím mluvilo jako o snad jediném čínském městě, kde vládla svobodnější atmosféra, žila tam spousta cizinců, lidé teď otevřeně vyjadřovali své názory. Někteří Šanghaj nazývali posledním městem naděje. Jenže teď těžko říct.
Včera médii proběhla jedna menší zpráva o čínské učitelce a influencerce, slečně He, která studovala magisterský obor na Ukrajině. Chytila tam covid a po vypuknutí války odletěla zpátky do Číny, kde jí test vyšel také pozitivně a nastoupila do centralizované izolace. Během svého pobytu v nemocnici ji prý testovali 50-60krát. Poté, co se vyléčila, získala zelený zdravotní kód, našla si práci jako učitelka ruštiny na jedné škole v provincii Hebei. Po několika týdnech jí volalo vedení a ptalo se, jestli někdy měla covid. Jakmile přiznala, že ano, okamžitě jí vyhodili.
Jinak se nic neděje…
Daleko “zajímavější” situace je teď ve městě Tianjin na severu Číny, necelé dvě hodiny autem od Pekingu. Když jsem se snažila na Googlu najít nějaké informace o tom, co se tam děje, moc jsem neuspěla. Jen pár článků, kde se zmiňuje, že v karanténě nebyla pouze Šanghai, ale i například Tianjin. O tom, že jsou tam nepokoje, lidé vychází do ulic, ani zmínka. Na čínských sociálních sítích samozřejmě není vůbec nic. V noci se občas objevily nějaké zprávy, které jsme zahlédli, ale hodně málo. Internet je tam pod přísným dohledem a někde nefunguje vůbec. Dokonce ani náš kamarád, který 1.6. přiletěl právě z onoho města, nic neví. Říkal, že na internetu nic neviděl, jen se s pár bývalými spolužáky nemůže spojit, asi jim zrušili účty. Našli jsme tohle video: https://youtu.be/UWc12SHGHNo
Tak uvidíme, co bude dál…
