V Šanghaji se život vrací do starých kolejí. Silnice jsou plné aut, lidé se opět tlačí v metru a stále někam pospíchají. Většina restaurací, fitness center a dalších už funguje a rychle se blíží i otevření škol.
Svátek práce je za rohem. V Číně je volno tři dny, ale letos se z toho opět stal bolehlav - kvůli čínské specialitě přehazování dnů v týdnu. Jak nám tedy naplánovali letošní volno?
- 26. dubna (neděle) učíme podle pondělního rozvrhu
- 27. dubna (pondělí) máme další pondělí
- 28. - 30. dubna je normální rozvrh
- 1. - 5. května (pátek až středa) máme volno
- 6. - 7. května (čtvrtek a pátek) normální rozvrh
- 8. května (sobota) je volno
- 9. května (neděle) učíme podle úterního rozvrhu a potom už máme normální vyučování
Ptát se, jestli by nebylo jednodušší být doma 1. - 3. května, nemá smysl. Celá Čína pojede podle stejného plánu. Tři volné dny jsou samozřejmě skvělé, rozhodně si nestěžuji. Většinou se se dny volna čachruje proto, aby bylo volno delší, protože je to pro mnohé příležitost vrátit se na pár dní domů. Spousta Číňanů na cestě domů stráví totiž i celý den.
V Šanghaji se život pomalu vrací do starých kolejí, alespoň se to navenek tak zdá. Ve čtvrtek sice hlásili čtyři nové nakažené, ale zatím se plány na blížící se týdny nezměnily. Podle nejnovějších zpráv opět funguje přibližně 90 % všech podniků. Tedy těch, které to přežily. Na většině míst se měří pouze teplota na zápěstí. Ve sportovních centrech se musí ukazovat zdravotní kód, o kterém jsem se zmiňovala minule. Zapíše se vaše teplota, jméno a telefon. Při cvičení po vás nikdo nechce, abyste měli roušku, ale spousta trenérů je nosí i během hodin. Na každou tréninkovou hodinu je limit cvičenců v závislosti na rozloze tělocvičny. Klub, do kterého chodím, má rozlohu 180 metrů čtverečních a mají povoleno 25 lidí. Každý den nám posílají online pozvánku na trénink, kde se musíme zapsat, aby měli přehled. Vzhledem k tomu, že tam chodila spousta cizinců, kterým se zatím nepodařilo vrátit, je nás tam většinou do dvaceti. Sociální zařízení funguje normálně, jen se nerozdávají ručníky a sauny jsou vypnuté. Některá centra otevírají pouze večer. Klub brazilského jiu-jitsu pro děti, který velice úspěšně vedla jedna kamarádka, před pár týdny zkrachoval. Kdo se specializoval na hromadné kurzy pro děti, to má teď hodně těžké, protože ti nejmenší se jen tak nevrátí - nařízení jsou ohledně dětí velice striktní.
Vracíme se do školy
Školy se připravují na návrat studentů. Všechny prostory se desinfikují, lavice se staví dál od sebe, připravují se nové rozvrhy, a dostáváme spoustu chaotických emailů. Učitelé 2. stupně ZŠ se vrací do školy 27. dubna, aby si mohli uklidit kabinety, připravit učebny a všechny potřebné materiály. První týden budeme pokračovat ve výuce online. Čekáme tedy, jak nás rozmístí do jednotlivých učeben, abychom se během hodin nemuseli překřikovat. Bude to i zkouška školní sítě, jestli zvládne online výuku všech učitelů najednou. Další týden do školy nastoupí osmáci a budou mít normální výuku, přičemž budeme stále učit online ostatní ročníky. Učitelé 1. stupně ZŠ a středních škol se vrací do školy 6. května. To začne výuka i pro sedmáky a poslední dva ročníky střední školy. 18. května by už ve škole měli být všichni kromě žáků 1. - 3. ročníku. Vypadá to tedy na poslední tři týdny online výuky.
Myslím, že se během této doby velice jasně projevila kvalita jednotlivých škol. U nás měli problém s disciplínou studentů už během prezenčního studia. Hned v můj první den se mi ve třídě poprali tři osmáci. Nešlo o žádnou strkanici, surově do sebe kopali a dávali si pěstmi. Ještě že nejsem žádná křehká víla. Teď během online výuky má většina učitelů podobné zkušenosti. Studenti se přihlašují pozdě, vypínají si kamery a vymlouvají se na špatný internet, rozbitý počítač a podobně. Samozřejmě nemáme šanci zjistit, jestli je to pravda, a rodiče moc nepomáhají. Většina z nich zastává názor, že jejich děti máme na starost my ve všech ohledech. My jsme profesionálové, oni se nám do práce motat nebudou. Studenti tak během školní výuky hrají počítačové hry, čtou si komiksy, posílají si zprávy, spí, svačí… Za přibližně dva měsíce výuky jsem zadala tři domácí úkoly - odevzdalo přibližně 10 % všech studentů. Situace je hodně podobná i v předmětech jako je angličtina, matematika, přírodopis a podobně.
První stupeň, to je zase jiný příběh. Pro výuku využívám videa a online vysílání připravené odborem pro tělesnou výchovu. Délka videa je vždy 20 minut. Začíná se zahřátím na hudbu, poté se děti učí různým pohybovým aktivitám. Minulý týden byl například věnovaný imitování zvířat, tento týden jsme skákali přes švihadlo a podobně. Bohužel nevíme dopředu, co nás čeká. Po shlédnutí videa dětem předcvičuji a kontroluji, jak jim to jde. Některé děti se opravdu snaží a je radost s nimi cvičit. Někdy se dokonce přidají i prarodiče, kteří je hlídají. Bohužel častější situace je, že na mě jenom koukají, jiní si hrají s domácími mazlíčky, kreslí si, svačí, dohadují se s rodiči. Někteří mě vzali na virtuální prohlídku jejich bytu, představili mě celé rodině, ukázali mi sbírku hraček, pravidelně hlásí, kolik jim vypadlo zubů a předhání se v tom s ostatními.
