Na skok v Singapuru

Singapur určitě udělal dojem. Asi bych si tohle místo sama nevybrala jako prázdninovou destinaci, ale člověk se tady nudit nebude a za návštěvu rozhodně stojí.

V zemi jsme byli spíš pracovně, takže jsme neměli tolik času to tam celé prozkoumat a o spoustu míst a zážitků jsme přišli. Na druhou stranu jsme prošli většinu centra v doprovodu místních, kteří nám město představili zase po svém.

Zahrady jsou nádherné, město čisté a přehledné, pláže vypadají jako na propagačních fotkách. Určitě stojí za návštěvu! Mně oslovily hlavně menší detaily, protože spoustu podobných věcí jsem viděla v Šanghaji nebo třeba v Hongkongu.

Strašně mě baví zdejší komunikace. Většina obyvatelstva je čínského původu, takže se tady čínsky domluvíme bez sebemenšího problému. Lidé si tady ale zvykli motat různé jazyky dohromady, takže na nás kolikrát vystřelí něco, co jsme naprosto nečekali a chvíli nám trvá, než se nám to v hlave srovná a porozumíme, co tím mysleli. Z čínštiny plynule přecházejí do angličtiny, která je výborná. Obyvatelé malajského nebo indického původu mají svou specifickou angličtinu, tam se člověk musí daleko víc soustředit, aby rozuměl, ale jakmile si zvyknete na rytmus jejich řeči, tak to celkem jde. Na ně ale čínsky mluvit nemá smysl.

Líbí se mi také různé nápisy po městě, kde hravou formou upozorňují na dodržování pravidel. “Zaparkujte tady a řekněte ahoj pokutě.” Obrázek strašidla s textem: “Vidím tě, zkus si tady zaparkovat!” “Takhle bys parkoval na cestě tvého dědečka?” Je to roztomilé, člověk se pousměje a alespoň já bych tam prostě neparkovala. V Číně je to ale jinak. Tam se prostě napíše “přísný zákaz parkování”, nápisy o tom, jak člověk má být cnostný, respektovat své starší. Tam je to příkazem.

Lidé si tady zvykli nejenom řídit vlevo, ale i chodit po chodníku vlevo. Kolikrát jsme se jim tam motali, než nám to došlo. V klidu nás obešli a zařadili se zpátky do svého pruhu. Nikdo se nerozčiloval a neměl potřebu to nám, hloupým cizincům, vysvětlovat. To doma v ČR jsme kolikrát narazili na lidi, kteří buď měli pocit, že jim celý chodník patří, nebo měli potřebu poučovat o tom, kde se má a nemá chodit. Kolik cyklistů nadávalo, když jsme vybočili z nám vyhrazeného prostrou na chodníku. Tady jsou všichni v klidu. Na ulici ani v obchodech jsem nikdy neviděla, že by se lidé hádali, předbíhali ve frontě, neměli trpělivost něco vysvětlit. Jsme tady ale samozřejmě krátce. Fotograf David Ash, který Lukáše fotil, tady žije už 25 let. Říkal, že je to tady jako všude. Jsou prostě dobré a špatné dny. Ale celkově se mu tady líbí. Jeden večer jsme byli na jídle s dvojicí čínských podnikatelů. Ti z pevninské Číny nejprve přesídlili do Hongkongu, odtamtud před covidem utekli do Singapuru. Říkali, že se jim tam líbí daleko víc a asi tam zůstanou.

Ještě jednou věcí je, že Singapur rozhodně není takový, jak ho popisují v článcích, které jsme před přiletem četli. Zakázáno přecházet mimo přechod, přecházet na červenou, rozhazovat odpadky atd. pod pokutou. Většinu těch zákazů jsem tady viděla porušovat jak cizince, tak místní. Samozřejmě máme v sobě stále takový ten strach, takže si dáváme na všechno pozor, ale není to tak přísné, jak se píše. Je ale pravda, že tady mají klid a pořádek, takže jim to určitě funguje. Kamer je po městě hodně, ale policisty jsme v ulicích neviděli. Zahlédli jsme jen dvě policejní auta a jednu speciální jednotku nedaleko našeho hotelu.

S jídlem si tady přijde na své asi každý. Jsou tady autentické čínské restaurace, kde se vaří opravdu tak jako na pevninské Číně. Jsou tady místa nabízející malajské, korejské, indické, japonské atd. speciality, ale najdete tady asi všechno - německá, italská jídla, americké fastfoody… Českou restauraci jsem ale nehledala, tak to nevím. Jak už jsem zmiňovala, čínská jídla tady jsou minimálně třikrát dražší než v Číně. Káva v průměru za 100 Kč, litr balené vody od 17 Kč a výš. Naštěstí se kohoutková voda pít dá, nemuseli jsme tak vody kupovat moc. Manžel poslední týden zavodňoval, za jeden den musel vypít i sedm litrů vody.

Singapur je opravdu městem zahrad. Krásné upravené parky a spousta stromů. Stromy a další zeleň “vyrůstají” i z výškových budov a krásně je zdobí. V takových budovách jsem viděla i vyhrazených několik pater pouze pro zahrady. Těch bylo hned několik i na letišti - kaktusová, leknínová… V parcích si lidé mohou (v rámci jejich zákonů) dělat, co chtějí, a byly často plné. Hrál se volejbal a různé hry, skupinové pikniky, cvičení a další. V šanghajských parcích jsou často k vidění nápisy, které zakazují vstupovat na trávu, takže těch parků si člověk moc neužije. Tam, kde je to dovolené, bývá většinou hlava na hlavě.

Silnice v centru byly jedním směrem klidně i pětiproudé. Za přehrazením betonem a květinami bylo dalších pět pruhů v druhém směru. Trochu jsme měli problémy s přecházením, protože přechody nejsou na všech stranách křižovatky, asi jak jim to vyšlo. Někde prostě chodík pro chodce najednou končí a máte smůlu. Dostat se z hotelu někam autem trvalo třeba 40 minut. Zpátky už ale jen 25 minut. Když jsme se někam vydávali autobusem, museli jsme si na Wi-fi nejdříve najít, jak se dostat zase zpátky, protože někdy zastávky nebyly hned naproti sobě, a někdy to chtělo jet úplně jinudy. Kdybychom tam ale zůstali delší dobu a měli čas na průzkum, určitě by to bylo zase jiné. Určitě stálo za to dojet na letiště dřív a projít si to tam. Spousta krásných zahrad, dokonce i vodopád. Singapur je sice malý, ale je na co se dívat.