Občan a zákon

Každý jsme nějak jiný. Někdo by ze sámošky neodnesl bez placení ani bonbón, jiný bez skrupulí odnese celou sámošku. Další vám s tvrzením, že bez toho nemůžete žít, prodá deku z pravé ovčí vlny za cenu menšího auta, s údajnými vlastnostmi divotvorného hrnce a živé vody. Problém je v tom, že ovce byla z plastu a železa, krmila se elektřinou a podstatnou složkou její vlny je ropa.

Najde se i takový, co v životě nejel tramvají a přesto mu na dveře zabuší exekutor, vybílí byt s tvrzením, mávajíc při tom papírem, že před osmi lety jste jel ve městě, které je sto kilometrů daleko na černo, bez jízdenky za patnáct korun, tedy máte dluh nějakých 28 tisíc, nebo že jste nezaplatil pojistku za auto, které už čtyři roky nemáte. A světe div se, většinou zde není rozpor se zákonem. A když už ano a přijde se na to a vy máte dostatek odvahy, trpělivosti a peněz, tak po devíti letech ústavní soud možná rozhodne, že ty boty vám v každém případě měli vzít zpět a vrátit peníze.

Jeden obecně známý „kodex“ má deset bodů, když k praktickému životu postačí snad pět nebo šest z nich. Přemýšlím, kam jsme se posunuli, když nový občanský zákoník má 3079 paragrafů, 20x odkazuje na dobré mravy, kteréžto nikde nejsou definovány, nemluvě o termínu „v dobré víře“. Mám dobrou víru, vy se trápíte, tedy aby tomu tak nebylo, sprovodím vás ze světa. Nebo trochu při zemi, abyste mohli jet tramvají, měli byste nejprve přelouskat přepravní podmínky, zvíci svým rozsahem bezmála Tolstého Vojny a mír a to nejlíp po každém nástupu do tramvaje, protože nemůžete vědět, jestli se ony náhodou od poslední jízdy nezměnily a krabice co jste minule vezli beztrestně, dnes už má 10 centimetrů přes normu. Přeháním…?

Možná ano. Ale přesto se ptám, k čemu je mi zákon, kterému nerozumím, kdy si nejsem jist, jestli chrání mne nebo toho lumpa co mi vykrádá dům a já si jej nahraju na video. K čemu je mi zákon, ke kterému, aby mi k něčemu byl, potřebuji advokáta za 2000 na hodinu a soudce který se musí dobře vyspat. A když už se tak stane a soudce rozhodne po pěti letech tahanic v můj prospěch, je mi to k ničemu, protože lump z toho, co bylo moje, už dávno nic nemá a vlastně je chudý jak kostelní myš. Co však mám já, je dobrý pocit z toho, že jsem měl pravdu a rozsudek. Lump odjede zkroušený od soudu v bráchově audi do „pronajaté“ firemní vily aby u bazénu zapil smutek z prohraného sporu lahvinkou dvacetiletého koňaku.

Podle mého prostého soudu, zákon je zde k tomu aby mne ochránil. Abych věděl, co je zakázáno, co můžu čekat, nač nárok mám a nač jej nemám. Ptám se tedy, jak je možné, že podle jedné a té samé věty v ústavě, dle jednoho odborníka prezident jmenovat ministry musí a podle jiného nikoliv. Jak je možné, že jeden soudce zruší rozsudek jiného soudce, tedy svým způsobem prohlásí, že ten první vlastně vyrobil zmetek. Zaměstnanec by dostal výpověď, první soudce dostane svých 60 tisíc měsíčně. Ptám se, jak mám vědět, co je zakázáno, když podle zákona, na to co je zakázáno, jsou v nejlepším případě dva výklady.

20. prosince skončil ve funkci ombudsmana pan Varvařovský. Skončil v polovině svého mandátu a důvody neuvedl. Nechtěl ani komentovat svého nástupce s poznámkou: "Kdyby to byla osoba mně blízká, tak bych jí to asi vymlouval, protože to není šťastná funkce…". Spojíme-li si toto konstatování s faktem, když již dříve uváděl, že “…zákonodárci nevěnují dostatečnou pozornost mým legislativním doporučením…“ a zamýšlel se přitom nad smyslem své činnosti, složí se nám prapodivná mozaika. Nejsou to soudci ani advokáti co vyrábějí zmetky, ti jen pracují s tím, co mají k dispozici a používají, co se jim právě z jakéhokoliv důvodu hodí. Lumpové jsou v klidu, protože vědí, že stačí ten správný advokát, potažmo správný soudce. A proč by ne, když to systém dovolí. A ty co na to nemáš žaludek a peníze, tak neremcej a buď rád že jsem si nevybral právě tebe, abych tě vyplenil a hlavně plať daně, ať soudci mají z čeho žít.

Dámy a pánové poslanci,

nepokradeš, znamená, že co není moje, musím nechat ležet, nezabiješ, znamená, že když mi nejde o život, musím nechat žít a nic jiného to neznamená. Jestli nejprve musím o život přijít, abych se mohl začít bránit, je něco špatně. Lump, když jde do práce tak musí vědět, že je to právě on, kdo o život může přijít velice snadno a nikdo nebude zkoumat, jestli obrana byla přiměřená. Prostě plenil moji zahradu a to je špatně. Lump co mi prodal deku za dvacet tisíc, neokecá, že nevěděl, že není z ovce, musí vědět, že když to udělá podruhé, bude dvacet let vydělávat pod dozorem státu. Lump, který za státní peníze nechá postavit dálnici nebo školku 2x dráž či nakoupí kalhotky s bobrem, které nakonec stejně rozdá charita, bude v nejlepším případě 20 let žít z minimální mzdy a pouze jako zaměstnanec. Když soudci vrátí rozsudek poprvé, dobře mohl něco přehlédnout, je to taky jen člověk a proto je tu druhá instance, když podruhé, nemusel mít všechny podklady, když potřetí, měl by jej stát svléknout z taláru a do konce života zakázat pracovat v advokacii. Jestli mám na žlutou kouli dva posudky a jeden tvrdí, že je to modrá krychle, musí být ten o krychli tím posledním posudkem, co dotyčný odborník ve svém životě vystavil.

Dokud bude mít lump díky vámi napsanému zákonu šanci, budu si moci myslet, a budu si to myslet, že vám onen lump diktuje, jak máte ten zákon napsat. A pak nejste o nic lepší než ten lump… jenže na to není zákon. A když někdo chce, aby takový zákon byl, udělá se z něj populista. Zlobte se nebo ne, ale něco tady smrdí. Kdo není lump, nepotřebuje zákon, stačí mu jeho svědomí, aby žil a všichni kolem něj žít mohli. Lump se musí bát, že se mu na lumpárnu přijde a ponese důsledky, ten druhý, kdo lumpem není, zákon nemusí ani číst.