Všude se uvádí, že prvním krokem je získání zkušeností v bojovém umění/sportu. Co to ale znamená? Pro každého něco trochu jiného.
V době, kdy se dělají reality šou, kde zápasí kdokoliv po pár týdnech tréninku, kdy nastupují mediální hvězdičky proti jiným sportovcům nebo dokonce profesionálům, se může zdát, že zápasit v MMA může každý.A vlastně je to pravda. Běhat, plavat nebo jezdit na kole také může každý. Je ale rozdíl, jestli si jezdíte v lese za humny nebo jestli závodíte na Olympiádě. Spousta lidí se pyšní nálepkami typu: dělal jsem box, jsem wrestler a podobně. Já dělala box (1 měsíc), kickbox (4 měsíce), sandu (2 semestry), judo (2 semestry a teď dva roky v místním judo klubu) a čínská bojová umění (20 let). Takže mám zkušenosti v bojových uměních a sportech. Dokonce jsem byla i na soutěžích a zápasech. Mám tedy dobré základy a předpoklady pro to, aby se ze mě stala úspěšná zápasnice MMA? Úspěšná, tím myslím nastoupit a udržet se například v organizaci ONE FC, Bellator atd. Předpoklady má více méně každý, potom ale záleží na spoustě aspektech. Kdyby mi bylo teď dvacet, své šance bych viděla naprosto reálně. Mám výborné pohybové návyky, ve wrestlingu dobré základy (i když samozřejmě nesrovnatelné s těmi, co trénují od útlého věku), naučila jsem se, o čem je správný pohyb, vím, jak trénovat, mám kolem sebe schopné a vzdělané lidi, spoustu zápasníků, se kterými můžu trénovat, prostě skvělé zázemí. Přibližně dva roky zodpovědného profesionálního tréninku a životosprávy a mohla bych nastoupit do klece. Další dva tři roky a mohla by být šance zápasit na dně nějaké známé organizace. Do třiceti bych si mohla vydobít dobrou pozici. Kdo ví, při troše štěstí a neustále dřiny bych mohla dosáhnout i na pás šampionky - v ženách je konkurence daleko menší. V závislosti na zdraví a celkové situaci bych měla tak do pětatřiceti nebo dříve hotovo, založila rodinu a začala bych se věnovat něčemu jinému. To všechno za předpokladu, že by všechno šlo podle plánu - což se většinou nestává.
Člověk si musí zodpovědně zanalyzovat svou současnou situaci, možnosti, rozpřemýšlet několik variant a zodpovědět si, co je a není reálné. Chystáte se všechno vsadit na jednu kartu a ten čas vám potom už nikdo nevrátí. Stěžejní je také vyhodnotit svou úroveň v bojových sportech. Pokud není úroveň moc dobrá, potom: jak se to dá napravit, kolik času a úsilí bude stát napravit zlozvyky, jak se slabé stránky dají vyvážit, mám přístup k trenérům/klubům, kteří mi s tím opravdu pomohou, mám na to čas a finance atd.?
Největším úskalím bývá objektivně vyhodnotit svou situaci - jak na tom člověk je, co a jak umí. V komunitě čínských bojových umění je tohle například téměř nezodpověditelná otázka, protože většina stylů je bezkontaktních. A pokud jsou kontaktní, tak minimálně, nacvičeně a tak. Z pohledu biomechaniky pohybu těla vyhodnotíte jistý pohyb jako špatný, ale daný člověk vám odpoví, že takhle to dělal jeho mistr, mistr jeho mistra a tak dále, a takto musí být správně. Že se to po letech předávání dalším a dalším lidem tak nějak ztratilo v překladu, na to nikdo nepomýšlí. K tomu je ještě každé tělo jiné - co u jednoho platí, u jiného platit nemusí. U kontaktních sportů je tohle jiné. Buď dostanete výprask nebo soupeře udoláte vy. A hned víte, jestli umíte bouchat, jestli jsou vaše kopy co platné, jestli máte dobrou obranu proti strhům, jestli to umíte na zemi… Tady ovšem také záleží na soupeři. Pokud dominujete nějakému nemehlu, tak to ještě nevypovídá o vaší úrovni. Porovnávat se nejen s těmi, mezi kterými jste. Porovnávat se i s těmi, kteří jsou tam, kam směřujete. Učitelé čínských bojových umění jsou často v bublině svých studentů a učitelů podobného zaměření, a tak podlehnou myšlence, že všechno umí a jsou neporazitelní. Domluví si zápas s nějakým zápasníkem a většinou to skončí v prvních vteřinách KO. Takových videí je na internetu spousta. Na zápasech v Horní Dolní jste jasným šampionem, ale na krajské soutěži můžete naprosto propadnout, protože vás odlišná úroveň soupeřů zastihne nepřipravené. Stále se dívat kupředu a kolem sebe. Ale zase nepředbíhat. To vaše hvězda shoří dřív než se zažne.
