Reflexe Sametové revoluce
Vybavuje se mi zcela přesně moment, když jsem seděla před televizí v Kathmándu, hlavním městě Nepálu a první, čím začínaly ten den zprávy na CNN byly ukázky ze 17. listopadu 1989, vzpomínka a oslava toho, co se před 20 lety v ČSSR odehrávalo. Husí kůže po celém těle a slzičky dojetí byly autentické projevy zasloužené svobody. Záchvaty vděku otřásaly mou osrdečnicí, vždyť nebýt těchto zlomových událostí, tak bych seděla doma za ostnatými dráty a možná bych se podívala do východního Belína či se nanejvýš vykoupala ve slané vodě u břehů Jogoslávie.
Automatická reflexe toho, čeho jsem se na rozdíl od mých rodičů a prarodičů dočkala byla srdceryvná, jsem majitelkou cestovního pasu a razítka do něj sbírám jako plíšky od piva. Nespoutaně si brouzdám po světě jako Willy Fog a svoboda projevu či pohybu se stala naprostou samozřejmostí mého bytí, ne všichni však mají to štěstí…
Šest let od tohoto vědomě prožitého momentu uteklo jako voda a já se v reakci na politicko-ekonomické poměry v České republice raději uchýlila na jiný kontinent, abych nemusela osobně přihlížet a participovat na degeneraci demokratické společnosti. Vždyť to, co se děje na politické scéně je politováníhodné, kredit uctivého a spořádaného občana je pro státníky neznámá, ikony současné politiky jsou nuly doprovázené korupčním skandály a nehledě na hlavu státu, ta je výsměchem všem, kteří v minulosti stáli v ulicích a toužili po svobodě.
SAMETOVÁ REVOLUCE, název sám o sobě něžný a plný naděje. Pro nás, „generaci Husákových dětí”, znamenala vysvobození ze socialistické šedi a úzkoprského vnímání světa východního bloku. Bezesporu znamenala obrodu národa i jeho smýšlení, transformaci vmímání osobitosti a celistvosti.
Já sama, tehdy dvanáctiletá, hrdě nosila trikolóru a fandila Občanskému fóru. Na konci listopadu 1989 jsem ostentativně vrátila pionýrský průkaz a pomalu ale jistě začínala má éra svobodomyslného bytí v demokracii. Už tenkrát jsem milovala společenskou pospolitost, přátelskou soudržnost a bezbřehou naději, že se vše v dobré obrátí. Co bylo pro mne nejpodstatnější, jak na sebe lidé byli vlídní, ohleduplní, zapálení a nadšení. Atmosféra těchto dní byla nepopsatelně jiskřivá, výjimečná přičiněním všech obyvatel a jejich povznesené nálady. Vnímala jsem do morku kostí, jak život začal dávat nový smysl všem obyvatelům a rozměry svobody byly tenkrát ještě těžko představitelné a podchytitelné.
Revoluční euforie zachvátila celou populaci a jedině komunistickým přívržencům byla proti srsti, ale společenská svědomitost a houževnatost davu způsobila, že jsme i ty největší socialistické velikány zahnali do kouta a zmocnili se moci pro novou, tehdy ještě Československou demokratickou republiku.
Jásot, veselí, viktorky, hromadné zpěvy a pochodování ruku v ruce byly nezapomenutelné, jednota a sounáležitost byly na programu dne a všichni do jednoho věřili, že „jednou budem dál (jen víru mít, doufat a jít, jednou budem dál já vím:-).”
Vybavují se mi slova revoluční hymny paní Kubišové: „Ať mít dál zůstává s touto krajinou, zloba, závist, zášť, ty ať pominou, ať už pominou….” Tato modlitba zněla permanentě, ale jako by nám vyšuměla z uší a vybledla v zapomnění. A vidíte, jak aktuální je i v současné době. Pozbyli jsme hrdosti k české národnosti, nemáme modelové vůdce ani státníky, na které bychom mohli být právem pyšní a náležitě reprezentovali naši zemi v zahraničí.
Na jedné straně máme všechno na co si vzpomeneme, a na druhé straně současná situace pozbývá smyslu a je na miskách vah chápání zdravého rozumu. Kde jsou prvopočáteční ideály, naděje na rovnoprávné uspořádání společnosti? Kde zmizel řád, morálka, respekt, odpovědnost a spravedlnost? Kde je lidská uvědomělost a pocit národní jednoty?
