Mnozí Číňané se velice rádi druží a často preferují život v různých skupinách. Proč tedy nejsou zrovna nadšení z možnosti pořídit ne dvě ale hned tři děti?
O tom, že Čína povolila čínským párům třetí dítě, se už psalo i u nás. iDnes si neodpustilo bulvární titulek typu: “Množte se, zaveleli soudruzi v Pekingu. Jenže Číňanům se už nechce.” Ostatní média zvládla tuto zprávu předat většinou normálně. A vskutku, nesetkalo se to s velkým nadšením. Agentura Xinhua vyvěsila na své stránky otázku: “Jste připraveni na tři děti?” Kladně prý odpověděla jen velmi malá část zúčastněných (kolem 2000), zatímco 20 000 odpovědělo, že nad tím vůbec neuvažují. Tato anketa byla rychle smazána, neviděla jsem ji, jen o ní četla.
Když se povolily dvě děti, na ulicích bylo vidět víc bříšek, to je pravda. Ale už tohle povolení nemělo moc velký a dlouhodobý efekt. Nevím, jak si ti nahoře mohli myslet, že nad třemi dětmi všichni zajásají a vrhnou se na to, když ani dvě nic moc nerozhýbaly. Ptala jsem se známých a většina mi řekla, že to finančně zvládají tak tak už s jedním. A třebaže by rádi měli druhé, není to pro ně reálné. Ti s lepšími platy, tzn. že si v Šanghaji mohou dovolit prostorný být, auto a každoroční dovolené do zahraničí, jsou rádi za dvě a většina je ve věku, kdy nad třetím už neuvažují. To je samozřejmě jenom malý vzorek lidí, které mám kolem sebe.
Číňané se moc rádi druží. Když někomu řeknu, že mám staršího bráchu, tak častou reakcí je, že to je super a také by chtěli sourozence. Manžel mi tvrdí, že je rád sám a nerad chodí mezi lidi. Přišla jsem ale na to, jak to je. Nerad chodí mezi neznámé lidi. Jakmile ty lidi zná, tak je v dané společnosti moc rád. Když kvůli tréninkům přespává na koleji, tak večery tráví s kamarády, kdy hrají karty nebo si prostě povídají. Kamkoliv přijde, tak je v kruhu lidí a nezavře pusu. Když jsme na univerzitě měli volno, tak za mnou přišla čínská spolužačka s tím, že všechny její kamarádky z pokoje odjely domů a ona je tam sama a neví, co má dělat. Kdybych normálně byla na pokoji po čtyřech a najednou bych tam zůstala sama, tak bych si soukromí náležitě užila. Ona ne, ona byla zoufalá a hledala společnost.
Skutečnost, že mladí Číňané si chtějí užívat života, budovat kariéru, cestovat a žít podle sebe, je určitě jedním z faktorů. Vidí to kolem sebe v amerických filmech, sledují západní celebrity, zahraniční média jim tvrdí, že je to trendy. Ale to je určitá část populace. Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny Číňany, ale myslím, že neochota zvětšovat svou rodinu, vězí často ve finančním nedostatku a celkové nejistotě.
Mí kolegové, čínští učitelé, mají na škole plat 8 000 - 10 000 RMB, to je přibližně 25 000 32 000 Kč. Pokud jsou sami, mají i zdarma ubytování na místní koleji - po dvou. Jsme na okraji města, a tak se tady nájmy cca 50m2 pohybují kolem 7 000 - 9 000 RMB (lokace a stav bytu). Máme tu rychlý internet, strava v kantýně nic moc, ale levnější než venku. Takže finančně jsou na tom na čínské poměry velice dobře. Bývalá spolužačka už pět let pracuje pro jednu marketingovou firmu a plat má podobný, jenže bez těch benefitů, co tady máme my. Tyhle peníze jsou ale vykoupeny časem a stresem. Kamarádka pravidelně pracuje přesčas, aniž by jí to zaměstnavatel zaplatil. Ozvat se bojí, aby o místo nepřišla. Učitelé u nás na škole jsou za otroky školy, která je otrokem rodičů, kteří platí školné přibližně 60 000 RMB (192 000 Kč) na půl roku. Na škole se začíná v 7:30 a končí v 16:40. Potom ale máte ještě služby v jídelně, večerní studium, dohled v hudební místnosti, dohled v tamté místnosti… Když si rodiče děti nevyzvednou, musíte jim dělat společnost, řešit jejich problémy klidně i o půlnoci. Většinou zadarmo nebo za jeden oběd v jídelně zdarma. Kolegu po zranění během hodiny, kdy ho žák trefil míčkem do oka, převeleli do knihovny. Sice se tam nenadře, ale bere nejvíc asi 18 000 Kč. Když se podíváte na pracovní inzeráty vyvěšené v obchodech či restauracích, běžný plat je kolem 5000 RMB (asi 16 000 Kč). Tihle lidé bydlí buď na ubytovnách nebo v běžných bytech, kde jsou na každém pokoji třeba po čtyřech, aby to utáhli. Ani zdravotní péče v Číně není zadarmo. Pojištění v Číně už funguje, ale není pro každého, nekryje 100 % a všechny problémy (mimo je například zubař). Pokud má někdo vážnou nehodu nebo onemocní třeba rakovinou, není vyjímkou, že rodina prodá třeba svůj byt, aby měli na péči.
