Zatímco třeba u golfu se váha asi shazovat nemusí, k bojovým sportům to neodmyslitelně patří. Nejsem toho zastáncem, ale dokud shazuje většina, musíme shazovat i my. Jak shazují váhu profesionální sportovci tady v Číně?
Manžel kvůli koroně nezápasil už přes rok. První MMA soutěž mu domluvili na 21. listopadu. Jako judista junior byl docela kulatý a zápasil ve váze 90 kg. Potom zhubnul na 81 kg a trenéři ho přiměli závodit v kategorii 73 kg. Hlavní trenérka ho nutila zhubnout na 66 kg, to ale odmítal s tím, že s tamějším přístupem je hubnutí do 73 kg už dost. No a potom, co byl přijat do UFC akademie v Šanghaji, mu doporučili zápasit ve váze 66 kg. Prý je na pérovou váhu hodně velký a svalnatý, takže bude mít velkou výhodu. A časem, pokud bude chtít, může zápasit i ve váze lehké. Shazování váhy tady a v týmu juda se prý vůbec nedá srovnávat.
Když jsem přišla na sportovní univerzitu, říkala jsem si, že to určitě budou mít promakané. No a moc neměli. V jídelně byla spousta zeleniny, ale všechna smažená, topila se v oleji, do toho smažené kousky kuřete, mísy s nudlovými polévkami a podobně. Takhle jsem si výživu sportovců nepředstavovala. Také se mi za ty roky na škole podařilo přibrat až 10 kg. Za to můžu poděkovat hlavně masovým knedlíčkům a mléčnému čaji, který naprosto zbožňuji. Kantýna profesionálních týmů už byla o poznání jiná. Spíš ale v pestrosti nabídky a kvalitě. Lukáš mi povídal, že všichni začínají v prvním patře, kde je jídlo na příděl, není moc masa a celkově to tam vypadá dost smutně. Sportovci, kteří vyhrajou na soutěžích a dobře reprezentují svůj tým se mohou posunout do druhého patra. Tam už je to obžérství. Obrovská místnost plná stolů s jídlem, spousta masa, mořských plodů a všeho, na co si vzpomenete. Ale opět, spousta oleje. Nenajdete tam žádný zdravý salát, steaky atd., prostě čínská kuchyně, i když moc dobrá. Podle Lukáše je tohle dost postavené na hlavu. Sportovci, kteří tady začínají, si musí zvykat na velkou tréninkovou nálož, jsou pod velkým tlakem, a tedy se potřebují pořádně najíst. Jak mají vykázat nějaké výsledky, když se nemůžou ani pořádně najíst. Takže spousta těch, co má trochu peněz se chodí dojíst na ulici, kde to je samý přepálený olej a podobná svinstva. Co se týče zdravé stravy a hlavně stravy pro spotrovce v různých tréninkových fázích, o tom se v čínských týmech, až na výjimky, nic moc neví. Podobné je to i s výživovými doplňky. Jednou jsem mluvila o tom, jak náročné tréninky tady v Číně jsou, ale i přesto se neumisťují tak dobře na nejvyšších soutěžích. Tohle je jeden z důvodů. Největší důvod je nedostatek vědomostí a “nevědecký” přístup k tréninku, kvůli čemuž tady spousta sportovců opravdu trpí. Jak tedy v týmu shazují váhu?
Jak moc dopředu před zápasem začínají, záleží na tom, jak moc toho budou shazovat. Lukáš to měl v porovnání s některými celkem jednoduché. Většinou sundaval 5-7 kg. Ale i tak to bylo znát. Opravdu si nedokážu dost dobře představit ostatní, kteří někdy shazovali i přes 12 kg. Postupně se zmenšují porce, osekávají se nevhodná jídla jako nudle, knedlíčky, tučné maso a podobně. Ke konci už žádné sacharidy, mini porce, málo vody, žádná sůl. Prostě bez jasného plánu a doplňování vitamínů. Když jsem Lukáše poznala, bál se proteinového prášku jako čert kříže. O Číně se často mluví v souvislosti s dopováním atletů. Ale tohle je téměř všude, není to jen čínskou nebo ruskou specialitou. Lukáš zná příběhy těch, kterým trenéři bez jejich vědomí podávali steroidy, jemu kdysi nabídli, jestli si taky nechce dát. Když přestupoval na MMA, několik známých mu tvrdilo, že tam sypou všichni a pokud nezačne, neobstojí. Nemusím říkat, že ti známí na prodeji těhle věcí vydělávají. Takže si pečlivě vybírá, co do sebe dává a výživovým doplňkům se raději vyhýbal. Nějakou dobu mi trvalo ho přesvědčit, že proteinový prášek je bezpečný. Docela mě překvapilo, že v Číně je hodně rozšířená česká značka Nutrend, v místních obchodech alespoň o polovinu dražší než u nás. Postupem času začal sledovat videa na Youtube a doplňků jsme nakoupili víc. Teď máme doma z UFC celou sadu nejrůznějších vitamínů a všemožných prášků - na obnovu svalů a kloubů, proti únavě, na objem, na energii, na lepší kvalitu spánku, rybí tuk, proteiny různých chutí, elektrolyty, speciální sady při shazování váhy… pro zápasníky z UFC všechno zadarmo. Váha se samozřejmě neshazuje pouze stravou. V judo týmu pokračují v klasických trénincích, ke kterým ještě přidávají 1-2x denně běhání na pásu, oblečení jako při výpravě na severní pól. V posledních dvou týdnech někteří ani neopouštějí atletickou budovu. Mají s sebou láhev vody, která jim vystačí