Jedno pořekadlo praví, že když se dva perou, třetí se směje. V česku jsme to vylepšili. Když se dva podnikatelé perou, tím třetím se stává zákazník, jenže se nesměje ale pláče.
Centropol a Bohemia energy. Dva podnikatelské subjekty, které mimo jiné nabízí dodávku elektrické energie. Jejich weby hýří slogany, jak jsou nejlevnější, nejlepší a kdo není u nich, není IN.
Boj o zákazníka je přirozený jev v každé společnosti, kde kdokoliv může svobodně nabízet zboží nebo službu a snaží se být levnější, kvalitnější, rychlejší a já nevím co ještě. Až sem je to všechno v pořádku. Tyto dvě firmy se však uchýlili k praktikám, že začali vyhrožovat. Nikoli sobě navzájem, ale zákazníkovi, který se rozhodl pro změnu.
První firma, od které zákazník odešel, posílala výhružné dopisy, že bude platit pokuty za to, že odešel. Ta druhá, ke které zákazník nejprve přešel, a když se pod nátlakem té první k ní chtěl zase vrátit, výhružnými telefonáty, že se z nich stanou černí odběratelé nebo zůstanou bez elektřiny, když zruší právě uzavřenou smlouvu. A to všechno během vánočních svátků, a nebyl to ojedinělý případ, jednalo se o tisíce lidí a stovky domácností.
Nevím, co měli ve smlouvách, nevím, co komu agenti jedné či druhé firmy nalhali, aby se dorvali k ušmudlané provizi za uzavřenou smlouvu, nevím, jak se chlubí na webu, že jsou právě ti jediní správní, nejlepší a přejít k nim, je jediné správné a stačí na to jediné kliknutí. Nevím to a studovat to nechci.
Ať tam bylo a je cokoliv, všechno se smrskává na jedinou podstatnou otázku. PROČ vůbec mohlo dojít k tomu, že spousta lidí trávila svátky se sevřeným žaludkem, jestli od Nového roku náhodou nezůstanou bez elektřiny, nebo jestli jim nepřijdou šílené faktury na šílené částky, když byli jistojistě na počátku všeho ujišťováni, že se to nemůže stát.
Nabízí se prostá odpověď. Asi to lze.
Pro bohaté firmy není problém si najmout hejno právníků, aby postavilo v našem právním marastu jakoukoliv smlouvu na cokoliv tak, aby zákazník měl co největší problém se v takovéto smlouvě orientovat, k čemu se vlastně jejím podpisem zaváže. Všude slyším, čtěte, co podepisujete, čtěte všechno i to pod čarou drobným písmem, když si nejste jisti, poraďte se.
Ale je tohle o životě? O normálním běžném životě, běžného penzisty, svářeče, uklízečky nebo prodavačky? Ani nehlesnu proti, že když se prodává firma, a kupní smlouva má třeba dvě sta nebo i tisíc stran. Není to kšeft za korunu a fundovaná právní porada je na místě. Jen nějak nechápu, proč je lepší, aby mi právník odklepl, když chci jinde nakupovat elektřinu, plyn, vodu, telefon a mohl bych pokračovat, jen proto, abych mohl žít. Proč stát svoji legislativou dovoluje nejrůznějším supům zneužívat toho, že normální, průměrný, běžný občan zákazník je až ten poslední, kdo je chráněn před těmito supy, aniž by potřeboval pana Sokola, aby nenaletěl. Pravda nedělo by se to, kdybychom všichni byli advokáty a umírali v plné síle a duševní svěžesti, jenže to by zase nikdo nenapekl a neprodal rohlíky. Takže tudy cesta určitě nevede.
Myslel jsem si, že současný tristní stav práva už snad nic v tomto ohledu nemůže překonat, ale podle ohlasů z mnoha stran, Občanský zákoník to popostrčí pro gaunery tím správným směrem, dává jim tu správnou volnost, aby mohli lépe kličkovat.
Již jsem kdesi zmínil, že slušný a charakterní člověk nemusí zákon číst, v podstatě jej nepotřebuje. Bude se v každém případě zcela přirozeně chovat tak, aby ten druhý nebyl jakkoliv poškozen. Zákon musí číst lump, aby věděl, co nesmí. A dokud právě to co nesmí, nebude v zákoně jasně napsáno a definováno, budeme v bankách a u operátorů nakupovat balíčky.
Já na cokoliv smlouvu nepotřebuji. Stačí mi podaná ruka a slib. Každá smlouva není ničím jiným, než prvotním vyjádřením nedůvěry v to, že druhou stranou bude slib dodržen. A priori si nevěříme, i když bychom mnohokrát mohli. Jenže lump to na čele napsáno nemá, že jim je a dělá vše proto, aby to nebylo vidět ani v náznaku, protože je mu zcela lhostejné, že někoho napálí, okrade, podvede. Má z toho snadný profit na úkor jiného a vůbec jej to netrápí. Mnohý se pak lumpem stává jen proto, že byl podveden a neměl zastání. A jestli někdo smlouvu potřebuje a potřebuje více, než jednu stranu formátu A4 a nejlíp advokáta k tomu, tak mi to smrdí.
Možná jsem naivní, ale moje naivita je jen obrazem toho, že náš svět ovládají gauneři. Netvrdím, že jich je většina. Je jich jen pár, ale ovládají a to je oč tu běží. Jen díky špatným normám, které špatně chrání ty, co gaunerem být neumí nebo by i uměli, ale nechtějí. Kdyby norma byla dobrá, gauner by to ani nezkoušel, někoho napálit. Věděl by totiž, že i ten pekař by s ním vyrazil dveře a ani k tomu nebude nepotřebovat advokátní kancelář. Já to vidím kolem sebe každý den, vidíte to i vy, dámy poslankyně a páni poslanci?