„Pravda vítězí”, toto motto znělo krásně až vyčpělo v klišé, kterému už nikdo nevěří, protože každý druhý vám bez zaváhání lže do očí nebo vám ukradne noc mezi očima. Novodobí papaláši rozkradli státní majetek, miliardové podvody a tunely nikoho nepřekvapí a státní dluhy už ani neděsí. Bezmoc, deziluze, rozčarování a pocit zklamání vyúsťují v paranoidní stavy beznaděje, stejně tak jako volební účast u voleb.
Proto jsme tenkrát zvonili klíčema na náměstí???!!!
Sedím ve stínu palem a šplouchání moře mi připomíná mou nebetyčnou svobodu a nevyčíslitelnou hodnotu lidského osudu, ale místo toho, abych se konejšila vlastním blahobytem, mám hlavu v dlaních a pláču, roním krokodýlí slzy nad stavem v mé rodné vlasti, jenž je zbídačelým výdobytkem kapitalistického smyšlení a přeměnila se v pseudo-demokratické uspořádání, kterému velí samolibí lháři a egoističní zloději.
Ale pocit vděku, že můžu vyjádřit svobodně jak současnou situaci vnímám, mě hřeje u srdce, aspoň mne nikdo nezavře do vězení či nezmlátí obuškem. Pozitiva lze spatřovat i v malých věcech a radovat se je možné i přesto, že z globálního hlediska stav v naší republice připomíná neutěšené panoptikum města Kocourkova.
Krásný státní svátek všem!
Alexandra Kropp
České tradice Velikonoc jsou ve světě nepochopitelné
Velikonoční svátky, jako tradiční oslava jara, jsou vždy tak trochu pomstou pro ženy. Vždy, když na to přijde a já v cizině vyprávím, jak se svátky „zmrtvýchvstání Ježíše Krista” u nás slaví, všichni nechápavě kroutí hlavami.
Alexandra Kropp
Hospodská etuda aneb Já U zlatého tygra
Už si nevzpomenu, kdy jsem byla v hospodě naposledy, ale když jsem v ČR tak je to skoro povinnost, tudíž návrh, že se sejdeme „U tygra“ jsem nijak nerozporovala. U Zlatého tygra mě políbila pisatelská múza...
Alexandra Kropp
Reflexe Sametové revoluce
Juchů juchů, 17. listopadu je tu! Co by s námi bylo, kdyby ho tenkrát v roce 1989 nebylo!? Svoboda slova, pohybu je tu...
Alexandra Kropp
Barvy podzimu přebila paní zima
Martin na bílém koni letos skutečně přijel, i když o den dříve, ale vyzdobil mi úžasně ranní rozjímání.
Alexandra Kropp
Česká země je pestrobarevně malebná a podzimně voňavá…
Ta podzimní nádhera, jež se míhá za okny je daleko výživnější a nesrovnatelně obohacující než to, co nám nabízejí obrazovky mobilů nebo počítačů... Miluji jízdy vlakem a surrealisticky zbarvenou, šťavnatou pestrobarevnou krajinu.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Student vyhrožoval své škole ve Strakonicích, pak se sám přihlásil policii
Policisté dnes zasahovali u jedné ze strakonických středních škol, kde podle jejich sdělení místní...
Poslanci schválili zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Přímý přenos Zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky, nejen pro...
Češi začali stavět mikrobyty. Paradoxně mohou prohloubit krizi bydlení
Premium Češi stále častěji řeší, kde bydlet, když je to tak nedostupné. Velký byt je luxus, zájemci proto...
Soud odmítl propustit silničního piráta. Ve vězení se opil „šťávou z ovoce“
Karlovarský soud zamítl žádost silničního piráta Miroslava Štíbra, který žádal o podmíněné...
Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku
Jestliže vás trápí proměnlivé jarní počasí, máme pro vás tip, kam vyrazit, když počasí zrovna nepřeje. BRuNO Family Park v Brně se postará o zábavu...
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 319x
Světoběžnice, inspirátorka, spisovatelka - průvodkyně do neznáma, která se vydala do světa uchopit své životní poslání a převést ho v každodenní realitu sdílení i altruistické pomoci. Pohodlí domova vyměnila s radostí za nejistotu dobrodružství při cestování a už několik let se věnuje dobrovolnické činnosti ve světě a pomáhá těm, kteří to potřebují.
Její aspirací je sdílení vlastního osobního příběhu:„Cesta životem snovým a smysluplným, okořeněná inspirací a motivací pro druhé k žití plnohodnotných dní” prostřednictvím osobní stránky SAMA NA CESTÁCH (www.samanacestach.cz).
SDÍLENÍ JE PÉČE, PÉČE JE LÁSKA A LÁSKA JE NADE VŠE