na celý den. Pár vajíček natvrdo (pouze bílky) a třeba banán a to je všechno. Po tréninku judo běhat na pás, rovnou si lehnou na podlahu, dají si batoh pod hlavu, a zatímco se ještě potí, trochu se prospí. Potom to ze sebe všechno sundají, otřou se (v celé budově nejsou žádné sprchy), převléknou se a zase spí, než začne další trénink. A takhle až do večera, kdy se odplazí na ubytovnu. Nejhůř jsou na tom holky, které shazují asi nejvíc. Kamarádka Fan Qi, bývalá judistka, mi říkala, že se celý rok nenajedla do syta. Když shazovala na svou poslední soutěž, potkala jsem ji na schodech. Bylo to v létě. Seděla tam v zimní bundě a čepici a břečela, že už ten zbytek váhy prostě nedá. Jenže tady se vás nikdo na nic nedá. Holky mi povídaly, že třeba půl roku nemají menstruaci. Když je čeká menstruace v období soutěže, trenérka jim doporučí, aby si vzaly prášek na oddálení. Do toho je nenutí, ale v zoufalosti si ho stejně většina vezme. Ženské tělo tenhle životní styl hodně poničí. Minulý týden jsme byli s bývalými judisty na večeři - jednomu z nich se narodil syn. Kromě Lukáše, který stále zápasí, všichni (!) přibrali minimálně 10 kg a nikdo z nich se judu už nevěnuje a to už musí být, aby si šli zasportovat. Mnozí z nich k tomu mají vyloženě averzi. Tedy kromě jednoho. Ten z týmu odešel už před několika lety a učí judo na jedné z univerzit. Před půl rokem mu z týmu přišel povolávací dopis, že ho potřebují na Asijské hry, že v jeho váze nemají nikoho schopného. Jednak musí, ale bylo na něm vidět, že v něm ta touha “porvat se” a mít šanci stát na stupních vítězů stále je.
V tréninkové centrále UFC v Šanghaji je všechno o dost jinak. Když měl Lukáš před pár měsící nabídku na zápas, poslal jim datum a svou aktuální váhu. Propočítali mu shazování týden po týdnu a vyšlo jim, že je velké riziko, že by nebyl ve formě, a tudíž mu doporučili zápas odmítnout. O listopadovém zápasu víme už diva měsíce a podle toho mu připravují jak tréninky, tak stravu. Poslední měsíc dostává každý týden rozpis jídelníčku. Když ráno přijde do jídelny, má už připravené na míru ušité menu, podle kterého si jídlo vybírá. Není to zrovna žádná věda, protože teď tam má každý den to samé. Ráno krajíček chleba, celozrnou čínskou bulku, misku ovoce, dvě vajíčka (bez žloutku), jogurt a lžíci oříšků. K obědu a večeři má to samé: salátovou směs (tu mu každý den trochu obměňují), vařenou rybu, jehněčí a nebo steak. K tomu malou misku rýže a k obědu ještě misku ovoce. Pokud by měl večer hlad, může si dát řecký jogurt s trochou proteinu a trochu oříšků. Jedna z věcí, kterými mě Lukáš dostal je jeho železná disciplína. Je zvyklý spoléhat jen sám na sebe a nikdy nebude za neúspěch obviňovat někoho jiného. Poprvé shazuje na váhu 66 kg, a přestože trenérům věří, nechce nic riskovat. Kromě snídaně, obědu a večeře si prostě nic jiného nedá. I když má hlad. Po tréninku si jde ještě 1-2x denně sám zaběhat. Po tom, jaký režim zažil jako judista, mi řekl, že je to v UFC pro něj jako v ráji. :-) Ale i tak je pro něj shazování náročné, to je jasné. Do zápasu zbývá 14 dní a je na váze 73.5 kg. Poslední čtyři kila bude shazovat až na místě odvodněním. Zatím je v porovnání s judem ve skvělé formě. Nastupující únavu psychicky zvládá dobře. Myslím si, že poslední týden bude stejně ale náročný. Když se připravoval na zápas v judu, poslední dva týdny s ním nic nebylo. Na krátké procházky jsme chodili, jenom aby nebyl stále na pokoji, bral to tak, že aspoň spálí nějaké kalorie. V těch posledních 14 dnech nemá smysl mu dávat nějaké úkoly typu: Zítra kup vajíčka. Za chvíli to zapomene. Rozebírání složitějších témat také nemá význam. A vzhledem k tomu, že se snadno podráždí, řešení něčeho složitějšího odkládám na dobu po zápase. V prvních měsících, co jsme spolu chodili, jsem nic z toho ale netušila. Poslední týden už měl trénink 1-2 hodiny denně, říkala jsem si, že nebude unavený a má spoustu času. Vytáhla jsem ho do města, mám ráda dlouhé procházky. Když mi na ulici málem omdlel, pochopila jsem, že tohle období opravdu není žádná sranda. Poslední dva týdny prostě jen trénink a odpočinek na pokoji. Nejsme jenom manželé, ale i parťáci, takže se ho v téhle době snažím udržovat v dobré náladě, rozhánět všechny obavy a prostě mu dělat společnost. I když ten den slyším třeba už potřetí, jak to na tréninku jednomu natřel, jak ho trenéři chválili, jak se skvěle naučil tu a tu kombinaci, jak už jsou mu vidět břišáky… :-D Prostě žádné složité konverzace a chválit, chválit, chválit. :-) Tím, že také zápasím, i když tedy v judu, čínském wrestlingu a BJJ, a také shazuji váhu, tomu už rozumím. A v té době mě zase podporuje on.
