Reflexe Sametové revoluce
Jeden moment na cestách mám ještě velmi živě zarytý ve své paměti. Přesně v den návratu zpět do Kathmandu jsme měli v pokoji puštěnou televizi a zprávy na CNN začínaly ukázkami z Prahy ze 17. listopadu 1989. Ukazovaly surové násilí státní policie vůči odvážnému davu lidí, jenž brojil za demokracii a postavil se jí čelem. Bylo to právě dvacet let od osudného dne, který nám všem přihrál do karet svobodu pohybu i slova.
Seděla jsem na posteli neschopna slova a slzy jako hrachy kapaly na mou hruď jako kapky vděčnosti i štěstí za to, že se něco takového v historii našeho státu i mém životě odehrálo a přivedlo nás na cestu demokratické obrody a vymanilo náš národ ze zakletí uzavřených hranic s limitovanými možnostmi okleštěných příležitostí. Z historických záběrů typických pro naši zemičku jsem měla husí kůži až k patám.
Zalykala jsem se dojetím a v duchu děkovala všem, kteří tenkrát na tom náměstí stáli včetně těch, jež se posléze připojili, aby pro všechny Čechoslováky vybojovali vlastní statečností nekonečné možnosti svobodného zřízení. Vždyť nebýt jejich odvahy a nechuti participovat na nenáviděném režimu a socialisticky systematickém vymývání mozků, tak bych tady teď v Nepálu neseděla. Neměla bych cestovní pas, ani ponětí o šancích, kterým se říká „SVĚT". Byla jsem jako zkoprnělá, když jsem si uvědomila, čeho jsem se dožila a čeho jsem byla očitou svědkyní... Přihlížela jsem na vlastní oči obrodě národa, zlomu systému. Sametová revoluce znamenala vysvobození a požehnání pro všechny, jejichž duše potřebovala roztáhnout křídla a vyletět do neznáma dlouho utajovaného kapitalistického západu.
Tenkrát v nepálském hotelovém pokoji pocit vděčnosti a pokory byl palčivě sladký a procítěný až do morku kostí a vědomí, že kdyby se óda na svobodu neodehrála a nezpívala u toho paní Kubišová a pan Havel nevystrkovat svou viktorku na obdiv západu, byla bych teď asi u Balatonu a nebo nejdále v Polsku. Nevím, jak dostatečně poděkovat všem těm, kteří tenkrát měnili dějiny ve prospěch příštích generací!!! Děkuji!
Vybavuje se mi zcela zřetelně okamžik dvacet sedm let nazpět, jak jsem v jedenácti letech v kulichu celá rozjařená stála na náměstí v Ostravě s maminkou za ruku, na klopě bundy červenomodrobílou trikolóru, hleděla na pana Havla jako na svatý obrázek řečnícího z balkónu na Náměstí lidových milicí, drkotala zubama a hrozně jsem to prožívala....
Zpívala jsem hrdě československou hymnu a modlitbu pro Martu a dospělácky jsem se tvářila, že naprosto vím, co obnáší tolik vytoužená změna. Asi se ve mne poprvé vzňal ten bojovný oheň za svobodu a spravedlnost, jenž je mému já vlastní a vnitřně permanentně přítomný. Nevím, podvědomě jsem asi cítila, co to pro mne a náš národ znamená.
„Jednou budem dál”, zpívali jsme jednohlasně barytonem a každá molekula našeho těla tomu věřila. Ano, jsme dál. Poměrně dále, než jsme si všichni dohromady dokázali představit... Hranice v podstatě neexistují, pracovní trh je téměř volný, vše je dostupné, otevřené a záleží jen na nás, jak s tím vším naložíme a s jakým přístupem se ztotožníme.
Reflexe Sametové revoluce je nasnadě. Vděčnost a hrdost za to, že umíme několik světových jazyků, že nemusíme stát ve frontě na cokoli ani žebrat vízové doložky jsou v dnešní době už opomíjené. Už si to ani neuvědomujeme, vše nám přijde naprosto samozřejmé a přitom, kdyby se 17. listopad nezapsal do dějin, měli bychom stejnou životní úroveň jako na Kubě. Ale my si žijeme jako v bavlnce a nemusíme žít ve strachu, když něco řekneme nebo se projevíme.
