Deník z Road to UFC: Singapur (2)

Na hotelu se teď stále něco děje, všude potkáte zaměstnance UFC. Do obou turnajů už zbývá jen pár dní, přípravy finišují. Nás zítra čeká vážení a po zítří už zápas.

Na soutěžní hotel jsme se mohli přesunout od 3.6. Kamarád, který zápasí ve stejné váhovce jako Lukai, už byl na hotelu od 1.6., protože letěl z čínského města Tianjin, to mělo jít do karantény, kdyby tedy ještě čekal, z Číny by se už ven včas nedostal. Pro turnaj Road to UFC si každý zápasník může vzít s sebou pouze jednoho člověka a zaplatit dalšího, když zatím nemáte žádné peníze, prostě nejde. Bylo to docela dilema. Naštěstí, máme v Singapuru známé a celý šanghajský tým z UFC PI přijede, tak jsme to nemuseli moc řešit. Každý tom má tedy jen jeden pokoj. Pokud má žena-zápasnice trenéra muže, dostanou dva pokoje.

Od 1.6. do 4.6. jsme se kromě snídaně museli o sebe postarat sami - zabezpečit jídlo, tréninková místa, váhu atd. Někdo si koupil celé pečené kuře, my jsme nakoupili listovou zeleninu, vajíčka a krevety a ocet a vařili to v konvici na vodu. Chvíli to trvalo, ale byla to asi nejlepší alternativa, protože hledat tady něco, co Lukai může, bylo poslední dny docela těžké. Já se naučila vyznat se v místních nákupních centrech (bez navigace bych to nedala) a chodím si kupovat obědy a večeře ven. Teď ještě dojídám krevety, které jsme předtím nakoupili pro Lukaie, protože už ani ty nemůže. Naštěstí UFC dává denní kapesné nám oběma, takže z naší kapsy tady nejde nic. Dříve dávali hotovost, teď posílají peníze rovnou na účet.

Hned po ubytování na hotelu jsme se setkali s kamarádem Xie Binem. To je kluk také ze šanghajské akademie, který zápasil už loni na Dana White’s Contender Series, bohužel mu to nevyšlo. Podle svých slov se nechal moc unést a snažil se soupeře sundat v postoji. Ke konci zjistil, že se lehce háže a dokáže ho udržet na zemi. Došel mu na to ale čas. Čekala jsem, že to setkání bude trochu zvláštní, protože Xie Bin i Lu Kai jsou stejná váhová kategorie, stojí na stejné straně turnajové pyramidy a pokud se jim oběma v prvním kole podaří vyhrát, do toho druhého je postaví proti sobě. Jsou to dobří kamarádi, na UFC koleji bydleli hned naproti sobě a volno mezi tréninky tak často trávili spolu hraním her nebo prostě kecáním. Sice si psali, ale Xie Bin očividně při setkání nevěděl, jak zareagovat. Lu Kai je mezi přáteli jako divoká voda, takže to vyřešil. Rovnou na něj skočil, přivítali se, a šlo se na společný trénink ven k Marina Bay. Xie Bin dorazil z Číny, nemusel se tak potýkat s časovým posunem jako my. Bylo to znát. Zatímco Lukai byl po prvních kolech na lapách úplně vyšťavený, Xie Bin vypadal v pohodě.

3.6. dorazil celý UFC kolotoč. Těch aut, kufrů, krabic různých velikostí… obří skupina. Ze začátku vládl trochu chaos, protože Road to UFC a UFC 275 řeší hned několik týmů. Jakmile si ale vytvořili zázemí, rozestavěli všechno vybavení do jednotlivých pokojů, vše bylo naprosto jasné.  Po zkušenostech z Číny a také z ČR v tom, jak se lidé stavějí zařizování záležitostí, odvádění práce do detailu, rychlosti, přístupu… tohle je nebe a dudy. Na místě je jen část z celé jejich organizace, ale i tak je to armáda lidí. Všechno šlape jako hodinky. Každý člověk má jasně dané své úkoly a jsou k dispozici ve dne v noci. Nemusím se nikomu připomínat, nahánět někoho, řešit nějaké problémy. Všechno je vyřešeno dopředu, jasně naplánované, reagují neskutečně pružně a vždycky přátelsky. Po zaregistrování jsme dostali vytisknuté rozvrhy, kontakty na všechny a další důležité informace.

