Do poslední chvíle jsem byla trochu nervózní, jestli se mi vůbec podaří odletět. Trápila jsem se ale zbytečně, na letišti všechno fungovalo dobře. Až tedy na náš prodloužený pobyt v letadle a návštěvu bílých skafandrů.
Cestou na letiště jsme nepotkali moc aut a ani letiště Pudong nebylo přeplněné lidmi. Všechno šlo velmi rychle a u každého vchodu nám měřili teplotu. Většinou létám s ruským Aeroflotem, protože v poměru cena-servis mi vycházejí velice dobře. Občas ale zkusím i jinou aerolinku, záleží na nabídce. Tentokrát po Vánocích nebyl moc výběr, tak jsme sáhli po China Eastern s “přímým letem” přes Xi’an.
V letadle nám změřili teplotu a opět jsme vypisovali další čestné prohlášení o našem zdravotním stavu a o tom, jestli jsme v posledních dvou týdnech pobývali ve městě Wuhan či okolí. Už vidím, jak se někdo konečně dostal na letiště v Šanghaji směr pryč a určitě přizná, že byl ve Wuhanu a nebo že mu teče z nosu. Dvě řady přede mnou změřili jedné paní poprvé teplotu 37.8, podruhé 37.5. Asi vzhledem k tomu, že byla navlečená v zimní bundě a na hlavě čepici, dál to už neřešili. No, i tak jsem měla v plánu si při vystupování počkat, až se přesune dále k východu. Let trval něco přes dvě hodiny a vše šlo dobře až do přistání. To k nám do přední části letadla naběhly bílé skafandry a někoho vyšetřovali. Ze zadních řad jsme tam moc neviděli a letušky se snažily nám výhled co nejlépe zaterasit. Po půl hodině oznámili, že jsme v pořádku a můžeme zahájit hromadný výstup. Během kontroly mi změřili teplotu celkem dvakrát. Musela jsem si počkat hodinu a půl, než jsem se mohla přes mezinárodní terminál vrátit do stejného letadla, na stejné místo.
Paní s čepicí nechyběla, tak byla asi v pořádku. V 15:50 jsme už měli frčet po ranveji, ale letadlo se zatím ani nepohnulo. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Ani po půl hodině se nic nedělo, letušky začaly svižnou chůzí chodit sem a tam, lidé se nakláněli, aby něco zahlédli. Tak jsem se naklonila také. Samozřejmě. Nejméně tři bílé skafandry obklíčily jednu řadu sedadel u okénka v přední části letadla. Po chvíli se objevilo ještě několik žlutých. Po chvíli se z reproduktorů ozvalo, že stále čekáme na ukončení kontroly. Po hodině a půl skafandry někoho odvedly pryč a letuška nám přišla sdělit: “Máme prý dvě možnosti. Buď všichni vystoupíme z letadle a počkáme, až celé vydesinfikují a nebo se všichni přesunou do zadní části letadla a počkáme, až se vydesinfikuje přední část. Promyslete si to.” Většina byla pro, abyhom si počkali venku. Na to mám slečna řekla, že se tím odlet prodlouží přibližně o další dvě hodiny, protože se budeme muset vrátit do terminálu, vystát frontu, všechno zkontrolovat. Tak to určitě. Lidé se ptali, co doporučuje specialista. Prý obě možnosti jsou v pořádku. To už jsem se ozvala, že bych tedy zůstala v letadle. Spolucestující byli velice rozumní a spořádaní, žádná panika. Rozhodli jsme se zůstat v letadle. Zatáhly se závěsy a celá přední část s WC se vyčistila. Po chvíli bylo vše připraveno, toalety zůstaly ale zavřené. Kapitán ohlásil, že tedy letíme, nažhavil motory a za chvíli jsme byli ve vzduchu.
Celý měsíc jsem trnula, abych nenastydla, protože jinak bych mohla na cestu domů zapomenout. Pila jsem vyvařený zázvor, máčela si nohy v horké vodě, nosila hned několik vrstev oblečení, a samozřejmě roušku a moc jsem nevycházela. Očividně se ale najdou i tací, kterým je to jedno. Nadopují se prášky na sražení teploty a vyrazí na cestu. To se asi stalo v našem letadle, kdy prášky už přestaly působit. “Díky” takovým práškům se dostala před časem Číňanka do Francie a ještě se tím chlubila na internetu. Samozřejmě, že jí všichni zadupali do země. Někteří lidé se s teplotou dali úplně nesmyslně na útěk pryč z Wuhanu. Někdo vlakem, někdo vlastním autem. V zemi s tak důslednou kontrolou, kde jsou kamery doslova na každém rohu, je samozřejmě brzy chytli. Není přeci lepší nechat se zavčasu léčit?
Šanghajské vysoké školy odsunuly začátek semestru na 23.2. s tím, že se prázdniny mohou ještě více prodloužit. Naše škola (soukromá - závislá na penězích od rodičů-zákazníků) se vyhýbá podání jasných informací, nejspíše doufají, že se zčista jasna všechno vyřeší a začneme, jak se předpokládalo, aby o nic nepřišli. Pokud se předpověď, že šíření viru dojde vrcholu v rozmezí dvou týdnů, vyplní, opravdu bychom měli začít 17.2. Jen doufám, že nebudeme dny volna napracovávat o víkendech. Tedy, nepřekvapilo by mě to.