Euforii vystřídala nyní notorická melancholie, panická nelibost a jízlivé rozpaky z toho, co se u nás v „demokratickém státě” dennodenně děje. Máme sice vše, nač si vzpomeneme, ale naše představy a ideály byly asi diametrálně odlišné od toho, co z povzdálí sledujeme. Každý si uzmul kousek štěstí, pro které jsme zvonili klíčemi na náměstí, ale blahobyt radosti a smysluplného žití v luxusu hojnosti není přímo úměrný spokojenosti duševní a asi každého druhého netěší všudypřítomné neřesti... Kéž se to v dohledné době radikálně zlepší:-))).
A přestože mě osudová vlna vyvrhla do dálav, stejně mou rodnou zemi miluji a jsem neskonale vděčná za to, kde jsem vyrostla a má národnost je česká. A i přes to, že už uběhlo hodně vody od průlomových okamžiků a republikových milníků, stále jsou slova „sametově listopadové hymny” aktuální:„Ať mír dál zůstává s touto krajinou, zloba, závist, zášť, ty ať pominou, ať už pominou…."
Já dneska v pražským ulicích budu! Opět agitovat za svobodu v pravém smyslu slova, nápravu a důstojnost suverénního státu!!!
Alexandra Kropp
Tohle je náš svět???!!! Achich ouvej...
Delší dobu žiji v ústraní, protože mě to nabíjí a vždy s potěšením sleduji, jak takovéto „trendy eco-móresy" se společnosti ukazují a prezentují na veřejnosti...
Alexandra Kropp
Dalajláma a Halík se smějí: „Bůj je mystery"
Tato událost se datuje k 18. říjnu 2016 konference Forum 2000 na Žofíně, kde řečnily významné osobnosti.
Alexandra Kropp
Dalajláma mezi náma vytváří rezonanci dobrosrdečnosti a výjimečnosti
Davy, když vidí Jeho Svatost nešílí, ale stojí mlčky v posvátně úctě před jeho projevy lidství, dojemnou moudrostí a osobitou velikostí. Je to právě ON, kdo jim promlouvá do duší, protože si ho váží, uctívají jako Oceán moudrosti.
Alexandra Kropp
Defenestrace na Hradě by mohla být legrace
Jeho Svatost Dalajláma je geniálním fenoménem, jenž je ve své pravdě, v jednotě s vlastní vírou a ve slově, kterým se na veřejnosti projevuje, což je v dnešním světě velice obdivuhodné.
Alexandra Kropp
Bezprostřední dojmy po doteku Dalajlámy
Momenty v životě jsou prchavé... Ale člověk si dokáže pocity evokovat stále a jsou neměnné, pokud si je emocionálně downloaduje:-). Jako právě teď, když jsem před Galerií Mánes dostala požehnání od samotného Dalajlámy.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Dvoupodlažní vila, 800 m od moře
Via del Mare, Scalea, Kalabrie, Itálie
2 233 010 Kč
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 353x
Světoběžnice, inspirátorka, spisovatelka - průvodkyně do neznáma, která se vydala do světa uchopit své životní poslání a převést ho v každodenní realitu sdílení i altruistické pomoci. Pohodlí domova vyměnila s radostí za nejistotu dobrodružství při cestování a už několik let se věnuje dobrovolnické činnosti ve světě a pomáhá těm, kteří to potřebují.
Její aspirací je sdílení vlastního osobního příběhu:„Cesta životem snovým a smysluplným, okořeněná inspirací a motivací pro druhé k žití plnohodnotných dní” prostřednictvím osobní stránky SAMA NA CESTÁCH (www.samanacestach.cz).
SDÍLENÍ JE PÉČE, PÉČE JE LÁSKA A LÁSKA JE NADE VŠE