Vůbec poprvé se tento turnaj, pořádaný Dana Whitem, konal v Japonsku v roce 2015. Poté se dlouho nic nedělo, až začátkem letošního roku vyhlásili další kolo, tentokrát v Singapuru.
Jedná se o pyramidu o osmi zápasnících, kteří se postupně utkají ve třech kolech. Po prvním kole v Singapuru následuje kolo druhé v Abú Dhabí v říjnu. Poslední dva v každé váze se s nějvětší pravděpodobností utkají v prosinci v Las Vegas.
Do Singapuru jsme odlétali 31. května, protože nám chybělo pár lékařských prohlídek a nevyplatilo by se nám letět na pár dní předtím ještě do Thajska, jak jsme původně chtěli. U lékařských prohlídek se zase trochu ukázala místní povaha, protože to bylo hodně chaotické, zprávy pouze v češtině, a jednu prohlídku, i když na seznamu, nám prostě neudělali, takže budeme muset od nemocnice v Singapuru. Letěli jsme přes finské Helsinky, kde jsme měli 9 a půl hodiny času. Normálně by to byla paráda, ale Lukai už shazoval váhu, rychle se unavil a nebylo moc jídla, které by si mohl dát. Z domova jsme vezli hodně zeleniny a pečeného lososa, to mu vydrželo až do Singapuru. Zajeli jsme se tak jen podívat na ostrov Suomenlinna, bývalou švédskou pevnost, prošli se tam a jeli zpátky na letiště. Čekal nás třináctihodinový let.
Do Singapuru jsme dorazili v 7 hodin večer, časový posun oproti ČR je 6 hodin. Letiště je to opravdu moc pěkné a přehledné. Cesta taxíkem na hotel trvala necelou půl hodinku a stálo nás to asi 540 Kč. S hotely je to tady docela složité. Nejlevnější jsou samozřejmě ubytovny. Postel v pokoji pro deset vyjde na asi 500 Kč za noc (po slevě). Sdílené sociální zařízení. Mrňavé hotelové pokoje s vlastní koupelnou najdete od asi 1000 Kč výš. Ubytovali jsme se na podobném hotelu u známé ulice Geylang. Pokoj je tak maličký, že tady stěží rozevřu jeden kufr. V koupelně se můžete sprchovat, zatímco sedíte na WC. Podobně jako v Hongkongu. Vybavení je dost staré, mají tu docela čisto, ale koupelnu se záchodem prostě umýt neumějí. Ulici Geylang po obou stranách lemují nejrůznější malé restaurace, kde najdete opravdu všechno - rybí hlavy, smaženou rýži, horký kotlík, indické a thajské speciality, nudlové polévky, vyhlášené kraby na chilli, mořské plody, muslimskou kuchyni… Jenže zápasník, který má 10 dní do zápasu, se tady prostě nenají - spousta oleje a různé omáčky. Naštěstí jsme narazili na jednu z místních specialit: v doslovném překladu je to “čaj z masa a kostí” (???). Jde o vývar z různého koření a bylin, ve kterém plavou vepřová žebra nebo třeba jehněčí. Žádný čaj tam nenajdete, ten se podává na zapití, aby se lépe strávilo tučné maso. V jedné restauraci si Lukai nechal zabalit celé kuře, které mu natrhali na kousky, to jedl celý následující den. Kromě toho se nabízela zelenina, ale na tu moc není.
Ve čtvrtek 2.6. jsme měli naplánovaný první tréninkový den v místním gymu. Dopoledne jsme ale dostali zprávu od kamaráda Číňana s tím, že dostal covid. Ve zmíněném gymu trénoval už dva dny, tak jsme se rozhodli, že tam raději nepůjdeme. Šli jsme si zaběhat do venkovního sportovního areálu Sports Hub, kde se nachází i národní stadion, kde proběhnou všechny zápasy. Cesty v parku byly plné cyklistů, běžců, bruslařů, na vodě trénovali na loďkách. Všude se něco dělo. Dali jsme 45 minut běhu a 20 minut stínového boxu. Když jsme se vrátili na pokoj, Lukai měl něco málo přes 73 kg, takže váha podle plánu. Jenže naše váha, kterou jsme si s sebou přivezli, ukazuje pokaždé trochu jinak, tak je z toho už hodně na nervy. Odpoledne jsme se setkali s Garym, rodilý Singapurec, bude s námi v Lukaiově rohu během zápasu. Dorazil za námi z nemocnice, kde byl na rentgenu, protože si dopoledne zlomil nějakou kůstku v noze… těžko říct, jak mu bude moct pomoct s přípravou, když teď chodí o berlích. Trochu se na nás lepí smůla. Nejdůležitější ale je, že jsme se sem dostali, váha jde dolů a Lukai se cítí dobře. Zbytek se nějak vyřeší.
V pátek se už přesouváme do soutěžního hotelu Mandarin Oriental, který stojí v samotném centru města. Tam už bude k dispocizi oficiální váha a posilovna. Lukai si naplánoval tréninky v gymu poblíž hotelu, kde bude spolu s kamarádem ze šanghajské UFC akademie, Xie Binem. Toho tady čeká zápas s borcem z Koreje, Lee Jeong Yeong. Pokud Lukai i Xie Bin vyhrají, budou se muset v dalším kole utkat spolu. Je to pro ně hodně zvláštní situace, které by se nejraději vyhnuli, ale nedá se nic dělat. V sobotu dorazí na hotel i zbytek čínského týmu, který se kvůli covidové pandemii v Číně připravoval na Bali. Lukai se tak po roce opět setká se svými bývalými týmovými kolegy a přáteli. Přijede i sám velký čínský šéf Peter Zhang a hlavně výživový specialista Reid, který všem na každý den připravuje jídelníček na míru a zabezpečuje jídlo. Od pátku už ale Lukai nesmí jíst žádné sacharidy, takže stravu moc pestrou mít nebude. Od zítra také začíná zavodňovat. Každá váhová kategorie má svůj vlastní plán, kolik má každý den vypít. Tohle mají promakané vážně do každého detailu. Lukaiovi v akademii spočítali, že by zvládl shazovat i na 61 kg (ze 77-78kg), to ale odmítl, vypadal by jako zombie. Do pérové váhy mu teď tak chybí asi 7 kg.