Trochu k tomu bude přispívat i současné nastavení společnosti, kdy se snažíme někdy až přehnaně děti a své blízké obecně chránit - chválíme slepě bez ohledu na výkon, vyzdvihují se jen kvality, vyhýbáme se porovnávání a soutěžení, aby neutrpělo sebevědomí. Kdo přihodí kritiku, je za hatera, neempatického závistivce. Samozřejmě zase záleží na způsobu kritiky. Dnes je “kritika” tak trochu za sprosté slovo. Vidím to u nás na škole, ale i třeba na instagramových účtech a podobně. Budovat sebedůvěru je jedna věc, ale zcestné hodnocení může ve finále přinést více problémů než užitku.
Být naprosto objektivní nedokáže asi nikdo. Já jsem k sobě samé přehnaně kritická a potom jsem překvapená, že jsem vyhrála, překvapená, že moje video nevypadá zase tak tragicky a podobně. Manžel Lukáš je neskonalý optimista a řekla bych, že svůj největší fanoušek. :-) Každý den mi hlásí, že se mu podařilo ve sparingu užít tu a tu kombinaci, že zvednul víc než minulý měsíc, že mu narostly svaly, že se zlepšil v kopech, že vypadá dobře… Abych řekla pravdu, dlouho jsem si myslela, že je trochu sebestředný narcis. :-) On si je vědom svých chyb, ale občas se nechá unést radostí, že se mu něco povedlo, v něčem se zlepšil, že se kvůli tomu zasekne a potřebuje postrčit zpátky na zem. Na jednu stranu je to ale i pochopitelné, protože dře jako kůň, je zdravé ze zlepšení mít radost. Čím víc se přibližuje k nejvyšším soutěžím, tím ale kritičtější je a zkoumá všechno víc do hloubky. Vlastní zápasy na videu na druhou stranu vždycky vnímá strašně tragicky a až po čase zjišťuje, že to nebylo tak hrozné, jak mu to v ten moment přišlo.
Osvědčila se nám metoda zkoumání lidí, kteří ve své disciplíně vynikají. Pokud chcete mít dobré údery, nejčistší formou je box. Najděte si obecně uznávaného boxera, který se k vám hodí, a nakoukávejte jeho videa, snažte se imitovat, natáčet se a porovnávat obě videa. Samozřejmě nebudete jeho věrnou kopií, ale určitě neuděláte chybu, když se mu budete snažit přiblížit. Jdete ale do MMA, tak si najděte, kdo zvládl přeměnit svůj boxerský styl do MMA, kdo ze svého boxerského zázemí těží, ale je schopný být komplexním zápasníkem. Je vaším sportem thajský box? Najděte si svého oblíbeného šampiona, který je vám trochu podobný (menší podsaditá postava nevyužije stejné techniky tak dobře jako vytáhlý člověk s dlouhými končetinami) a studujte ho. Až ho v mezích svých možností zvládnete, zjistíte, že vám ne všechno sedí a začnete hledat jinde. Až si nakonec vytvoříte svůj vlastní styl.
