Stát se kvalitním zápasníkem má šanci vlastně téměř každý. Ať už jste z Prahy, Kraslic nebo vesničky v Jeseníkách. Někdo pro to ale musí obětovat a udělat toho více, než jiní.
Někdo má to štěstí, že se narodí do rodiny zápasníků jako můj kamarád Jowad z Francie, u nichž se tradice bojových umění a sportů předává po generace. Prožil dlouhé roky v Thajsku, kde trénoval a zápasil už jako malý. Nakonec si místo tvrdého života zápasníka zvolil jinou cestu, protože se plánuje usadit. Koučuje v UFC v Šanghaji a je sparring partnerem borcům v místní UFC akademii. Jeho mladší bratr se uchází o titul šampiona v organizaci ONE FC. Pokud nemáte ve svém okolí žádný pořádný klub, nedá se nic dělat a snažit se trénovat sami podle videí, nejlépe s přáteli, abyste se mohli navzájem sledovat. Dříve nebo později (čím dříve tím lépe) budete ale muset stejně vyhledat kvalitní klub, kde vás zpracují a vytvoří z vás opravdového zápasníka. Pokud chcete být nejlepší, musíte trénovat s nejlepšími. Najít kvalitní klub je ale i dnes hodně obtížné. Ne každý má tu možnost trénovat v tom nejlepším klubu se známými borci - vzdálenost, čas, peníze, zaměření klubu a další věci zde hrají velkou roli. A je to opět o úrovních. Nejlepší borci ve vašem městě/zemi ale nemusí být objektivně opravdu dobří. Jsou dobří pouze v konkurenci, které čelili. Jak víme, ne každá organizace má peníze na to přitáhnout dobré borce, někteří zápasníci si úskostlivě vybírají, s kým zápas vezmou a s kým ne…
I dnes ve spoustě klubech převládá dojem, že ze všeho nejdůležitější jsou sparingy. Zápasí tak každý den a jdou do toho se vším všudy. Monokly, zlomené nosy a jiná zranění jsou spíš normálem než něčím vyjímečným. Děláte tvrdý sport, a tak musíte být tvrdí. Každý den. V profi týmu juda, kde Lukáš trénoval přes deset let měli sparing v rozvrhu 2x - 3x týdně. Ve zbytku se věnovali nácvikům technik, silověkondiční přípravě atd. V UFC institutu teď mají sparingy pouze v úterý a v pátek. Mezi tím mají poziční sparingy například v BJJ, wrestlingu, boxu atd. ale vše jen lehce a hlavně jako nácviky různých situací, které se snaží poté uplatnit v ostrých sparincích. Modřiny samozřejmě jsou, ale nic vážnějšího. Horší to bývá, když se do sebe pustí třeba Mongolové, protože ti jsou právě zvyklí na tvrdé sparingy. Během sparingu většinou nemáte ani čas ani myšlenky na to, abyste si vylepšili tu a tu techniku. Technika je stěžejní. A síla, obratnost atd., které získáte z tréninku technik a pozičních sparingů je kolikrát užitečnější než tak, kterou dostanete ze zvedání želez. I když nejlépe je samozřejmě oba přístupy kombinovat.
