Kde obyčejní lidé nic neznamenají

Čína má nového císaře, kam svou zemi povede teď nedokáže říct nikdo. Nulová tolerance covidu zemi a její obyvatele hodně změnila. Nebo spíš ukázala jejich pravou tvář.

Do Číny jsem přijela v roce 2010, v roce Expa, které se pořádalo v Šanghaji. Jako studentka jazyků, kultury a sportu jsem politiku příliš nevnímala a ani to nijak neřešila. V té době se na Čínu svět také díval úplně jinak než dnes. Čína byla ekonomickým zázrakem, tou opravdovou zemí neomezených možností. Sem tam jsme jako cizinci narazili na nesmyslnou byrokracii, nelogické řešení problémů a svéráznost. Na univerzitě i v práci jsme si s mnohými, jak Číňany, tak cizinci, kolikrát zažili hodně horkých chvilek, ale nedalo se, než to přetrpět. Mně to hodně odradilo od navazování kontaktů s Číňany a měla jsem období, kdy jsem je nemohla vystát. Stále ale pro mě pro život v Číně převažovaly klady nad zápory. Největším záporem byla vzdálenost od ČR, kvůli čemuž jsem se nemohla vídat s rodinou tak často, jak bych si přála.

Jenže potom přišel covid a Čína se začala měnit. Vlastně ani ne tak “měnit”. Skutečnosti, které se držely pod pokličkou, o kterých se nemluvilo a překrývaly se líbivějšími informacemi, začaly vyplouvat na povrch. Celkově to působí, že se ze začátku vláda snažila všechno tutlat a hodně jim vadilo, když se něco dostalo ven. V posledních týdnech už je více než zřejmé, že sice dál tutlají o sto šest, ale je jim to vlastně docela jedno. Hodně informací se na veřejnost dostalo pravděpodobně i díky lidem, kteří se snažili podkopat Xi Jinpingovu autoritu a posílit své pozice proti němu. Potom, co se prezident Xi nechal zvolit na další funkční období, proběhly pořádné čistky. Lidé už mu neřeknou jinak než císař Xi. Tedy kromě všech těch nadávek. V roce 2017 jsme si v šanghajském Disneylandu koupili pro děti plyšového tygra a medvídka Pú. Zatímco tygr je k mání stále, medvídek Pú má vstup do Číny zakázán, protože k němu lidé připodobňovali právě císaře Xi. Říkám si, co by se stalo, kdybychom našeho syna oblékli do jeho dupaček s medvídkem Pú při návštěvě čínské ambasády, abychom mu vyřídili vízum do Číny před cestou za jeho prarodiči. Čínský tchán před pár měsíci vzpomínal, že za vlády Deng Xiaopinga, ať už byla jakákoliv, byla cítit větší volnost. Lidé si mohli bez obav postěžovat na vedení. V metru viděl, jak jedna paní na prezidenta nadávala a nestalo se, že by ji odvedla policie. Prostě ji jen požádali, aby se utišila. Kdyby se to stalo dnes? Paní už asi nikdy nikdo neuvidí.