Celkem mělo přijet osm Číňanů, takže jsme pro náš tým dostali dva dvoupokoje s žíněnkami a točíme se tam podle toho, jak je volno. Kromě toho je k dispozici další místnost, kde jsou běhací pásy a oficiální váha. Jinak chodíme také do hotelové posilovny a běhat ven. Trenér z UFC PI bere všechny na tréninky do jednoho zdejšího gymu. Byli jsme s nimi jednou, ale poslední dny před zápasem se už soustředíme na váhu a chodíme hlavně běhat a objevovat okolí.

Lukai musí každé ráno poslat zprávu o své váze a kondici výživovému specialistovi z UFC PI, a ten mu na základě toho naplánuje jídlo na další den. V jeho případě je to ale každý den více méně to samé. Ráno míchaná vajíčka a oběd a večeře hlavně bílkoviny a tuky. Je tady pár kluků, kteří mají problémy s váhou, ti mají speciální jídelníček. Problémy mají ale proto, že panu doktorovi nevěří a myslí si, že 120g čokolády je to samé jako 120g hovězího, a nevymluvíte jim to. Všichni vidí, že Lukai nikdy s váhou neměl problémy, všechno dělá podle plánu, který dostal, ale i tak někteří nevěří. Když jim váha nejde, vymlouvají se, že jejich tělo prostě takové je. Rozhodně to není tím, že se cpali zmrzlinou a čokoládou. A to měli v přípravném kempu na Bali jídlo na míru až na pokoj a nemuseli se o nic starat.

První dva tři dny jsem ještě měla čas na obhlídku Singapuru, potom už zůstávala s Lukaiem. Museli jsme do nemocnice na MRA, vyzvednout a vyzkoušet všechno oblečení a vybavení, ostříhat vlasy, focení a natáčení pro UFC, focení a rozhovory pro různé magazíny a zpravodajství, hlavně z Asie, schůzky s managementem… nebylo toho zase tolik, ale dny aspoň utíkaly rychleji. Dnes večer v 7-8 hodin začínáme odvodňovat. Máme půjčenou infrasaunu, peřiny a ručníky navíc… Tentokrát půjdou dolů jen čtyři kila, takže by to mělo jít hladce. Minule jsme sundavali přes 5 kg. Lukaiovo největší zábavou teď je sledování videí o jídle, v mobilní aplikaci zkoumání zdejších restaurací a jejich nabídky. Plánuje si, co všechno sní, až bude mít po vážení. Pro ty, kdo budou opět psát, že nechápou smysl takového snižování váhy - to spousta lidí, i náš výživový poradce, který se o zápasníky stará, tvrdí, že je to hloupost.. Prostě s tím někdo začal, teď to dělá většina a člověk se musí přizpůsobit, aby nebyl v nevýhodě. Tak to dnes bohužel je. Lukaiův soupeř měl už před pěti dny 66.2, takže odvodňovat nebude a na soutěžní váze byl moc brzy. Takhle po vážení do zápasu moc nenaroste a bude ve velké nevýhodě, protože Lukáš dokáže zpět nabrat až 12 kg. Někde mají pravidlo, že se může nabrat pouze 10 %, jinak by museli přestoupit do jiné váhy. Tady to není, takže po vážení je Lukaiovým hlavním úkolem jíst, jíst, jíst. Samozřejmě si nedá hned po odvážení hamburger. Mají přesně rozplánováno v kolik hodin co a kolik, jak a čím zavodňovat. Je to docela věda, ale pokud se to dělá správně, efekt je neskutečný.