V Šanghaji je hned několik klubů MMA. Kdysi nejambicióznějšími byli Dragon Warriors. Jejich majitel měl štěstí, že si vzal velmi bohatou ženu z Filipín, měli tak kapitál a známosti na Filipínách, odkud si vozili do Číny trenéry. V jednu dobu se u nich srocovali všichni zápasníci, kteří zápasili ve větších profi organizacích. Lukáš s jejich majitelem-hlavním trenérem absolvoval svůj první zápas v Road FC v Koreji a nebyla to dobrá zkušenost. Rychle se začalo ukazovat, že moc profesionální nejsou, nedokážou se o své zápasníky starat a oba gymy v Šanghaji zkrachovaly. Potom se Lukáš dostal do Animal MMA, který v té době vedl manželský pár z USA. Oba se MMA věnovali dlouhé roky profesionálně, zápasili v různých organizacích a měli své vlastní špatné zkušenosti s kluby a manažery. A tak to chtěli dělat jinak - dobře. Na nižší úrovni se jim dařilo a klub měli plný zápasníků, což mají někdy i teď. V Šanghaji není moc kde trénovat. Potom přišlo přelomové období, kdy se několik borců zlepšilo a vyšší soutěže začaly být velice reálné. Nejen Wulin Feng, ale také Road FC, Rebel FC, ONE FC, UFC. To se ukázaly limity nejen v koučování, ale i v kontaktech a přístupu. Přeci jen cizinci dělají věci jinak než Číňané nebo Asiaté a myšlenky se ne vždy protnou. Kdo na tom tratí jsou hlavně zápasníci. V tréninku se s Lukášem také neshodli. Lukáš je z profesionálního týmu juda, kde působil přes deset let, zvyklý na určitý objem tréninku. Trenéři se snažili stmelovat tým, který se jim pomalu rozpadal, a tak razili heslo, že všichni jsou si rovni, nikdo není jiný, nikdo nevyčnívá. Pokud máte jednoznačně lepšího borce, nemůžete ho nechat trénovat jako ostatní. Buď mu dodáte trénink, který opravdu potřebuje a nebo uznáte, že nemáte na to ho trénovat. Zatímco tam se Lukáše snažili uzemňovat, aby mu náhodou nenarostl hřebínek, v UFC akademii naopak vyzdvihují kvality každého borce, hledají jejich slabiny a všechny tréninkové jednotky jim šijí na míru. Ovšem, mají na to lidi, prostory i finanční zdroje.
Posledním hřebíčkem do rakve bylo, když spojili síly s neznámým manažerem. Přes den šéf pojišťovací firmy, ve volnu manažer zápasníků, protože je sám nadšeným amatérem. Pokud trénujete v jejich klubu, musíte podepsat smlouvu s jejich novým manažerem. Smlouva to byla naprosto neprofesionální a jednostranná. A tak jsme odešli a raději se rozhodli, že i když to bude náročnější, bude Lukáš objíždět Šanghaj a trénovat na různých místech s různými lidmi, jako dělal kdysi. A bylo to velmi dobré rozhodnutí. Denně trávil i pět hodin v metru, ale tréninky si mohl plánovat podle sebe, platit si různé trenéry a sparing partnery a rychle se zlepšoval.
Šanghaj je obrovské kosmopolitní město, ale i tak tady není ani jeden kvalitní klub MMA. Zápasníci objíždí nejrůznější místa a nemají zázemí. Je tady hned několik kvalitních klubů, které mají však úzké zaměření. Jeden klub je pouze na BJJ a trochu wrestling, jiný jenom box, další čistě thajský box… Po určité době člověk ale i tak potřebuje své zázemí a hlavně mít svého MMA trenéra, který mu pomůže všechny kousky poskládat k sobě tak, aby mu to fungovalo. Zvažovali jsme tak odstěhovat se buď na sever, kde je například China Top Team a nebo na jih do Chengdu, kde je Enbo Fight Club, který v současné době patří k něm nejlepším. Majitel má moře peněz, bere si pod křídla chudé kluky, kolikrát i sirotky, stará se o ně, zabezpečuje jim ubytování, trénink, školu i náklady na život. Naštěstí se v roce 2019 v Šanghaji otevřela UFC Performance Institute akademie, do které Lukáše přijali, a má o všechno postaráno - ubytování, strava, oblečení a tréninkové vybavení, výživové doplňky, všechny typy tréninků, fyzioterapie, domlouvání zápasů atd. Ani tady to ale není dokonalé, a tak Lukáš trénuje ještě mimo oficiální rozvrh a platí si trenéra mimo institut. Své tréninkové středisko plánuje v Šanghaji otevřít také Tiger Muay Thai, tak uvidíme, co to udělá se zdejší scénou MMA a bojových umění vůbec.