Kritika vůdců je nepřípustná. Na druhou stranu je rozhořčených komentářů plný internet. U každého vládního videa, propagačního oslavného klipu, kritiky západu apod. jich je opravdu spousta. Asi to cenzoři nestíhají mazat, nevím. Lidé se vládním činitelům a jejich proslovům vysmívají, otevřeně vyjadřují své názory. Samozřejmě se najdou pochvalné komentáře, jak strojové, tak opravdové od lidí, kterým se podařilo vymýt mozek bohužel dokonale. Nic to ale samozřejmě nezmění. Je ale povzbudivé vidět, že neplatí, co Číňan, to hloupá ovce. Lidé vidí, že ač nic nezmůžou, nejsou v tom sami. Manžel přišel na to, že se komentáře nejenom mažou. Mnohé prostě jen “zneviditelní” pro ostatní. Ze svého účtu napsal nepříliš vřelý komentář pod jedno z videí. Komentář tam zůstal. Když se pod video podíval pod mým účtem, svůj komentář tam nenašel. Zkusil to tak ještě několikrát a nikdy svůj komentář neviděl. Ani nikdo z jeho přátel. Armáda čínských cenzorů a jejich technologická vyspělost musí být opravdu neskutečná. Ještě pár dní po incidentu s vyvěšenou protestní plachtou na pekingském mostě, stačilo na Wechatu (čínská aplikace, kterou používá většina národa pro online komunikaci) napsat “viděl jsem to” a účet vám byl na nějakou dobu zablokován. Manželův známý slaví narozeniny na výročí masakru na náměstí Nebeského klidu. Jeho kamarád mu v žertu nechal udělat dort ve tvaru tanku. Oslavenec fotku s dortem v dané době zveřejnil, vůbec mu to nedošlo. Účet zablokovaný na věky věků. U některých přešlapů si stačí zařídit nové telefonní číslo a nový účet (vše vázané na občanský průkaz). Před pár dny se manžel spletl a odeslal mi obrázky týkající se nepokojů v Ujghursku přes Wechat, protože přes ten spolu denodenně komunikujeme. Na iPadu sledoval jeden dokument, telefonem z toho něco pro mě vyfotil. I tak byly snímky bleskurychle smazány vyšší mocí a účet mu na nějakou dobu zablokován.

Podle komentářů na sociálních sítích je mnohým Číňanům jasné, že na nich pramálo záleží. Jde jen o to, aby se vládní činitelé měli dobře, zachovali si tvář, před světem se země jevila jako sjednocená a silná. O lidi vůbec nejde. Obecně se doufalo, že po znovuzvolení prezidenta Xi se věci začnou pomalu vracet do normálu. Ano, mnozí lidé jsou nespokojení a chápou, že pro své vůdce nic neznamenají. Většina si ale chce prostě žít dál svůj život, pokračovat tak, jak to bylo dřív. Třeba se Čína zase popraví, ekonomika se nastartuje a internet opět zaplaví zprávy o tom, jak se všude zlepšuje životní úroveň a lidem se daří. Podle předpovědí se nedalo očekávat, že se vše zlepší hned po sjezdu jako mávnutím kouzelné hůlky. Jenže se ani nečekalo, že se situace na různých místech bude dál zhoršovat. V Šanghaji jsou lokální karantény, spousta obchodů, restaurací a dalších zařízení zkrachovalo, ale více méně se tam žije normálně. Tedy kromě povinného testování jednou za 24 hodin. Také člověk nesmí mít tu smůlu, že bydlí v domě nebo že se vyskytl na stejném místě jako nějaký covid pozitivní člověk. Jak se to řeší, jsem zmiňovala minule. V některých městech je klid, jiná jsou uzavřená buď celkově nebo částečně a situace se rychle mění. Náš kamarád ráno odešel na trénink, večer se vracel domů a už ho do baráku nepustili, protože karanténa. 

O dost jiná situace je ale v Tibetu, Ujghursku, Vnitřním Mongolsku a možná ještě jinde. Tam se dějí neskutečné věci. Jeden Číňan se mě včera ptal: Myslíš, že se lidé v Číně vzbouří? Těžko říct, pravděpodobně ne. On vždy tvrdil, že čínská vláda je až příliš mocná a nekompromisní, obyčejní lidé až moc poslušní a bojácní. Teď si připouští myšlenku toho, že by se možná lidé vzbouřili. Situace v těch provinciích je opravdu velmi špatná. Zařizování víz a pomoc s přestěhováním do ciziny je teď veliký byznys. Zemi houfně opouštějí nejen cizinci, kteří mají šanci uchytit se jinde, ale také Číňané, kteří mají dostatek prostředků pro život v zahraničí.