Pořídit si potomka není nejlevnější. Za prvotní vyšetření zaplatíte podle nemocnice 700 - 1000 RMB (cca 3000 Kč) a každou návštěvou se to většinou stupňuje. Lékaři vás schválně straší, abyste si vyšetření nechali udělat co nejvíce, aby dostali více bodů = více peněz. Číňané sami říkají, že pokud nemáte známého lékaře, tak se vám celá záležitost, a hlavně porod, výrazně prodraží. Pokud máte štěstí, porod vás vyjde na přibližně 65 000 Kč. Kamarád Číňan chtěl své ženě zajistit pohodlí a plánoval utratit do 100 000 Kč. Když ale dorazili v den porodu do nemocnice, oznámili jim, že pokoj, který si domluvili, není k dispozici. Jediný volný byl nějaký extra luxusní za 6000 RMB na den, to je asi 19 000 Kč! Sice se vším všudy, ale tolik neplatíme ani za měsíční nájem! Celkem je celá “akce” prý vyšla na asi 50 000 RMB (160 000 Kč) a se službami a přístupem doktorů ani tak nebyli spokojení. Od kamarádek mám z porodnic hned několik hrůzných příběhů. Jedna se hned druhý den po porodu nechala převézt do jiné nemocnice, protože v té první ji jednak ošidili o hodně peněz, ale i provedli zákroky bez jejího souhlasu. Neušetřila moc ale ani v té další. Vybavení pro miminko se dá pořídit zalevno. Ale třeba pixla Nutrilonu (800g) za 320 RMB - přes 1000 Kč, to je, co jsem se dívala, asi o polovinu více než u nás. Ale můžu se mýlit. Číňané čínským značkám kojenecké výživy moc nevěří a nechávají si to dovážet od známých ze zahraničí. Potom je tady školné, poplatky za nejrůznější kroužky, aby bylo dítě konkurence schopné mezi svými vrstevníky, pokud prarodiče nemůžou, tak hlídání… Mít dítě není levnou záležitostí nikdy, ale Číňané přeci jen žijí ve velké nejistotě.
V závislosti na firmě, ve které pracujete, máte mateřskou dovolenou přibližně šest týdnů a potom musíte nastoupit zpátky do práce. O kamarádky dcerku se starala maminka, která už byla v důchodu a moc se na to těšila. Jenže po roce maminka těžce onemocněla. O malou se neměl, kdo starat - museli najít chůvu. A zároveň se museli starat o nemonou maminku a zaplatit jí všechno léčení. Co jsem se dívala do své pracovní smlouvy, tak mám také nárok na šest týdnů mateřské. Muži mají nárok na tři dny volna.
U dětí se předpokládá, že se postarají o své rodiče ve stáří. Pro páry to znamená, že tak mají “na krku” hned dva tatínky a dvě maminky. Někdy i prarodiče. Pokud jsou jedináčky, tak je to opravdu velice finančně náročné, protože důchody v Číně buď neběží a nebo jsou hodně nízké u těch, kteří na ně mají nárok. Starají se o čtyři stařečky a minimálně o jedno dítě. A to je na dva lidi s obyčejným platem hodně velká nálož.
Nicméně, obchody na zprávu zareagovaly velice rychle. Nabízejí různé vybavení pro rodinu se třemi dětmi, akční slevy na balíčky věcí po třech, speciální kočárky pro více dětí a podobně. Myslím, že to bude spíš záležitost velice dobře finančně zajištěných rodin, kde peníze nejsou problém a mají i na to zajistit si chůvy. Také záleží na tom, jak se budou větší rodiny propagovat ve společnosti. Teď tak trochu frčí styl "singles", kdy si lidé žijí sami po svém, obklopeni spíše přáteli než rodinou. Uvidíme ale za pár let.
